Gabriel (střela)

Gabriel (hebrejsky: גבריאל) je rodina izraelských protilodních střel létajících nízko nad hladinou moře (anglicky: sea-skimming missile). Od 60. let 20. století bylo vyvinuto pět generací těchto střel. První bojové nasazení střel proběhlo roku 1973 v jomkipurské válce. Následně byly střely Gabriel exportovány do řady dalších zemí.

Gabriel
Střela Gabriel Mk.I
Střela Gabriel Mk.I
Typprotilodní střela krátkého dosahu
Místo původuIzraelIzrael Izrael
Historie výroby
VýrobceIsrael Aerospace Industries
Výrobaod roku 1962
Základní údaje
Hmotnost430 kg (Mk.I)
522 kg (Mk.II)
Délka3,35 m
Rychlost240 m/s
Účinný dostřel20 km (Mk.I)
6-36 km (Mk.II)

VývojEditovat

 
Vypuštění střely Gabriel
 
Operátor střel Gabriel

Vývoj střely Gabriel pro izraelské vojenské námořnictvo začal v roce 1962. První model Mk.I byl poprvé nasazen v roce 1973 během jomkipurské války. Jednalo se o střelu s poloaktivním radiolokačním naváděním, která jako první sériově vyráběná protilodní střela implementovala režim sea-skimming. Po zachycení cíle střela sestoupila do letové hladiny 4,5 až 6 metrů nad vodou, což ztěžovalo její odhalení a tím pádem zkracovalo dobu poskytnutou nepříteli na provedení protiopatření. Nesla poměrně velkou bojovou hlavici – z 430 kg celkové hmotnosti střely připadalo na hlavici až 150 kg, přičemž samotná trhavina vážila 70 kg. Jednou z jejich nevýhod ale byla malá zásoba paliva, takže dostřel nepřesahoval 20 kilometrů.[1] To bylo při srovnání se sovětskými střelami P-15 Termit (kód NATO: SS-N-2 Styx), jimiž byly vybaveny egyptské a syrské raketové čluny (také sovětské výroby), málo. Úspěchy střel Gabriel Mk.I během jomkipurské války (viz bitva u Latakie a bitva u Baltimu) je proto třeba připsat nepřipravenosti protivníka[2] a úspěšným vlastním rušícím prostředkům, které umožnili izraelským člunům uniknout nepřátelským střelám a přiblížit ze na dostřel vlastních střel.[3]

Vylepšený Gabriel Mk.2 byl zaveden do výzbroje pravděpodobně v roce 1976. Dolet stoupl na 36 kilometrů, hlavice byla posílena na 522 kg a vylepšeno bylo i navádění. Výška letu nad hladinou ve finální fázi byla snížena na 2,5 až 3,5 metru.[2]

Generace Gabriel III a Gabriel III A/S doznaly výrazných zlepšení. Z letounů vypouštěná střela Gabriel III A/S má dostřel přes 60 kilometrů. Obě verze generace Gabriel III využívají v současnosti široce používaný mód „vystřel a zapomeň“ (anglicky: fire and forget). Z letounů vypouštěné střely Gabriel letí tak nízko, že je pro nepřátelské cíle extrémně těžké střely odhalit a včas jim čelit.

Nová dalekonosná proudová verze střely Gabriel IV má dostřel 200 kilometrů.

Pátou generaci střely představuje model Gabriel V. První je objednalo finsko (finské označení SSM2020) pro modernizované čluny třídy Hamina a fregaty třídy Pohjanmaa. Na základě této verze jsou nabízeny rovněž další odvozené střely. Společnost Proteus Advanced Systems, joint venture izraelské Israel Aerospace Industries a singapurské ST Engineering Land Systems nabízí protilodní střelu Blue Spear. Střela dosahuje vysoké podzvukové rychlosti a při nízkém profilu letu má dosah 290 km. Je schopná operovat za každého počasí a při vysoké úrovni rušení. Během letu využívá satelitní a inerciální navigace, v terminální fázi pak vlastní aktivní radiolokátor. Jejím prvním uživatelem bude Estonské námořnictvo. Derivát střely nabízený britskému námořnictvu nese označení Sea Serpent.[4]

UživateléEditovat

 
Vypuštění střely Gabriel z izraelského raketového člun třídy Sa'ar 4
 
Typické otočné trojité odpalovací zařízení střel Gabriel

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriel missile na anglické Wikipedii.

  1. Zajac (ATM), str. 57 a 60
  2. a b Zajac (ATM), str. 61
  3. The Battle of Latakia [online]. jewishvirtuallibrary.org [cit. 2009-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Estonské pobřeží ochrání izraelské protilodní střely Blue Spear [online]. Armadninoviny.cz, 2021-10-19 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  5. Finland picks Israel’s Gabriel as its new anti-ship missile [online]. Navaltoday.com [cit. 2018-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • ZAJAC, Ivan. Raketonosné čluny třídy Sa'ar 4. ATM. Říjen 2007, čís. 10, s. 56 až 61. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat