Pavel Roubal

český disident

Pavel Roubal (25. července 1948 Klatovy18. října 1990 Pelhřimov) byl český disident.

Ing. Pavel Roubal
Narození25. července 1948
Klatovy
Úmrtí18. října 1990 (ve věku 42 let)
Pelhřimov nebo Častrov
Alma materFakulta strojní ČVUT
Povolánídisident
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
ChoťVěra Roubalová Kostlánová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vystudoval na strojní fakultě ČVUT. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od roku 1977 do 1978 vázal na půdě rodinného domu v Praze Strašnicích samizdatové knihy rozepisované v rámci brněnské edice Jiřího Müllera. Začátkem července 1978, v souvislosti s návštěvou Leonida Iljiče Brežněva, byla v domě Pavla Roubala provedena domovní prohlídka a zabaveno větší množství knih připravených ke svázání.[2] Pavel Roubal byl vzat do vazby a vyšetřován pro rozšiřování románu Dotazník Jiřího Gruši, který byl rovněž zadržen. Oba disidenti byli po necelých třech měsících z vazby propuštěni. 19. 6. 1979 se Pavel Roubal stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), monitoroval soudní přelíčení s politickými vězni a podával zprávy pro „Sdělení VONS“. V lednu a v únoru roku 1980 se v bytě manželů Roubalových v Častrově (okres Pelhřimov) ukrývala Drahuše Šinóglová, celostátně hledaná osoba, odsouzená pro rozmnožování samizdatů. Během domovní prohlídky v tomto bytě se ukryla v nefunkčních akumulačních kamnech a policie ji neodhalila. Pavel Roubal se také věnoval otázce životního prostředí. Během sametové revoluce 1989 Pavel Roubal organizoval protestní akce na Pelhřimovsku.

S manželkou Věrou Roubalovou (roz. Lomskou), rovněž signatářkou Charty 77, měl čtyři děti Jana Roubala, Pavla Roubala, Petra Roubala a Martu Kolskou (rozenou Roubalovou). V roce 2009 Václav Havel zařadil ve svém projevu k výročí 17. listopadu Pavla Roubala do seznamu těch, kteří se zasloužili o svobodu.[3]

Reference editovat