Portál:Novověk/ČLÁNEK
Renesance (též renezance) je umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 16. století. Vyznačoval se mimo jiné zesvětštěním, individualismem a návratem k antice. Též je úzce spjat s humanismem.
Pojem znovuzrození (rinascenza) byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy, které začalo ve 13. století v Itálii, italským historikem Giorgiem Vasarim v roce 1550. Pojem renesance je francouzský překlad užitý francouzským historikem Jules Micheletem a dále rozšířený švýcarským historikem umění Jacobem Burckhardtem v 19. století. Počátky renesance jsou obvykle kladeny do střední Itálie na přelomu 13. století a 14. století z Antiky. Její kolébkou bylo jednoznačně město Florencie. Od 12. století vzrůstala v mnoha městech ve střední a severní Itálii prosperita obyvatelstva, způsobená především rozvojem námořního obchodu (Pisa, Janov), později též bankovnictví (půjčování peněz – Florencie) a řemeslné výroby (Florencie, Lucca).
V jednotlivých druzích umění vznikaly nové prvky, ale některé rysy byly pro renesanci, ať již jako epochu, nebo pro umění, které vytvářel renesanční člověk, společné. K typickým rysům renesance patří také některé z antiky př.: zdobené mramorové sloupy, římsy, arkády, kupole nad chrám atd.