Procento na umění

Procento na umění je mechanismus, jakým určitá země nebo město podporují umísťování výtvarných děl do veřejného prostoru. Většinou se jedná o jedno a více procent z realizace určité stavby, které musí investor vyčlenit na umělecké okrášlení místa.[1]

Curych, nástěnná mozaika v továrně na ventily Hubenstrasse ve Schwamendingen, Warja Lavater 1985

Historie editovat

Výtvarné umění se umísťovalo do veřejného prostoru již od samého počátku, ovšem často jako součást fasád budov. Teprve v době baroka se v Evropě přešlo i na umísťování soch do otevřeného prostoru.[2] Donátory umění tak byly po mnoho dekád šlechta a církev, s nástupem průmyslové revoluce a vzniku nové bohaté vrstvy v Evropě i tato třída. S ústupem vlivu šlechty a církve, tuto úlohu před polovinou 20. století začal přebírat stát.[3]

Prvním státním projektem byl Federální projekt umění ve Spojených státech amerických (USA) který vešel v platnost v roce 1934. Stanovoval, že jedno procento z federální investice na stavbu má být použito na umění. Za devět let existence tak bylo v rámci projektu osazeno dvě stě tisíc děl po celých Spojených státech. Po druhé světové válce na něj navázal projekt Umění v architektuře, který vyčlenil půl procenta z předpokládané ceny zakázky na umění. Postupně se uchytil v mnohých státech USA, ale i ve městech a je platný dodnes.[3]

Příkladu USA pak v první polovině dvacátého století následovali například Francie a Švédsko. Ti nařizovali vyčlenit jedno procento na umění z ceny stavby. V padesátých letech dvacátého století se přidalo Západní Německo (1 a následně 2 % na umění), Nizozemsko (0,5 až 1,5 %) a Finsko. V Československu vešel podobný princip v platnost v roce 1965 a nařizoval, že na umění musí být vynaloženo 1 až 4 % z předpokládaných nákladů stavby.[3] Tento program byl v roce 1991 ukončen.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Procento na umění (díl první) | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  2. ČERNÁ, Marie. Dějiny výtvarného umění. 2. vyd. Praha: Idea Servis, 1999. ISBN 80-85970-26-0. 
  3. a b c KAROUS, Pavel. Hotel Praha. Praha: BiggBoss, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Galerie výtvarného umění v Chebu, 2019. 239 s. ISBN 978-80-906817-9-8. S. 61–70. 

Externí odkazy editovat