Otevřít hlavní menu

Pietro Alessandro Guglielmi

italský hudební skladatel, dirigent a sbormistr

Pietro Alessandro Guglielmi (9. prosince 1728, Massa19. listopadu 1804 Řím) byl italský hudební skladatel, dirigent a sbormistr.

Pietro Alessandro Guglielmi
Pietro Alessandro Guglielmi.jpg
Základní informace
Narození 9. prosince 1728
Massa
Původ italský
Úmrtí 19. listopadu 1804
Řím
Žánry klasická hudba
Povolání italský hudební skladatel, dirigent a sbormistr
Děti Pietro Carlo Guglielmi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Základy hudebního vzdělání získal od svého otce Jacopa Guglielmiho (1690–1740), který byl kapelníkem katedrály v Masse a který ho naučil hře na fagot a violu. Později byl žákem svého bratra Domenica (1713–1790), opata a posléze varhaníka a sbormistra katedrály v Masse, u kterého se zejména zdokonalil ve hře na varhany. Díky podpoře Alderana Cyby, vévody z Massy, a později jeho vdovy, Ricciardie Gonzagy, začal v roce 1746 studovat pod vedením Francesca Durante na Conservatorio di Santa Maria di Loreto v Neapoli, kterou dokončil v roce 1750 a dál na škole působil jako učitel.

Konzervatoř opustil pravděpodobně v roce 1754 a rozhodl se věnovat se kariéře operního skladatele. Jeho první opera byla komedie v neapolském dialektu, Lo solachianello 'mbroglione, která byla uvedena na scéně Teatro dei Fiorentini v Neapoli v zimě 1757.

Do roku 1763, kdy zkomponoval pro Teatro Argentina v Římě svou první operu seria Tito Manlio, žil převážně v Neapoli a Římě a napsal řadu komických oper a intermezz pro divadla obou měst. V následujících letech působil v severní Itálii, a to zejména v Benátkách. Představení byla vesměs úspěšná a jeho sláva se rozšířila i za hranice Itálie, takže byl v roce 1762 pozván do Drážďan, aby zde řídil své opery.

Na podzim roku 1767 odešel do Londýna na přání Felice Alessandriho, aby se s ním podělil o místo skladatele a hudebního ředitele Královského divadla Haymarket. Zde ještě téhož roku uvedl pasticcio Tigrane a v následujícím roce zde měla premiéru jeho opera seria Ifigenia in Aulide a dramatická opera I viaggiatori ridicoli tornati in Italia.

V roce 1772 opustil Londýn, město, kde získal své největší úspěchy, a vrátil se do Itálie. Čtyři roky komponoval opery pro divadla v Benátkách, Římě, Turíně a Miláně. Na podzim roku 1776 se vrátil do Neapole, kde zůstal až do roku 1793 a každoročně zde uvedl na scénu až pět oper. V této době se stal oblíbeným i v Rusku, kde byla jeho díla uváděna v letech 1778 až 1800.

Nicméně v Itálii již jeho popularita v soutěži s mladou skladatelskou generací upadala a tak v roce 1793 přijal místo sbormistra slavného sboru Cappella Giulia bazilice sv. Petra v Římě, kde také roku 1804 zemřel. Až do posledních dnů svého života komponoval chrámovou hudbu všeho druhu.

Z jeho osmi synů se hudbě věnovali dva: Pietro Carlo Guglielmi (1763-1827) byl úspěšným imitátorem stylu svého otce a Giacomo Guglielmi se stal oblíbeným zpěvákem.

DíloEditovat

Guglielmi byl mimořádně plodný autor: napsal více než sto oper, devět oratorií, Requiem, Miserere, moteta, symfonie, komorní skladby, sonáty, skladby pro cembalo a klavír.

OperyEditovat

  • Lo solachianello 'mbroglione (dramma giocoso, libreto D. Pignatero, 1757, Neapol)
  • Il filosofo burlato (commedia per musica, 1758, Neapol)
  • La ricca locandiera (intermezzo, libreto Antonio Palomba, 1759)
  • I capricci di una vedova (dramma giocoso, 1759, Neapol)
  • La moglie imperiosa (commedia per musica, libreto A. Villani, 1759, Neapol)
  • I due soldati (dramma giocoso, libreto Antonio Palomba, 1760, Neapol)
  • L'Ottavio (commedia per musica, libreto Gennaro Antonio Federico, 1760, Neapol)
  • Il finto cieco (dramma giocoso, libreto Pietro Trinchera, 1761, Neapol)
  • I cacciatori (farsetta, podle Carlo Goldoni: Li uccellatori, 1762, Řím)
  • La donna di tutti i caratteri (commedia per musica, libreto Antonio Palomba, 1762, Neapol)
  • Don Ambrogio (intermezzo, 1762, Neapol)
  • Tito Manlio (opera seria, libreto Gaetano Roccaforte, 1763, Řím)
  • La francese brillante (commedia per musica, libreto Pasquale Mililotti, 1763, Neapol)
  • Lo sposo di tre e marito di nessuna (commedia per musica, libreto Antonio Palomba, 1763, Neapol)
  • L'Olimpiade (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1763, Neapol)
  • Le contadine bizzarre (farsetta, 1763, Řím)
  • Siroe re di Persia (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1764, Florencie)
  • Li rivali placati (dramma giocoso, libreto Gaetano Martinelli, 1764, Benátky)
  • Farnace (opera seria, libreto Antonio Maria Lucchini, 1765, Řím)
  • Tamerlano (opera seria, libreto Agostino Piovene, 1765, Benátky)
  • L'impresario d'opera (dramma giocoso, libreto Bartolomeo Cavalieri, 1765, Milán)
  • Il ratto della sposa (dramma giocoso, libreto Gaetano Martinelli, 1765, Benátky)
  • Adriano in Siria (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1765, Benátky)
  • Lo spirito di contradizione (dramma giocoso, libreto Gaetano Martinelli, 1766, Benátky)
  • Sesostri (opera seria, libreto Pietro Pariati, 1766, Benátky)
  • Demofoonte (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1766, Treviso, Teatro Onigo)
  • La sposa fedele (dramma giocoso, libreto Pietro Chiari, 1767, Benátky)
  • Antigono (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1767, Milán)
  • Il re pastore (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1767, Benátky)
  • Ifigenia in Aulide (opera seria, libreto Giovan Gualberto Bottarelli, 1768, Londýn)
  • I viaggiatori ridicoli tornati in Italia (dramma giocoso, libreto Giovan Gualberto Bottarelli podle Goldoniho, 1768, Londýn)
  • Alceste (opera seria, libreto Ranieri de' Calzabigi, 1768, Milán)
  • Ruggiero (opera seria, libreto Caterino Mazzolà, 1769, Benátky)
  • Ezio (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1770, Londýn)
  • Il disertore (dramma giocoso, libreto Carlo Francesco Badini, 1770, Londýn)
  • L'amante che spende (dramma giocoso, libreto Niccolò Tassi, 1770, Benátky)
  • Le pazzie di Orlando (dramma giocoso, libreto Carlo Francesco Badini, 1771, Londýn)
  • Il carnevale di Benátky, o sia La virtuosa (dramma giocoso, libreto Carlo Francesco Badini, 1772, Londýn)
  • L'assemblea (dramma giocoso, libreto Giovanni Gualberto Bottarelli podle La conversazione Carla Goldoniho, 1772, Londýn)
  • Demetrio (opera seria, libreto Giovanni Gualberto Bottarelli, 1772, Londýn)
  • Mirandolina (dramma giocoso, libreto Giovanni Bertati, 1773, Benátky)
  • La contadina superba, ovver Il giocatore burlato (intermezzo, 1774, Řím)
  • Tamas Kouli-Kan nell'Indie (opera seria, libreto Vittorio Amedeo Cigna-Santi, 1774, Florencie)
  • Gl'intrighi di Don Facilone (intermezzo, 1775, Řím)
  • Merope (opera seria, libreto Apostolo Zeno, 1775, Teatro Regio di Torino) společně s Giacomo Davidem
  • Vologeso (opera seria, libreto Apostolo Zeno, 1775, Milano)
  • La Semiramide riconosciuta (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1776, Neapol)
  • Il matrimonio in contrasto (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1776, Neapol)
  • Artaserse (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1777, Řím)
  • Ricimero (opera seria, podle Francesco Silvani: La fede tradita e vendicata, 1777, Neapol)
  • I fuorusciti (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1777, Neapol)
  • Il raggiratore di poca fortuna (dramma giocoso, libreto Giuseppe Palombam 1779, Neapol)
  • La villanella ingentilita (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1779, Neapol)
  • Narcisso (intermezzo, libreto Giuseppe Palomba, 1779, Neapol)
  • La dama avventuriera (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1780, Neapol)
  • La serva padrona (dramma giocoso, libreto Gennaro Antonio Federico, 1780, Neapol)
  • Le nozze in commedia (dramma giocoso, libreto Giuseppe Palomba, 1781, Neapol)
  • Diana amante (serenata, libretto L. Serio podle Endimione Pietra Metastasia, 1781, Neapol)
  • I Mietitori (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1781, Neapol)
  • La semplice ad arte (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1782, Neapol)
  • La Quakera spiritosa (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1783, Neapol)
  • La donna amante di tutti, e fedele a nessuno (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1783, Neapol)
  • Le vicende d'amore (intermezzo, libreto Giovanni Battista Neri, 1784, Řím)
  • I finti amori (commedia per musica, 1784, Neapol)
  • La finta zingara (farsa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1785, Neapol)
  • Le sventure fortunate (farsa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1785, Neapol)
  • La virtuosa in Mergellina (dramma giocoso, libreto Francesco Saverio Zini, 1785, Neapol)
  • Enea e Lavinia (opera seria, libreto Giuseppe Sertor, 1785, Neapol)
  • L'inganno amoroso (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1786, Neapol)
  • Le astuzie villane (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1786, Neapol)
  • Lo scoprimento inaspettato (dramma giocoso, libreto V. de Stefano, 1787, Neapol)
  • Laconte (opera seria, libreto Giuseppe Pagliuca, 1787, Neapol)
  • La pastorella nobile (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1788, Neapol)
  • Arsace (opera seria, Giovanni De Gamerra, 1788, Benátky)
  • Rinaldo (opera seria, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1789, Benátky)
  • Ademira (opera seria, libreto Ferdinando Moretti, 1789, Neapol)
  • Gl'inganni delusi (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1789, Neapol)
  • Alessandro nell'Indie (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1789, Neapol)
  • La serva innamorata (dramma giocoso, libreto Giuseppe Palomba, 1790, Neapol)
  • L'azzardo (commedia per musica, 1790, Neapol)
  • Le false apparenze (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1791, Neapol)
  • La sposa contrastata (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1791, Neapol)
  • Il poeta di campagna (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1792, Neapol)
  • Amor tra le vendemmie (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1792, Neapol)
  • La lanterna di Diogene (dramma giocoso, libreto Angelo Anelli, Giuseppe Palomba, 1793, Benátky)
  • Gli amanti della dote (farsa, libreto Francesco Saverio Zini, 1794, Lisabon al Teatro Nacional de São Carlos)
  • Admeto (opera seria, libreto Giuseppe Palomba, 1794, Neapol)
  • La pupilla scaltra (dramma giocoso, 1795, Benátky)
  • Il trionfo di Camilla (opera seria, libreto Silvio Stampiglia, 1795, Neapol)
  • La Griselda (opera seria, libreto Gaetano Sertor, 1796, Florencie)
  • La morte di Cleopatra (opera seria, libreto Simeone Antonio Sografi, 1796, Neapol)
  • L'amore in villa (dramma giocoso, libreto Giuseppe Petrosellini, 1797, Řím)
  • Siface e Sofonisba (opera seria, libreto Andrea Leone Tottola, 1802, Neapol)

Další opery připisované GuglielmimuEditovat

  • Le cantatrici villane
  • La conte
  • La donna bizzarra
  • La donna re la fa
  • I due baroni
  • Il giavatore
  • Mario in Numidia
  • Morte di Cesare
  • Pirro
  • La scelta dello sposo (farsa)
  • La serva astuta ed amorosa
  • Sposo in periglio

Oratoria a kantátyEditovat

  • La madre de' Maccabei (componimento sacro, libreto Giuseppe Barbieri, 1764, Řím)
  • Componimento drammatico per le faustissime nozze de S.E. il cavaliere Luigi Mocenigo colla N.D. Francesca Grimani (libreto A. M. Borga, 1766, Benátky)
  • Telemaco (componimento drammatico, libreto Giuseppe Petrosellini, 1775, Řím)
  • kantáta per il genetliaco della sovrana e l'inaugurazione delle adunanze di una nuova Società Filarmonica (libreto G. Jacopetti, 1776, Massa)
  • Diana amante (serenata, libreto Luca Serio, 1781, Neapol)
  • La felicità dell'Anfriso (componimento drammatico, libreto Giuseppe Pagliuca, 1783, Neapol)
  • Pallade (kantáta, libreto Carlo Giuseppe Lanfranchi-Rossi, 1786, Neapol)
  • Debora e Sisara (azione sacra, libreto Carlo Sernicola, 1788, Neapol)
  • La Passione di Gesù Cristo (oratorium, 1790, Madrid)
  • Aminta (favola boscheraccia, libreto C. Filomarino, 1790, Neapol)
  • Il serraglio (kantáta, libreto A. L. Palli, 1790)
  • La morte di Oloferne (tragedia sacra, Pietro Metastasio, 1791, Řím)
  • Gionata Maccabeo (oratorium, 1798, Neapol)
  • Il paradiso perduto, cioè Adamo ed Eva per il loro noto peccato discacciati dal paradiso terrestre (azione sacra, libreto Rasi, 1802, Řím)
  • Cantata sagra (libreto A. Grandi, 1802, Řím)
  • L'Asmida (kantáta)
  • L'amore occulto (kantáta)
  • La morte di Abele (oratorium)
  • Le lagrime di San Pietro (oratorium)

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • K. Geiringer, From Guglielmi to Haydn: the Transformation of an Opera, in Report of the Eight Congress of the International Musicological Society, pp. 391–5 (Kodaň, 1972)
  • K. Geiringer, Die Orlando-Opern von Pietro Alessandro Guglielmi, in Musicae scientiae collectanea: Festschrift Karl Gustav Fellerer, pp. 141–6 (Kolín nad Rýnem, 1973)
  • H.C. Wolff, Die komische Oper La sposa fedele (Venedig 1767) von Pietro Guglielmi und ihre deutsche Singspielfassung als Robert und Kalliste, in Venezia e il melodramma nel Settecento, pp. 123–45 (Benátky, 1973–5)
  • M. Donà, Dagli archivi milanesi: lettere di Ranieri de' Calzabigi e di Antonia Bernasconi, in 'Analecta Musicologica (1974)
  • S. Giampaoli, Musica e teatro alla corte di Massa: i Guglielmi (Massa, 1978)
  • R. Zanetti, La musica italiana nel Settecento (Busto Arsizio, 1978)
  • F. C. Petty, Italian Opera in London, 1760–1800 (Ann Arbor, 1980)
  • H. Geyer-Kiefl, Guglielmis "La pazzie d'Orlando" und Haydns "Orlando paladino", in Joseph Haydn, pp. 403–15 (Vienna, 1982)
  • B. Brown, Le pazzie d'Orlando, Orlando paladino, and the Uses of Parody, in Italica, pp. 583-605 (1987)
  • R. Candiani, L'“Alceste” da Vienna a Milano, in Giornale storico della letterature italiana, pp. 227–40 (1988)
  • M. Hunter, Some Representations of opera seria in opera buffa, pp. 89–108 (1992)
  • G. Salvetti, Un maestro napoletano di fronte alla riforma: L'Alceste di Pietro Alessandro Guglielmi, in Neapol e il teatro musicale in Europa tra Sette e Ottocento: studi in onore di Friedrich Lippmann, pp. 97–119 (Florencie, 1993)

Externí odkazyEditovat