Otevřít hlavní menu
Benthamův návrh Panopticonu

Panoptikon (z řec. pan – vše, optikos – viděný) je architektonický koncept budovy, který by umožnil stálý dohled nad jejími obyvateli. Vytvořil jej anglický utilitaristický filosof a reformátor Jeremy Bentham.

Popis a účelEditovat

Bentham jej koncipoval především pro věznice, ale i pro jiné budovy, kde chtěl zavést systém přísné kontroly a represe, jako jsou nemocnice, školy nebo továrny. Samostatně stojící věž ve středu stavby umožňuje pozorovat z jednoho místa kteroukoliv z kruhově rozložených místností/cel tvořících uzavřený obvodový okruh. Ačkoliv není pro jednoho pozorovatele fyzicky možné celý prostor naráz sledovat, osoby umístěné v místnostech/celách nedokáží rozlišit, zda jsou či nejsou právě pozorovány, a má se u nich tedy vyvíjet návyk chovat se vždy tak, jako by byly pozorovány permanentně. Právě v případě věznice se tak dle autorovy představy docílí nejlepší možné nápravy trestanců.

RealizaceEditovat

Ačkoliv Jeremy Bentham vynakládal značné úsilí o hmotnou realizaci své myšlenky, nebyl za jeho života žádný panoptikon zbudován. Až po jeho smrti se začali někteří stavitelé věznic panoptikonem inspirovat, a to především z důvodu personální úspory dozorců. Vliv tohoto konceptu na budovy různých nápravných zařízení můžeme nalézt po celém světě, v České republice je to například Borská věznice v Plzni.

Za nejvěrnější realizaci panoptikonu je pokládána věznice Presidio Modelo na kubánském ostrově Isla de la Juventud z let 1926-1928. Věznice vybudovaná za diktatury prezidenta Geralda Machada byla uzavřena roku 1967. V letech 1953 – 1955 zde byli vězněni bratři Fidel a Raúl Castrovi.

Divadelní panoptikonEditovat

Divadelní panoptikon je v pořadí čtvrtý typ divadelní scény, po kukátku, ulici a aréně.[zdroj?] Kruhové jeviště zde obklopuje diváky, sedící uprostřed prostoru na otočných sedadlech. Jejich pozornost tak může být upřena do jakéhokoli místa jeviště či hlediště, nezávisle na ostatních. Současně pozorují pouze jeden bod scény a oproti klasickému divadelnímu kukátku nemohou vidět celou scénu.[1] První divadelní panoptikon autora Václava Šindeláře[2]stojí pod názvem Panoptikon Barikáda na náměstí Barikád na pražském Žižkově.[3]

Použití v literatuřeEditovat

Francouzský filosof Michel Foucault používá panoptikon jako metaforu moderní „disciplinované“ společnosti, kdy občan nabývá dojmu permanentního dohledu ze strany státu.[4] Panoptikon v podobě věznice je obsažen též v románu Kronika ohlášené smrti Gabriela Garcíi Márqueze. Princip je vysvětlen také v knize Poutník od Johna Twelve Hawkse.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://www.panoptikon.cz
  2. http://www.vice.com/cs/read/revoluce-v-divadle-panoptikon-barikada
  3. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/304671-zizkovska-noc-bojuje-se-spankem-kulturou/
  4. M. Foucault, Dohlížet a trestat.

LiteraturaEditovat

  • M. Foucault, Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin 2000
  • J. T. Hawks, Poutník (série Čtvrtý svět). Knižní klub 2006