Otevřít hlavní menu

Prodlení nastává tehdy, pokud není plněn závazek jak bylo dohodnuto. Do prodlení se může dostat jak dlužník, pokud řádně a včas neplní svůj dluh, tak věřitel, jestliže nepřijme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne pro splnění potřebnou součinnost.

Jestliže je v prodlení dlužník (mora debitoris), má věřitel především právo splnění dluhu exekučně vymáhat. Současně má právo na náhradu případné škody, ledaže v případě peněžitého dluhu bude požadovat úroky z prodlení. U prodlení s plněním věci pak na dlužníka přechází odpovědnost za škodu na této věci.[1] Dlužník se naopak do prodlení nedostane tehdy, pokud je v prodlení sám věřitel (mora creditoris). V takovém případě odpovědnost za škodu přechází na věřitele a za dobu věřitelova prodlení nemusí dlužník platit žádné úroky.[2]

V obou případech je také možné od smlouvy odstoupit, přičemž u podstatného porušení smlouvy to stačí prodlévajícímu bez zbytečného odkladu oznámit. U nepodstatného porušení smluvních povinností až po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty k řádnému splnění.[3]

ReferenceEditovat

  1. § 1969–1974 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
  2. § 1968, 1975 a 1976 OZ
  3. § 1977 a 1978 OZ

Externí odkazyEditovat