Marie Tereza Luisa Savojská
Marie Tereza Luisa Savojská (často psaná jen Marie Luisa; 8. září 1749 Turín – 3. září 1792 Paříž) byla francouzská šlechtična italského původu a důvěrnice královny Marie Antoinetty, zavražděná během zářijových masakrů za francouzské revoluce. Narodila se jako savojská princezna (její rodné italské jméno bylo Maria Teresa Luisa di Savoia-Carignano) a sňatkem s bourbonským princem se stala kněžnou z Lamballe (francouzsky princesse de Lamballe; česky překládáno také kněžna z Lamballe) a členkou francouzské královské rodiny. Jako dvorní dáma a superintendantka domácnosti královny Marie Antoinetty byla její nejbližší důvěrnicí, dobrovolně ji následovala do zajetí a byla zabita pařížskou lůzou poté, co odmítla složit přísahu proti monarchii.
| Marie Tereza Luisa Savojská | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 8. září 1749 Palazzo Carignano |
| Úmrtí | 3. září 1792 (ve věku 42 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | lynčování |
| Povolání | dvorní dáma |
| Choť | Ludvík Alexandr Bourbonský (od 1767)[1] |
| Rodiče | Ludvík Viktor Savojský a Kristýna Hesensko-Rotenburská |
| Rod | Savojští |
| Příbuzní | Leopoldina Savojská, Evžen z Villafrancy, Viktor Amadeus II. Savojsko-Carignanský a Catherine of Savoy-Carignan (sourozenci) |
| Funkce | Surintendante de la Maison de la Reine (1775–1791) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMarie Luisa Savojská byla čtvrtou dcerou Ludvíka Viktora Savojského, prince z Carignana, praděda krále Karla Alberta, a Kristýny Jindřišky Hesensko-Rheinfelsko-Rothenburské.
V roce 1767 se provdala za Ludvíka Alexandra Bourbonského, prince de Lamballe (1747–1768), syna vévody Ludvíka Bourbonského, vnuka hraběte z Toulouse a pravnuka Ludvíka XIV. Když její manžel o rok později zemřel, ona a její tchán se odstěhovali na zámek Rambouillet. Tam žila až do sňatku dauphina Ludvíka Augusta (budoucího Ludvíka XVI.), a poté se vrátila ke dvoru ve Versailles.
Královna Marie Antoinetta si kněžnu de Lamballe vybrala jako svou nejbližší společnici a důvěrnici. Kněžna byla velmi nestálá a nervózní, ale také mimořádně loajální. Podle současných poznatků zřejmě trpěla mírnou formou epilepsie, jež byla příčinou toho, že bývala i po několik hodin v bezvědomí. Po svém nástupu na trůn ji Marie Antoinetta jmenovala i proti odporu krále superintendantkou (ředitelkou) královské domácnosti. V letech 1776–1785 se podařilo ji odstavit madame de Polignac, když však královnu unavila chamtivost rodiny Polignaců, znovu se obrátila k madame de Lamballe. Od roku 1785 až do francouzské revoluce byla kněžna de Lamballe nejbližší přítelkyní Marie Antoinetty.
Dne 6. října 1789, v tzv. den poissardů, převezli ozbrojenci povstalecké Národní gardy královskou rodinu z Versailles do revoluční Paříže. V Tuilerijském paláci sloužil kněžnin salon jako místo setkání královny a členů Národního shromáždění. Tato setkání se konala jednou za měsíc a byla jedinou významnou společenskou událostí, které se královna účastnila. Kněžna de Lamballe v roce 1791 odcestovala do Anglie, kde se snažila získat pomoc pro královskou rodinu, a po návratu pokračovala ve službách královně až do 10. srpna 1792, dne útoku na Tuileries. Poté byli dvořané uvězněni v Tour du Temple, bývalém hradu templářských rytířů. Povstalci měli podezření, že madam de Lamballe je osobou, od níž pocházejí všechny intriky proti revolučnímu hnutí v Paříži.
Dne 19. srpna 1792 byla kněžna převezena do vězení La Force. Nebyla jediná z dvořanů, která byla toho dne oddělena od královské rodiny; uvězněny byly také madame de Tourzel, vychovatelka následníka trůnu, a její dcera Pauline. Předpokládá se však, že hrabě Mirabeau dokázal madame de Tourzel a její dceru z vězení dostat pomocí velkého úplatku. Snažil se osvobodit také paní de Lamballe, ale žádná z jím nabízených částek nebyla dost vysoká.
Když kněžna de Lamballe odmítla u soudu složit přísahu proti monarchii, byla 3. září 1792 předána davu pařížské lůzy. Následovalo týrání a vražda. Její hlavu poté nabodli na kopí a odnesli před okna vězení Marie Antoinetty.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie-Louise von Savoyen-Carignan na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
Literatura
editovat- Elisabeth Guénard: Mémoires historiques de Marie-Thérèse-Louise de Carignan, Princesse de Lamballe, une des principales victimes des Journées des 2 et 3 Septembre 1792. 2 Bände, Lerouge, Paris 1815 (1: [1]; 2: [2]).
- Mathurin F. de Lescure: La Princesse de Lamballe Marie-Thérèse-Louise de Savoie-Carignan. Sa vie, sa mort (1749–1792); d'après des documents inédits. Plon, Paris 1864 [3]).
- Georges Bertin: Madame de Lamballe. 3. Auflage. Paul, Paris 1903 (Nachdruck der Ausgaber von 1888).
- Francis Montefiore: The Princesse de Lamballe. A sketch. Richard Dentley Press, London 1896.
- Catherine Hyde, marquise de Gouvion Broglie Scolari (Hrsg.): Secret Memoirs of Princess Lamballe: Being Her Journals, Letters, and Conversations During Her Confidential Relations with Marie Antoinette. M. Walter Dunne, New York/London 1901 ([4]).
- Lucien Lambeau: Essais sur la mort de madame la princesse de Lamballe. Lefebvre-Ducrocq, Lille 1902.
- Blanche C. Hardy: Princesse de Lamballe. A biography. Constable, London 1908.
- Michel de Decker: La Princesse de Lamballe. Mourir pour la reine. Pygmalion, Paris 1999, ISBN 2-85704-585-9.
- Alain Vircondelet: La Princesse de Lamballe. L’Ange de Marie-Antoinette; biographie. 2. Auflage. Flammarion, Paris 2005, ISBN 2-08-068909-6.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Tereza Luisa Savojská na Wikimedia Commons
