Praha, Staré Město (volební obvod Říšské rady)
Praha, Staré Město byl volební obvod pro volby do Poslanecké sněmovny Říšské rady. Volili v něm občané pražské čtvrti Staré Město, kteří splnili podmínky volebního cenzu.[1] Volební obvod byl zřízen při zavedení přímé volby Říšské rady v roce 1873 a zanikl s uzákoněním všeobecného volebního práva v Předlitavsku roku 1907.
| Volební obvod Praha, Staré Město | |
|---|---|
| Stát |  Rakousko-Uhersko |
| Zákonodárný sbor | Poslanecká sněmovna Říšské rady |
| Typ obvodu | městská kurie |
| Vytvořen | 1873 |
| Zrušen | 1907 |
| Poslanci | Karel Leopold Klaudy Richard Jahn Josef Bromovský Gabriel Blažek Quido Bělský Karel Baxa |
Charakteristika obvodu
editovat| Rok | 1873 | 1879 | 1885 | 1901 |
|---|---|---|---|---|
| Počet voličů | 1 592 | 1 208 | 3 930 | 3 949 |
| Podíl občanů | 3,5 % | 2,6 % | 8,9 % | 10,3 % |
V rámci kuriového volebního systému se jednalo o kurii měst a průmyslových míst. Volební právo bylo omezeno daňovým cenzem, který požadoval minimální roční odvod na přímých daních (po reformě v roce 1882 ve výši 5 zlatých).[5] Roku 1901 bylo k volbě oprávněno něco přes 10 % občanského obyvatelstva volebního obvodu.[4]
Politicky obvod jasně podporoval české národní aspirace a němečtí kandidáti zde nebyli úspěšní. V prvním desetiletí dominovala staročeská Národní strana. Už v osmdesátých letech 19. století však byla úspěšná liberální Národní strana svobodomyslná (mladočeši). I ta ale začala po roce 1900 čelit konkurenci radikálních stran, jejichž kandidát Karel Baxa zde vyhrál doplňovací volby v roce 1903.
Poslanci
editovat| Poslanec | Strana | Volby | |
|---|---|---|---|
| Karel Leopold Klaudy | staročeši | 1873 | |
| Richard Jahn | staročeši | 1879 | |
| Josef Bromovský | mladočeši | 1885 | |
| Gabriel Blažek | mladočeši | 1887 dopl. | |
| 1891 | |||
| Quido Bělský | mladočeši | 1897 | |
| 1901 | |||
| Karel Baxa | státoprávní radikálové | 1903 dopl. | |
Volby
editovatVolby 1873
editovatV prvních přímých volbách do Říšské rady za českou Národní stranu kandidoval bývalý starosta Prahy Karel Leopold Klaudy. Proti němu se postavil Wenzel Worowka za německou Ústavní stranu.
| Parlamentní volby 1873[6] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Leopold Klaudy | Staročeši | 813 | 63,3 | ||
| Wenzel Worowka | ústavověrný | 456 | 35,5 | ||
| roztříštěné hlasy | 15 | 1,2 | |||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 1 284 | 80,7 | |||
| Staročeši získali (nový obvod) | ± | ||||
Volby 1879
editovatV roce 1879 státoprávní klub (Národní strana a Národní strana svobodomyslná) postavil jako kandidáta advokáta Josefa Stanislava Práchenského. Dosavadní poslanec Klaudy mandát obhajoval jako člen radikálního klubu Reform.[2]
| Parlamentní volby 1879[2] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Josef Stanislav Práchenský | Staročeši[p 1] | 538 | 60,1 | –3,2 | |
| Karel Leopold Klaudy | radikální kandidát | 350 | 39,1 | ||
| roztříštěné hlasy | 7 | 0,8 | –0,4 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 895 | 74,1 | –6,6 | ||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Doplňovací volby 1882
editovatPo rezignaci Práchenského byl na jeho místo bez protikandidáta (a za malé účasti) zvolen pražský továrník a inženýr Richard Jahn.[7]
| Doplňovací volby do Říšské rady 1882[7] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Richard Jahn | Staročeši[p 1] | 273 | 98,9 | +38,8 | |
| roztříštěné hlasy | 3 | 1,1 | +0,3 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 276 | 28,1 | –46,0 | ||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Volby 1885
editovatVolby v roce 1885 se konaly po Taafeho volební reformě z roku 1882, která významně rozšířila volební právo. Kandidátem českého státoprávního klubu se stal mladočech Josef Bromovský. Státoprávnímu klubu nicméně v tomto období dominovali konzervativní staročeši; proto liberální mladočeši kolem redakce Národních listů kandidovali poslance Františka Tilšera. Německé liberály z pražského Kasina reprezentoval právník Franz Schmeykal.[8][9]
| Parlamentní volby 1885[9][10] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Josef Bromovský | Mladočeši[p 1] | 1 593 | 68,9 | –30,0 | |
| Franz Schmeykal | ústavověrný | 571 | 24,7 | ||
| Jaroslav Pštross | nezávislý | 85 | 3,7 | ||
| František Tilšer | nezávislý mladočech | 62 | 2,7 | ||
| roztříštěné hlasy | 2 | 0,1 | –1,0 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 3 | 0,1 | |||
| Celkem/účast | 2 316 | 58,9 | +30,8 | ||
| Státoprávní klub obhájil | ± | ||||
Doplňovací volby 1887
editovatPoskanec Bromovský se roku 1887 vzdal mandátu, jelikož podle svého vyjádření nezvládal skloubit povinnosti poslance a továrníka.[11] 9. září se tedy konaly doplňovací volby, v nichž se již staročeská a mladočeská strana střetly v ostrém souboji. Za staročechy kandidoval lékař Bohumil Eiselt, mladočeši do voleb vyslali bankéře Gabriela Blažka.[12]
| Doplňovací parlamentní volby 1887[12] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Gabriel Blažek | Mladočeši | 820 | 50,8 | –18,1 | |
| Bohumil Eiselt | Staročeši | 768 | 47,6 | ||
| roztříštěné hlasy | 25 | 1,5 | +1,4 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 1 613 | 48,9 | –10,0 | ||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Volby 1891
editovatRoku 1891 obhajoval mandát mladočech Gabriel Blažek. Staročeskou stranu reprezentoval obchodník a pražský radní Josef Kopecký a německé liberály opět Franz Schmeykal.[13][14] V první volbě nedosáhl žádný z kandidátů nadpoloviční většiny, staročech a mladočech proto postoupili do užší volby. V ní zaujali staročeši strategii bojkotu a vyzvali své voliče, aby se voleb nezúčastnili.[15]
| Parlamentní volby 1891[14][15] | ||||||||
| Kandidát | Strana | První volba | Užší volba | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | Hlasy | % | ±% | |||
| Gabriel Blažek | Mladočeši | 826 | 44,1 | –6,7 | 585 | 99,7 | ||
| Josef Kopecký[p 2] | Staročeši | 598 | 31,9 | –15,7 | 2 | 0,3 | ||
| Franz Schmeykal | ústavověrný | 433 | 23,1 | |||||
| roztříštěné a prázdné hlasy | 16 | 0,9 | –0,6 | |||||
| neplatné hlasy | 0 | 0,0 | 0 | 0,0 | ||||
| Celkem/účast | 1 909 | 71,0 | +22,1 | 587 | 21,8 | |||
| Mladočeši obhájili | ± | |||||||
Volby 1897
editovatRoku 1897 jasně vyhrál mladočeský kandidát podnikatel Quido Bělský nad staročechem Emanuelem Tonnerem[16]
| Parlamentní volby 1897[16] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Quido Bělský | Mladočeši | 1 248 | 79,1 | +35,0 | |
| Emanuel Tonner | Staročeši | 330 | 20,9 | –11,0 | |
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 1 578 | ||||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Volby 1901
editovatRoku 1901 obhajoval mandát stávající poslanec Národní strany svobodomyslné Quido Bělský. Dále kandidoval hostinský František Regner za sociální demokracii a mlynář Václav Štěpánek za sdružení radikálních stran. Bělský volbu vyhrál s pohodlnou většinou.[17]
| Parlamentní volby 1901[4] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Quido Bělský | Mladočeši | 941 | 74,5 | –4,6 | |
| Václav Štěpánek | Národní sociálové[p 3] | 247 | 19,6 | ||
| František Regner | Sociální demokraté | 56 | 4,4 | ||
| roztříštěné hlasy | 19 | 1,5 | +1,5 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 3 | 0,2 | |||
| Celkem/účast | 1 266 | 32,1 | |||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Doplňovací volby 1903
editovatKvůli pracovnímu vytížení se poslanec Bělský vzdal mandátu a 18. března 1903 se konaly doplňovací volby.[18] Mladočeská strana postavila jako kandidáta advokáta Jana S. Nováka, za radikální strany tentokrát kandidoval zemský poslanec a advokát Karel Baxa.[19]
| Doplňovací parlamentní volby 1903[18] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Baxa | Státoprávní radikálové[p 3] | 884 | 60,6 | +41,0 | |
| Jan S. Novák | Mladočeši | 572 | 39,2 | –35,3 | |
| roztříštěné hlasy | 3 | 0,2 | –1,3 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 11 | 0,7 | |||
| Celkem/účast | 1 470 | 38,8 | +6,7 | ||
| Státoprávní radikálové získali od mladočechů | ± | ||||
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ a b c Společný kandidát Národní strany a Národní strany svobodomyslné.
- ↑ Staročeská Národní strana, která Kopeckého nominovala, před užší volbou vyzvala své voliče, aby se voleb nezúčastnili.
- ↑ a b Společný kandidát strany národně sociální, státoprávně radikální a radikálně pokrokové.
Reference
editovat- ↑ Kandidátní listina | I. Království české. Národní listy. 19.12.1900, roč. 40., čís. 350, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c Výsledek voleb ve skupině městské. Národní listy. 1.7.1879, roč. 19., čís. 155, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Statistik der Reichsrathswahlen im Jahre 1885. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1885. Dostupné online. S. 10. (německy)
- ↑ a b c Die Ergebnisse der Reichsratswahlen in den im Reichsrate vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1900/01. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1902. Dostupné online. S. 58. (německy)
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 400.
- ↑ Výsledek voleb do říšské rady ve městech. Národní listy. 21.10.1873, roč. 13., čís. 289, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Doplňovací volba do říšské rady na Starém Městě v Praze. Národní listy. 17.11.1882, roč. 22., čís. 309, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Volby v Praze. Národní listy. 5.6.1885, roč. 25., čís. 153, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Politický přehled domácí. Čech. 5.7.1885, roč. 17., čís. 125, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Statistik der Reichsrathswahlen im Jahre 1885. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1885. Dostupné online. S. 27. (německy)
- ↑ Různé zprávy. Národní politika. 8.5.1887, roč. 5., čís. 127, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Různé zprávy | Volba říšského poslance na Starém městě. Národní politika. 10.9.1887, roč. 5., čís. 249, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Různé zprávy. Národní politika. 4.3.1891, roč. 9., čís. 62, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek voleb do rady říšské za města v Čechách dne 4. března 1891. Národní listy. 5.3.1891, roč. 31., čís. 63, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Denní zprávy. Národní listy. 17.3.1891, roč. 31., čís. 75, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek voleb říšských poslanců ve skupinách měst. Národní listy. 20.3.1897, roč. 37., čís. 79, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Výsledek voleb na říšskou radu za kurii měst v zemích českých. Národní listy. 11.1.1901, roč. 41., čís. 11, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Denní zprávy | Doplňovací volba poslance říšského na Starém městě. Národní listy. 19.3.1903, roč. 43., čís. 77, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Politika domácí | K doplňovací volbě na Starém městě pražském. Právo lidu. 18.3.1903, roč. 12., čís. 76, s. 2. Dostupné online.