Otevřít hlavní menu

Povstání Bar Kochby

Povstání Bar Kochby (též druhá židovská válka) bylo druhé celožidovské povstání proti římské nadvládě, které se odehrálo v letech 132135 pod vedením Šimona bar Kochby. Stejně jako první židovské povstání bylo i toto povstání Římany po nemalém úsilí potlačeno.

Židovská povstání proti Římanům
Povstání Bar Kochby / druhá židovská válka
ilustrační obrázek
ilustrační obrázek
trvání: 132 - 135
místo: Provincie Iudaea
výsledek: Vítězství Římanů, mnozí Židé zotročeni, zákaz praktikování židovského náboženství
strany
Římská říše Židé z Provincie Iudaea
velitelé
Hadrianus
Sextus Iulius Severus
Šimon bar Kochba

síla
60 000 - 120 000 neznámo, pravděpodobně stovky tisíc
ztráty
Legie XII, ostatní ztráty neznámé 580 000 (podle Cassia Diona)
Mince ražená židovskými povstalci

PramenyEditovat

Na rozdíl od první židovské války, o které máme díky svědectví Iosepha Flavia dostatek informací, existuje k druhému židovskému povstání podstatně méně pramenů, takže mnohé okolnosti povstání nejsou známy.[1] Důležitým pramenem jsou zejména zápisy Cassia Diona o římských dějinách (kniha 69) a archeologické nálezy v jeskyních v okolí Mrtvého moře, obzvláště ve Vádí Murabba'at, kde se židovští povstalci v poslední zoufalé fázi ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů (vzácné jsou zejména Bar Kochbovy vlastnoruční dopisy).[2]

Vývoj povstáníEditovat

Příčiny povstání nejsou zcela jasné, jednou z nich byl zřejmě plán císaře Hadriána na znovuvybudování zničeného Jeruzaléma v pohanské město Aelia Capitolina, ve kterém měl na místě zničeného chrámu stát Jovův chrám. Hadrián navíc zakázal Židům obřízku.[3]

Do čela povstání se postavil Šimon bar Kozeba, který díky podpoře rabiho Akivy získal podporu židovských předáků. Se Šimonem byly spojovány mesiášské představy a bylo mu dáno nové přízvisko bar Kochba, což znamená „Syn hvězdy“. Když však byla rebelie Římany potlačena a mesiášské naděje zklamány, byl přejmenován na bar Koziba, tj. „Syn lži“. Mesiášské představy na jednu stranu přinesly velké sepětí povstalců a jejich houževnatý odpor, na druhou stranu však zapříčinily, že křesťané se od tohoto povstání distancovali.[4]

Zprvu byli Židé velmi úspěšní – podařilo se jim dobýt Jeruzalém a velkou část území Judska. O závažnosti povstání hovoří i to, že k jeho potlačení vyslal Hadrián svého nejlepšího vojevůdce Sexta Julia Severa, který v bojích ztratil celou jednu legii. Římanům se však nakonec podařilo oblast zpacifikovat, vytlačili povstalce do Judské pouště, kde je nakonec pobili.[5]

Výsledky války byly pro Židy hrozivé. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal vlastnit a užívat Tóru. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví.[6] Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou vlastní, Hadriánovou. Judeu přejmenoval podle dávných Pelištejců na Palestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení.[7] Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát, tak na dlouhá staletí vzaly za své.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. [dále jen Schäffer]. str. 140.
  2. THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha: Volvo Globator, 2004. ISBN 80-7207-549-7. str. 70-74.
  3. Schäffer. str. 141.
  4. Schäffer. str. 145.
  5. SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. [dále jen Segert]. str. 220.
  6. Schäffer. str. 153n.
  7. Segert. str. 223.

Související článkyEditovat