Otevřít hlavní menu

Pierre de Bérulle [pjér d’beril], latinsky Berullus, (4. února 1575, Cérilly2. října 1629, Paříž) byl francouzský katolický kněz, kardinál, mystik a diplomat. Založil francouzskou větev oratoriánů a tradici francouzské mystiky 17. století.

Pierre de Bérulle
Pierre de Bérulle jako kardinál
Pierre de Bérulle jako kardinál
Narození 4. února 1575
Cérilly
Úmrtí 2. října 1629 (ve věku 54 let)
Paříž
Místo pohřbení Île-de-France
Povolání teolog a katolický kněz
Alma mater Lycée Louis-le-Grand
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se na zámku Bérulle u obce Cérilly, asi 40 km jihozápadně od Troyes, v rodině královských soudců a úředníků. Studoval u jezuitů v Clermontu a na pařížské Sorbonně a roku 1599 byl vysvěcen na kněze. S kardinálem Duperronem se účastnil velké diskuse s protestantem Philippem de Mornay, kde si ho všiml král Jindřich IV. a ustanovil ho svým kaplanem. Bérulle několikrát odmítl jeho nabídku, aby se stal biskupem.

Roku 1604 uvedl se svou neteří, paní Acarie reformované karmelitky svaté Terezie z Ávily do Francie. Roku 1608 se setkal se Vincencem z Pauly a prosadil aby se stal farářem v Clichy u Paříže. Roku 1611 založil francouzskou větev kongregace oratoriánů, podle vzoru římské kongregace sv. Filipa Neri. Zatímco domy římských oratoriánů byly navzájem nezávislé a podřízené místním biskupům, Bérulle svou kongregaci vedl jako generální představený. Do své smrti založil 60 oratoriánských domů a 40 domů karmelitek.

Ve službách Jindřicha IV. vyjednal v Římě sňatek královy dcery Henrietty Marie s anglickým králem Karlem I. a rok byl jejím kaplanem v Londýně. Roku 1626 jako vyslanec ve Španělsku sjednal smlouvu z Monzónu, kterou skončila První janovsko-savojská válka. Král Ludvík XIII. ho jmenoval členem Státní rady, ale protože Bérulle podporoval spojenectví Francie s Rakouskem, dostal se do sporu s kardinálem Richelieu a odstoupil. Roku 1627 ho papež Urban VIII. jmenoval kardinálem, ale klobouk si Bérulle nevyzvedl a zemřel 1629 v Paříži. Je pochován v kapli oratoriánské koleje v Juilly, asi 30 km severovýchodně od Paříže.

DíloEditovat

Bérulle významně ovlivnil Descartovo rozhodnutí věnovat se filosofii a živě se zajímal o biblistiku: na jeho podnět byla do Lejayovy Polygloty (mnohojazyčného vydání Bible, 1628-1645) zařazen i nedávno objevený Samaritánský Pentateuch.

Jádrem Bérullova náboženského života a mystiky bylo Kristovo vtělení. Odmítal „abstraktní náboženství“ a trval na tom, že křesťan se má nechat vést Ježíšem Kristem. Mystikova cesta má podle něho vést přes Marii ke Kristu a přes Krista k Boží Trojici. Mezi jeho žáky a následovníky patřil sv. Vincenc z Pauly, bl. Jan Eudes, sv. Ludvík z Montfortu nebo sv. Jan Křtitel de la Salle. Jejich prostřednictvím i svými spisy podstatně ovlivnil francouzské katolické křesťanství na dlouhou dobu a jeho spisy vycházejí i v současnosti.

Člověk je složen z mnoha úplně rozdílných kusů. Je z jedné strany zázrak a z druhé holé nic. Z jedné strany nebeský, z druhé pozemský. Je duchovní a tělesný, je anděl i živočich. Je to nicota obklopená Bohem, která Boha potřebuje, je Boha schopna a pokud chce, je Bohem naplněna

SpisyEditovat

  • Krátká rozprava o vnitřním odříkání (1597)
  • Tři kontroverzní rozpravy (1609)
  • Rozprava o státu a o velikosti Ježíšově (1623)
  • Život Ježíšův (nedokončen, 1629)

Anglický výbor z jeho spisů vyšel jako Bérulle and the French School: Selected Writings v New Yorku 1989.

OdkazyEditovat