Robert Peary
Robert Edwin Peary (6. května 1856, Cresson, Pensylvánie – 20. února 1920, Washington (D.C.)) byl americký polárník, který byl prohlášen za prvního člověka, který dosáhl severního pólu (1909). Jeho prvenství bylo zpochybněno Frederickem Cookem, který jej měl dosáhnout o rok dříve. Novějším zkoumáním bylo zpochybněno, zda Peary do oblasti severního pólu skutečně doputoval.
Robert Peary | |
---|---|
Robert Peary | |
Narození | 6. května 1856 Cresson, Spojené státy americké |
Úmrtí | 20. února 1920 (ve věku 63 let) Washington, D.C., Spojené státy americké |
Místo pohřbení | Arlingtonský národní hřbitov |
Alma mater | Bowdoinova kolej Portland High School |
Povolání | objevitel, důstojník, výzkumník a spisovatel |
Ocenění | Cullumova geografická medaile (1896) Medaile patrona (1898) medaile Charlese P. Dalyho (1902) Livingstone Medal (1903) Hubbardova medaile (1906) … více na Wikidatech |
Choť | Josephine Diebitsch Peary[1] |
Děti | Marie Ahnighito Peary[1] Robert Peary Jr. |
Rodiče | Charles Nutter Peary[2] a Mary Webster Wiley Peary[2] |
Příbuzní | Edward Peary Stafford a Peary D. Stafford (vnoučata) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatRobert Peary se narodil 6. května 1856 v Pensylvánii v Cressonu. Vyrůstal sám s matkou, otec zemřel, když mu byly tři roky. [3] Vystudoval Portlandskou střední školu a později absolvoval Bowdoinskou vysokou školu. V roce 1877 nastoupil k americkému námořnictvu jako stavební inženýr. V jeho službách se v roce 1884 účastnil vyměřování v Nikaragui. Touto zemí měl původně vést kanál spojující Atlantský a Tichý oceán (později vybudovaný v Panamě a známý jako Panamský průplav). [3]
S manželkou Josephinou měl dvě děti; dceru Marii (narodila se v Grónsku v roce 1893) a syna Roberta. Jako průzkumník byl Peary často pryč celé roky. Během prvních 23 let jejich manželství strávil se svou ženou a rodinou pouze tři roky. Měl dva nemanželské syny s mladou eskymáckou dívkou z osady Etah.[3]
Jeho životním cílem bylo dobytí severního pólu. V dubnu 1886 napsal pro Národní akademii věd práci, v níž navrhl dvě metody pro překonání grónského ledovce. V roce 1897 vytvořil společnost Peary Adriatic Club, která měla podporovat a financovat polární výpravy. Nezapomínal při tom ani na obchodní prospěch. Již v roce 1894 objevil v Grónsku několikatunový meteorit, který přepravil do USA a prodal muzeu. [3]
V roce 1910 byl povýšen do hodnosti námořního kapitána. V roce 1911 získal zvláštní ocenění Kongresu USA za dosažení severního pólu a titul kontradmirála. Ještě téhož roku odešel do penze a usadil se v domě na ostrově Eagle v zátoce Casco v Maine, který byl v jeho majetku od roku 1881. Od roku 1916 se angažoval v organizacích podporujících využívání letadel ve vojenských a poštovních službách.
V roce 1914 koupil dům ve ve Washingtonu, kde žil až do své smrti. Zemřel 20. února 1920 na anémii a je pohřben na Arlingtonském hřbitově.
V roce 1967 jeho rodina darovala ostrov Eagle, který je součástí města Harpswell, obyvatelům státu Maine. V roce 2014 byl ostrov i s Pearyho domem prohlášen za národní historickou památku.
Polární výpravy
editovatPrvní výpravu podnikl v roce 1886 do Grónska, které hodlal přejít napříč se svým černošským sluhou Hensonem. Výprava ale skončila neúspěchem.
Druhá Pearyho výprava do Grónska v letech 1891–1892 byla úspěšná. Zúčastnili se jí čtyři muži (Henson, lékař Frederick Cook, Nor Astrup, John Verhoeff) a Pearyho manželka Josephina. Výzkumníci projeli celý ostrov na saních (1100 km) a dostali se k fjordu Independence. Během těchto výprav studoval místní obyvatelstvo – Inuity a jejich zkušenosti s přežíváním v extrémních podmínkách. Peary také spoléhal na Inuity jako lovce a vodiče psů na svých výpravách. Byl průkopníkem systému využití podpůrných týmů a zakládání zásobovacích meziskladů.
V roce 1898 se vydal na další výpravu s jediným cílem – dosáhnout severní pól. Expedice skončila neúspěchem, on sám navíc kvůli omrzlinám přišel o osm prstů na nohou.[3] V severních oblastech pobyl do roku 1902, během této doby zkoumal pobřeží Grónska. Zjistil, že Grónsko je vlastně velký ostrov, který končí na 83° 40´ severní šířky. Získal cenné poznatky o pohybu ledu a dalších předpokladech nutných pro úspěšný postup k pólu.
V roce 1905 se do Arktidy vydal s lodí Roosevelt. Vlivem nepříznivého počasí a rychlého driftu ledových ker nemohl postupovat plánovanou rychlostí a musel se vrátit. Peary prohlásil, že výprava dosáhla nového rekordu 87° 06´ severní šířky, ale tento údaj byl později zpochybněn.
V červenci 1908 se vydal na další výpravu k pólu, opět s lodí Roosevelt. Stejně jako při předchozí výpravě vyrazil koncem února 1909 z Grantovy země, ze Sheridanova mysu. 6. dubna 1909 se výprava dostala na vzdálenost pouhých 9 km od pólu. Tuto vzdálenost překonal pouze na lehkých saních a se čtyřmi Eskymáky a černošským sluhou Hensonem. Podle měření se dostali až na 89° 57´ severní šířky.[3] Zde vyvěsili americkou vlajku a zanechali plechovou krabici se zprávou. Stal se tak prvním člověkem, který stanul na severním pólu.
Pochybnosti
editovatJeho prvenství zpochybnil Frederick Albert Cook, který tvrdil, že severního pólu dosáhl o rok dříve, 21. dubna 1908 (svoje prvenství mohl ale ohlásit teprve v roce 1909, neboť byl nucen v Arktidě přezimovat).[3] Ve sporu o prvenství nakonec rozhodovala dánská komise, která označila za prvního člověka na severním pólu Pearyho. Toto prvenství později potvrdil i americký Kongres. Ovšem důkazy o jeho prvenství nejsou stoprocentní, neboť plechová krabice, kterou na pólu umístil se vinou pohybu ledové masy (severní pól není na pevnině) ztratila.
Pochybnosti byly vzneseny o závěrečné etapě cesty k pólu. Peary nezaznamenával data při zjišťování polohy a ve skupině nebyl nikdo další se znalostmi navigace schopný správnost zjištěné polohy dosvědčit. Nalezeny byly také nesrovnalosti v cestovní rychlosti, která se měla v tomto úseku cesty velice výrazně zvýšit.
První výpravou, jež prokazatelně dobyla severní pól pozemní cestou, byla expedice čtyř polárníků v čele s Američanem Ralphem Plaistedem 19. dubna 1968.[4]
V květnu 1926 přeletěla přes severní pól ve vzducholodi Norge mezinárodní expedice vedená Roaldem Amundsenem, aniž by však na přistála na led.[5]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Peary na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Find a Grave. Dostupné online. [cit. 2020-07-17].
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b c d e f g ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Robert Edwin Peary, s. 151–155.
- ↑ Dosáhl polárník Peary jako první severního pólu, či nikoli?. Česká televize [online]. [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
- ↑ BÁRTL, Stanislav. První na pólu I. - Peary, Byrd a vzducholodi. Sever [online]. 2009-11-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
Literatura
editovat- WILLIS, Thayer; HINDLEY, Geoffrey; PROUJAN, Carl. Kde končí země. Praha: Albatros, 1980. 81-89 s. Kapitola Dobytí severního pólu.
Externí odkazy
editovat- Galerie Robert Peary na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Peary na Wikimedia Commons
- Osoba Robert Edwin Peary ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Peary
- Popis expedic na treking.cz
- Další informace na rozhlas.cz Archivováno 14. 4. 2008 na Wayback Machine.
- Slavné dny - Peary na severním pólu