Otevřít hlavní menu

Proton-M

ruská raketa

Proton-M (rusky Протон-M) je ruská těžká raketa odvozena od rodiny nosných raket Proton vyvinuté bývalým Sovětským svazem. Vyráběna je společností GKNPC Chruničeva a starty raket probíhají z komplexů 81 a 200 na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. První start tohoto nosiče proběhl 7. dubna 2001.

Proton-M
Proton-M na odpalovací rampě kosmodromu Bajkonur
Proton-M na odpalovací rampě kosmodromu Bajkonur
Země původu RuskoRusko Rusko
Rodina raket Proton
Výrobce GKNPC Chruničeva
Účel těžká nosná raketa k vynášení družic a modulů
Rozměry
Výška 58,2 m
Průměr 7,4 m
Hmotnost vzletová: 705 000 kg
Nosnost
na LEO 23 000 kg
na GTO 6 300 kg
Historie startů
Status aktivní
Kosmodrom Bajkonur rampa 81/24 a 200/39
Celkem startů 103
Úspěšné starty 93
Selhání 9
Částečná selhání 1
První start 7. dubna 2001
První stupeň – 8S810K
Motor 6× RD-275M
Tah 10 532 kN
Specifický impuls 285 s
Doba zážehu 108 s
Palivo oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin
Druhý stupeň – 8S811K
Motor

3× RD-0210

1× RD-0211
Tah 2 399 kN
Specifický impuls 327 s
Doba zážehu 206 s
Palivo oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin
Třetí stupeň – 8S812
Motor 1× RD-0212
Tah 613,8 kN
Specifický impuls 325 s
Doba zážehu 238 s
Palivo oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin
Čtvrtý stupeň – Briz-M
Motor 1x S5.98M
Tah 19,62 kN
Specifický impuls 326 s
Doba zážehu 3000 s
Palivo oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin

Popis raketyEditovat

Nosič Proton-M se skládá ze tří stupňů, všechny jsou poháněny raketovými motory na kapalná paliva, používající kombinaci oxidu dusičitého jako okysličovadlo a palivo asymetrický dimethylhydrazin. První stupeň je jedinečný v tom, že se skládá z centrální válcové oxidační nádrže o stejném průměru jako ostatní dva stupně a k jeho obvodu je připojeno šest palivových nádrží, z nichž každá nese motor RD-275M, což je vylepšená verze starších motorů RD-253 používaných na raketách Proton-K. Motory v tomto stupni se mohou otáčet tangenciálně až o 7 ° od neutrální polohy a poskytují plnou kontrolu vektorového tahu. Důvodem pro tento návrh je logistika: průměr oxidačních nádrží a dvou následujících stupňů je maximální, které lze dodat železnicí vedoucí na kosmodrom Bajkonur. Nicméně v Bajkonuru se plně sestavený nosič opět přepravuje po železnici, protože má dostatek prostoru.

Druhý stupeň využívá konvenční válcový design. Je poháněn třemi motory RD-0210 a jedním motorem RD-0211. První a druhý stupeň je spojeny válcovou příhradovou mezistupňovou konstrukcí z ocelových prutů, umožňující volný odvod spalin při zážehu motorů druhého stupně.

Třetí stupeň je také válcového provedení. Obsahuje avioniku k řízení prvních tří stupňů. Jsou zde výkyvně uloženy čtyři spalovací komory čtyřkomorového řídicího motoru RD-0214 třetího stupně. Hlavní motor třetího stupně, RD-0213, je nepohyblivě umístěn v podélné ose stupně. Kompletní pohonný systém tvořený těmito dvěma motory je označen jako RD-0212.

Jako horní stupeň se u Proton-M používá Briz-M, nebo jeho předchůdce Block DM. Tyto horní stupně jsou určeny k vynášení těžkých nákladů a družic na nízké, střední a vysoké oběžné dráhy (včetně geosynchronních a geostacionárních).

GalerieEditovat

VyužitíEditovat

  • Na rok 2019 je již po několika odkladech naplánován start rakety Proton-M, který má vynést ruský víceúčelový laboratorní modul Nauka. Ten by se měl připojit k modulu Zvezda na Mezinárodní vesmírné stanici.
  • V roce 2020 bude raketa využita k dopravě evropského roveru na povrch Marsu v rámci projektu ExoMars.

Varianta Proton Medium a LightEditovat

V září roku 2016 oznámila společnost ILS, která zajišťuje ruské nosné rakety pro zahraniční zákazníky, možnosti využití odlehčených modifikací rakety Proton, které podporuje i výrobní závod Chruničev. Důvodem je snížení nákladů při vypouštění středně těžkých a lehkých komerčních družic.

Odlehčené varianty vycházejí z nosiče Proton-M, který využívá konfiguraci 3+1. Střední varianta Proton Medium v konfiguraci 2+1 bude využívat stejný první stupeň rakety Proton-M, rozdíl bude pouze v lehce protažených nádržích, přičemž dojde k zachování šesti motorů RD-275M. Jako druhý stupeň se použije třetí stupeň z Protonu-M, u kterého se trochu protáhne délka. O pohon se bude starat motor RD-0213, který létá na třetím stupni Proton-M.

Verze Proton Light bude mít také protažený první stupeň, ale bude disponovat pouze čtyřmi motory a čtyřmi externími nádržemi. V horní části stupně se bude nacházet ještě dodatečná palivová nádrž. Druhý stupeň má být shodný s variantou Proton Medium. Obě verze pak budou využívat současný horní stupeň Briz-M s čtyřmetrovým aerodynamickým krytem.[1]

První starty obou verzí jsou naplánovány na rok 2019 z upravené rampy 81/24 v Bajkonuru.[2]

Tabulka nosností
Varianta Nosnost na LEO Nosnost na GTO
Proton-M 23.0 t 6.3 t
Proton Medium 5.0 t
Proton Light 3.6 t

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MAJER, Dušan. Dočkáme se odlehčených Protonů? [online]. Kosmonautix, 2016-09-15. Dostupné online. 
  2. PIETROBON, Steven. RUSSIAN LAUNCH MANIFEST [online]. 2018-04-24. Dostupné online. 

Související článkyEditovat