Projekt 205
Projekt 205 „Moskit“ (Москит; v kódu NATO třída Osa) byla třída raketových člunů sovětského námořnictva z doby studené války. Byly to první plavidla od počátku projektovaná jako raketové čluny.[1] Jejich hlavním úkolem bylo ničení hladinových lodí protivníka. V Sovětském svazu a ČLR jich bylo postaveno cca 400 kusů, přičemž 175 jich bylo exportováno do dalších zemí.[1] U některých zahraničních uživatelů jsou stále v aktivní službě.
Projekt 205 / Třída Osa | |
---|---|
Raketový člun projektu 205 | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo |
Typ | raketový člun |
Lodě | ~394 |
Osud | aktivní (2012) |
Předchůdce | Projekt 183R / třída Komar |
Nástupce | Projekt 206MR / třída Matka |
Technické údaje | |
Výtlak | 165 t (standardní) 226 t (plný) |
Délka | 38,6 m |
Šířka | 7,6 m |
Ponor | 1,9 m |
Pohon | 3 diesely |
Rychlost | 35 uzlů |
Posádka | 30 |
Výzbroj | 4× 30mm kanón AK-230 (2×II) 4× P-15 Termit (4×I) |
Stejný trup, jako čluny Projektu 205, používaly rovněž hlídkové čluny Projektu 205P (v kódu NATO třída Stenka), další evolucí typu vznikly také útočné čluny Projektu 206 (v kódu NATO třída Shershen), Projektu 206M (v kódu NATO třída Turya) a Projektu 206MR (v kódu NATO třída Matka).
Pozadí vzniku
editovatTento typ vyvinula Ústřední námořní konstrukční kancelář (CMKB) Almaz. Loděnice sovětského námořnictva v Leningradu, Vladivostoku a Rybinsku postavily v letech 1960–1975 celkem 177 těchto raketových člunů několika modelů, z nichž základní verze představovaly Projekt 205 (třída Osa I) a Projekt 205U (třída Osa II).[1] V letech 1973–1984 bylo navíc v Rybinsku postaveno dalších 87 jednotek exportního modelu Projekt 205ER. Tím dosáhla sovětská produkce této třídy celkových 264 jednotek.[2] Dalších 120 člunů bylo, na základě licence, postaveno v ČLR jako typ 021.[3]
Konstrukce
editovatHlavní údernou výzbroj člunů tvoří čtyři vypouštěcí kontejnery protilodních střel P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2A Styx) umístěných po dvou na bocích trupu. Čluny třídy Osa II nesou kompaktnější vypouštěcí kontejnery, ve kterých jsou střely P-15 s prodlouženým doletem. Sekundární výzbrojí jsou dva 30mm dvojkanóny AK-230. Pohonný systém tvoří dva diesely. Nejvyšší rychlost dosahuje 35 uzlů.[1]
Operační služba
editovatEgypt a Sýrie
editovatBěhem války Jom Kippur utrpěly raketové čluny arabských států porážku od izraelských protějšků typové řady Sa'ar. V bitvě u Latakie potopily izraelské čluny Syřanům kromě dalších plavidel i po jednom raketovém člunu projektu 205 a 183R. Jednalo se o první bitvu raketových člunů. V následující bitvě u Baltimu přišli Egypťané o tři ze čtyř zúčastněných člunů projektu 205. Izraelci se díky rušení vyhnuli zásahu raketami P-15 a naopak zasadili svým protivníkům zničující úder raketami Gabriel Mk.I a dělostřelbou: proti 76mm kanonům namontovaným na izraelských člunech se čluny projektu 205 mohly bránit pouze dvěma 30mm dvojkanóny AK-230. Těmito úspěchy si izraelské raketové čluny vydobyly námořní převahu nad syrským a egyptským námořnictvem.[4]
Indie
editovatIndie před indicko-pákistánskou válkou z roku 1971 koupila ze Sovětského svazu osm člunů projektu 205 (v Indii označovaných jako třída Vidyut). Čtyři z nich pak jen pár hodin po vypuknutí války v noci ze 4. na 5. prosince 1971 podnikly operaci Trident: útok na pákistánský přístav Karáčí. Během útoku byly raketami P-15 potopeny minolovka PNS Muhafiz a torpédoborec PNS Khyber.[5][6][7] [8] Jen o čtyři noci později (8.-9. prosince) uskutečnili Indové operaci Python: další útok na Karáčí, na kterém se podílel rovněž jeden raketový člun projektu 205.[6][7]
Irák
editovatIrák nasadil své raketové čluny sovětského projektu 205 a 205U během irácko-íránské války.[9]
Před začátkem války v Zálivu mělo irácké námořnictvo dva nebo tři raketové čluny projektu 205 a šest modernějších člunů projetu 205U. Navíc Irák po obsazení Kuvajtu získal raketové hlídkové čluny TNC-45 a FPB-57. Většina iráckých člunů byla během války zničena koaličními letadly a vrtulníky, což znovu potvrdilo jejich zranitelnost ze vzduchu.[10]
Uživatelé
editovat- Alžírské námořnictvo – Dodány byly tři čluny verze Osa I a devět verze Osa II. Zůstávají ve službě.
- Egyptské námořnictvo
- Finské námořnictvo – V letech 1974–1975 Finsko ze Sovětského svazu odebralo čtyři raketové čluny třídy Osa II, tvořící třídu Tuima. Od poloviny 90. let sloužily jako minonosky a již jsou vyřazeny.
- Irácké námořnictvo
- Polské námořnictvo – Od 60. let získalo celkem 13 člunů verze Osa I. Již byly vyřazeny.
- Rumunské námořnictvo – V letech 1961–1965 odebralo celkem šest člunů verze Osa I.
- Ruské námořnictvo – Čluny zděděné po sovětském námořnictvu byly vyřazeny v 90. letech.[5]
- Sovětské námořnictvo
- Syrské arabské námořnictvo
- a další…
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d [Pejčoch, Novák, Hájek, 1998, s. 107.]
- ↑ ANDREJSEK, Tomáš. Katastrofy hladinových plavidel VMF SSSR – R–82. ATM. 2011, roč. 43, čís. 3, s. 85. ISSN 1802-4823.
- ↑ Naval Vessels [online]. Sinodefence.com [cit. 2012-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-01. (anglicky)
- ↑ Missile Boat Flotilla [online]. jewishvirtuallibrary.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-06. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 108.[Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1998)]
- ↑ a b Bangladeshi War of Independence, Indo-Pakistani War of 1971 [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Trident, Grandslam and Python: Attacks on Karachi [online]. bharat-rakshak.com, 2004-07-07 [cit. 2009-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. (anglicky)
- ↑ Operations in the Arabian Sea [online]. Pakistam Military Consortium [cit. 2009-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-02. (anglicky)
- ↑ ARABIAN PENINSULA & PERSIAN GULF DATABASE: Tanker War, 1980-1988 [online]. acig.org, 2003-09-13 [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Lessons of Modern War - Volume IV - The Gulf War (Chapter Ten) [online]. csis.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-07. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
Literatura
editovat- ANDREJSEK, Tomáš. Raketový člun typu OSA II – projekt 205. Praha: Poseidon, 1993.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 205 na Wikimedia Commons
- Missile boats - Project 205 [online]. russianships.info [cit. 2015-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- Weapon Detective: Project 205 (Osa) class | The milestone of the missile boat na YouTube (anglicky)