Prodlení

Prodlení nastává tehdy, pokud není plněn závazek, jak bylo dohodnuto. Do prodlení se může dostat jak dlužník (mora debitoris), pokud řádně a včas neplní svůj dluh, tak věřitel (mora creditoris), jestliže nepřijme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne pro splnění potřebnou součinnost. Dlužník se naopak do prodlení nedostane tehdy, pokud je v prodlení sám věřitel. V takovém případě odpovědnost za škodu přechází na věřitele a za dobu věřitelova prodlení nemusí dlužník platit žádné úroky.[1]

HistorieEditovat

V římském právuEditovat

Již římské právo uvádělo, že právní závazek je jakési pouto, které dlužníka nutí k plnění: „Obligatio est iuris vinculum quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei secundum nostrae civitatis iura.“ V českém znění: „Obligace je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění.“[2]

V rakouském právuEditovat

Rakouský všeobecný zákoník občanský (ABGB) prodlení upravoval v ustanovení § 862 následovně: „Nebyla-li k přijetí příslibu vymíněna lhůta, musí býti ústní příslib přijat bez prodlení. U písemného sejde na tom, zda obě strany jsou v témže místě, čili nic. V prvém případě musí se stati přijetí do dvaceti čtyř hodin, v druhém však ve lhůtě, které jest zapotřebí ke dvojnásobné odpovědi, a druhé straně oznámeno, jinak příslib zaniká. Před uplynutím stanovené lhůty nemůže býti příslib odvolán.“[3]

Současnost – český občanský zákoníkEditovat

Závazkové právo je souhrnem všech práv a povinností, které oběma stranám vznikají ze smluv. Závazkové právo je postaveno na rovnosti stran. Základní princip prodlení je nesplnění závazku vyplývajících ze smluv, a to řádně a včas. A díky tomuto porušení závazku se mění obsah uzavřeného právního poměru. Za prodlení se tedy považuje skutečnost, „kdy řádně a včas nedošlo ke splnění subjektivní povinnosti“.[4]

Současná česká právní úprava prodlení částečně vychází z obchodního zákoníku z roku 1991, který byl v roce 2014 nahrazen především novým občanským zákoníkem. Občanský zákoník uvádí § 1914 „je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění“.[5] Dále pak § 1968 uvádí, „dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plní v důsledku prodlení věřitele“.[6] Poslední odklon od původní úpravy prodlení v původním občanském zákoníku je širší možnost soudu reagovat na sjednanou výši úroku z prodlení.

Prodlení dlužníkaEditovat

Prodlení dlužníka (mora debitoris) je vedeno v § 1968 občanského zákoníku. Dlužník je v prodlení, nesplní-li svůj dluh řádně a včas. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Prodlení týkající se opožděnosti plnění, tedy předpokládá splatnost (dospělost) dluhu. Dluh je splatný v době ujednané stranami, nebo jinak jednoznačně stanovené. Před dobou splatnosti dluhu nebo části dluhu se dlužník do prodlení dostat nemůže.[6]

Práva věřitele v případě prodlení dlužníkaEditovat

Věřitel má několik následujících práv. Mezi první právo se řadí plnění dluhu – pouze v případě, že je dlužník v prodlení s plněním peněžité dluhu. Věřitel má právo požadovat zaplacení úroku z prodlení. V případě, že se strany nedohodly na výši úroku, považuje se za sjednanou výše úroku, která byla stanovena nařízením vlády. Dalším právem je odstoupení od smlouvy – rozlišuje se podstatné porušení smlouvy a nepodstatné porušení smlouvy. Podstatné porušení smlouvy nastává, když strana, která smlouvu porušuje, už při podpisu smlouvy věděla, že by druhá strana smlouvu nepodepsala, kdyby porušení podmínek předvídala. Ostatní případy jsou nepodstatné porušení smlouvy. V případě podstatného porušení smlouvy stačí prodlévajícímu bez zbytečného odkladu oznámit odstoupení od smlouvy oznámit. U nepodstatného porušení smluvních povinností může věřitel odstoupit od smlouvy, až po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty k řádnému splnění.[7]

Následující je smluvní pokuta – smluvní pokuta musí být dohodnuta předem. Nemusí být dohodnuta písemně. Předposlední náhrada škody – věřitel má právo na náhradu škody, ale jen v případě, že není kryta úroky z prodlení. Poslední žaloba k soudu – věřitel má právo žalovat dlužníka u civilního soudu.

Fixní závazek

Je takový závazek, který musí být dodán k přesnému datu, které je buď ujednáno ve smlouvě, a nebo ze závazku jasně vyplývá že věřitel nemůže mít zájem na zpoždění plnění. Takovýto závazek zaniká počátkem prodlení dlužníka. Zánik takovéhoto závazku má stejný účinek jako odstoupení věřitele od smlouvy. Typickým příkladem fixního závazku může být například dodání dortu na narozeninovou oslavu.

Kdy dlužník plnit nemusí a přesto se nedostane do prodlení?Editovat

Dlužník nemusí svůj dluh plnit pokud si mají s věřitelem plnit navzájem (jde o vzájemná plnění) a druhá strana svou část závazku neplní a ani k tomu není připravena. Také nemusí plnit v případě, pokud mu věřitel odmítne vystavit kvitanci. Dále pak pokud věřitel odmítne plnění přijmout, či neposkytne součinnost – ve  smlouvě lze dohodnout tzv. respiro, což je zvláštní lhůta, která se  sjednává k dohodnuté době plnění (např. „do 31. 10. 2001 s měsíčním respirem“). Pak platí, že dlužník plní včas, pokud svůj závazek splní v dohodnuté lhůtě plnění včetně stanoveného respira. Plní-li tedy v těchto případech dlužník už po projití dohodnuté doby, ale ještě v rámci respira, nelze mluvit o dlužníkově prodlení.[8]

Prodlení věřiteleEditovat

Prodlení věřitele (mora creditoris) není zdaleka tak častým jevem. Avšak věřitel stejně tak jako dlužník má povinnost plnit své závazky z uzavřené smlouvy. V prodlení se věřitel ocitá, odmítá-li přijmout dlužníkem nabízené řádné a včasné plnění. Prodlení věřitele je vedeno v § 1975 občanského zákoníku. Věřitel je tedy v prodlení tehdy, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Důležité je dát si pozor na vadné plnění, které nemusí být věřitelem přijato. Do prodlení se věřitel také může dostat, a to z důvodu nevystavené kvitance. Prodlení věřitele se rozděluje do tří výkladů, a to: Prodlení věřitele a jeho předpoklady, Prodlení v důsledku nepřijetí řádně nabízeného plnění (které se dále rozděluje) a Neposkytnutí součinnosti.[9]

Prodlení věřitele a jeho předpokladyEditovat

Prodlení věřitele se řadí do specifičtější kategorie. Zatímco dlužník se do prodlení dostává v důsledku toho, že včas neposkytne věřiteli řádné plnění, věřitel se do prodlení dostává tím, že toto řádně nabídnuté plnění včas nepřijme, nebo že neposkytne dlužníkovi součinnost potřebnou ke splnění dluhu.[9]

Prodlení v důsledku nepřijetí řádně nabízeného plněníEditovat

Pokud věřitel řádně nepřijme či odmítne vydat kvitanci, má dlužník právo plnění odepřít a věřitel se tak dostává do prodlení. Občanský zákoník s komentáři to vysvětluje na konkrétních příkladech, a to: například nevyzvednutí si řádně připravené věci od dlužníka, pasivní nepřevzetí, aktivní zmaření předání či převzetí dluhu, nepřevzetí na určitém místě, atp. Všechna tato ujednání jsou přesně stanovena ve smlouvě.[9]

Neposkytnutí součinnostiEditovat

Pokud neposkytne věřitel dlužníkovi v době plnění potřebnou součinnost (spolupodílení se, spolupráci) ke splnění dluhu, dostává se rovněž věřitel do prodlení. Smlouva definuje konkrétní specifika daného spolupodílení se, a to například: příprava staveniště, umožnění napojení na sítě, vypnutí či deaktivace určitých zařízení po dobu úpravy apod.[10]

Na co má nárok dlužník v prodlení věřiteleEditovat

Dlužník není v prodlení, pokud se v době, kdy má plnit svůj závazek, prodlení ocitá samotný věřitel. Pokud je dlužník v situaci, kdy již je v prodlení a až poté teprve nastane prodlení věřitele, přestane být dlužník po dobu prodlení věřitele v prodlení. Dlužník má právo odstoupit od smlouvy. Věřitel po dobu prodlení nese nebezpečí škody na věci. Po dobu prodlení věřitele dlužník není povinen platit úrok z prodlení. Věřitel má povinnost nahradit dlužníkovi náklady, které vznikly v důsledku jeho prodlení a byly spjaté s pokusem řádně a včas plnit (např. cestovné, poštovné…) Pokud byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinností, má dlužník právo jí po věřiteli požadovat. Dlužník má právo na náhradu škody vzniklou z odstoupení od smlouvy. Prodlení dlužníka při prodlení věřitele nenastává, přerušuje se nebo zaniká.[10]

Konec prodleníEditovat

Konec prodlení dlužníkaEditovat

Prodlení je uzavřeno tehdy, kdy dlužník splní veškeré své povinnosti vyplývající ze závazku v prodlení. Prodlení zaniká v den, kdy je dluh plně splacen. Tento den je posledním dnem prodlení se všemi následky. Pokud se jedná o plnění ze strany dlužníka, je zcela na něm, aby splnil veškeré své povinnosti a tím ukončil prodlení. Jedná-li se o prodlení ze strany věřitele, dlužník musí věřiteli plnění reálně nabídnouti, tj. musí se své strany učiniti vše, co má učiniti, aby se plnění umožnilo.[11]

Konec prodlení věřiteleEditovat

Prodlení věřitele je ukončeno tehdy, pokud věřitel učiní vše, aby splnění mohlo řádně proběhnout. Také končí tehdy, kdy je přijato věřitelem nabízené řádné plnění.[9]

Prevence prodleníEditovat

Důležité je si velmi dobře přečíst smlouvu. Smlouvy jsou uzavírány také proto, aby se předešlo nepředvídatelným následkům obou smluvních stran. Je také velmi důležité, aby dlužník byl obeznámen s možnou existencí vícenákladů spojených s prodlením, předtím než k prodlení dojde. Lze říci, že ony budoucí vícenáklady jsou jakousi pobídkou odrazující dlužníka od porušení smlouvy prodlením.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. § 1968, 1975 a 1976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
  2. Římské právo v občanském zákoníku: Komentář a prameny. Díl Věcná práva. Epravo.CZ [online]. 2017-11-29 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  3. Občanské zákoníky - Obecný zákoník občanský (ABGB) - císařský patent č. 946/1811 JGS z 1. června 1811. [online]. CODEXIS [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  4. PAULDURA, Lukáš. Slovník právních pojmů. 2014. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 232 s. ISBN 9788074786600. S. 115. 
  5. Řádné plnění, § 1914 - Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. [online]. Kurzy.cz [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b Nový Občanský zákoník - Prodlení dlužníka [online]. Podnikatel.cz [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  7. § 1977 a 1978 OZ
  8. Občanské pr. - vzory: Č. 019 - Prodlení [online]. Juristic.cz [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  9. a b c d PETROV, Jan; VÝTISK, Michal. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. [s.l.]: C. H. Beck, 2019. 3352 s. ISBN 978-80-7400-747-7. S. 1037-1096. 
  10. a b ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. [s.l.]: Sagit, 2014. 1120 s. ISBN 978-80-7208-922-2. S. 781. 
  11. SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo 1,2,3. 2.vydání. vyd. Brno: ČS Akademický spolek "Právník", 2010. ISBN 978-80-7357-511-3. S. 280. 
  12. Prevence zadlužování českých domácností s důrazem na sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatel [online]. Ministerstvo vnitra, odbor prevence kriminality [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat