Otevřít hlavní menu

Participativní ekonomika (též parecon) je, jako každá ekonomika, systém směny, a tedy se zabývá alokací zdrojů. Jejím specifikem je přidání diachronního hlediska. Na rozdíl od jiných konceptů bere v potaz, že různí lidé mají v okamžiku narození různá materiální zázemí. Zabývá se tedy tím, jak jsou distribuovány výrobní prostředky. Jako problematická je zde nahlížena jejich koncentrace, která souvisí s dědičností a likviditou. Na druhou stranu se soustřeďuje na výhody, které má to, když je kapitál vlastněn lidmi, kteří s ním reálně operují.

Jedná se o alternativu kapitalistického paradigmatu i k centrálně plánovanému socialismu.[1] Kapitalismus selhává právě v nerovnoměrné distribuci výrobních prostředků mezi populací. Za nedostatečné je zde vnímána nejen disparita ve vlastnictví, ale také v pravomocech nakládání s výrobními prostředky. Centrálně plánovaný socialismus zase popírá princip subsidiarity – pracovníci si o nakládání s výrobními prostředky nemohou rozhodovat sami v místě, kde výroba probíhá. Participativní ekonomika může samozřejmě sloužit také jako komplement obou systémů. Klíčovými pojmy tu jsou sociální spravedlnost, solidarita, rozmanitost, samosprávný socialismus a výrobní efektivita. Participativní ekonomika má také své místo v ideologii udržitelného rozvoje, jehož hlavním cílem je dlouhodobě a stabilně zvyšovat kvalitu lidského života bez toho, aby tím byla ohrožena kvalita života budoucích generací.

Nerovnoměrná distribuce výrobních prostředkůEditovat

Thomas Piketty ve své knize Kapitál 21. století upozornil na vzrůstající příjmovou a majetkovou nerovnost ve společnosti, a to jak v absolutních, tak relativních číslech. Protože se participativní ekonomika zabývá alokací výrobních prostředků, je pro ni tedy podstatnější nerovnost majetková.

I ve skandinávských zemích sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, což jsou místo a čas, které jsou používány jako příklad nejnižší majetkové nerovnosti, vlastnil nejbohatší decil společnosti 50 % národního majetku. Vyšší nerovnost najdeme v současnosti třeba ve Spojených státech, kde nejvyšší decil vlastní přes 70 %.[2] Ještě více alarmující je skutečnost, že nejchudší polovina obyvatel tu disponuje jen 2 %, v Evropě pak vlastní kolem 5 %.[2] Tyto trendy mají tendenci se od ekonomické krize roku 2008 ještě zostřovat.[3]

Zmírnění majetkové nerovnosti by mělo vést ke snížení i té příjmové, protože zisk z výroby neplyne vlastníkům kapitálu, ale těm, kteří nadhodnotu vytvořili.

Různé způsoby participaceEditovat

Zaměstnanecká participaceEditovat

Zaměstnanecké vlastnictví akciíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Zaměstnanecké vlastnictví akcií.

Zaměstnanecké vlastnictví akcií (anglicky employee stock ownership plan (ESOP)) jsou programy finanční a vlastnické spoluúčasti zaměstnanců. V jejich rámci je jim nabídnuta možnost koupit si podíl ve společnosti, v níž pracují. Většinou se tak děje po určité době, kterou zaměstnanec ve společnosti odpracoval. V angloamerickém světě je běžné, že akcie zaměstnanců jsou spravovány pomocí trustu. Z výnosů akcií jsou zaměstnancům vypláceny dividendy jako bonus k platu.

Výrobní družstvoEditovat

Související informace naleznete také v článku Samospráva pracujících.

Výrobní družstvo je manifestace participativní ekonomiky v souladu s její definicí. Zaměstnanci společnost, v níž pracují, vlastní. Kupují si v ní podíl, který je stejně velký jako podíly ostatních. ESOP programy nejsou nutně spojeny s rovností v rozhodovacích pravomocech, ve výrobní družstvu mají hlasy všech majitelů-zaměstnanců stejnou váhu. Většinou jsou tu fixovaná rozpětí mezi minimálním a maximálním příjmem.

GSOPEditovat

GSOP (z anglického general stock ownership plan) jsou programy, kdy se jako akcionáři na určitém obecně prospěšném projektu podílejí obyvatelé téhož regionu.

CSOPEditovat

CSOP (z anglického consumer stock ownership plan) jsou programy, u nichž podílníky spojuje poptávka po nějakém zdroji. Příkladem by mohlo být spoluvlastnictví větrné elektrárny, jejíž energii využívají podílníci k vlastní spotřebě.

ReferenceEditovat

  1. Participatory Economics [online]. Participatory Economics [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b THOMAS, Piketty. Kapitál v 21. století. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., 2015. 664 s. ISBN 978-80-242-4870-7. 
  3. BABONES, Salvatore. OECD: Inequality Rising Faster than Ever. Inequality.org [online]. 19.3.2013 [cit. 22.1.2016]. Dostupné online.