Pancho Gonzales
Ricardo Alonso "Pancho" González (9. května 1928, Los Angeles – 3. července 1995, Las Vegas) byl americký tenista mexického původu. Osm let byl světovým hráčem č. 1. (1952, 1954-1960). Dvakrát vyhrál US Open (1948, 1949), osmkrát americké profesionální mistrovství, U.S. Pro Tennis Championships (1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958, 1959, 1961) a čtyřikrát britský profesionální šampionát, Wembley Championships (1950, 1951, 1952, 1956). Do roku 1949 hrával na amatérských turnajích, poté na profesionálních. Jeho zápas s Charlie Pasarellem z roku 1969 (112 her) je nejdelším v historii Wimbledonu.[1] V roce 1968 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.[2]
| Pancho Gonzales | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Ricardo Alonso González |
| Narození | 9. května 1928 Los Angeles |
| Úmrtí | 3. července 1995 (ve věku 67 let) Las Vegas |
| Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
| Místo pohřbení | Palm Memorial Park Cemetery |
| Povolání | tenista a tenisový trenér |
| Ocenění | Mezinárodní tenisová síň slávy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Pancho Gonzales na anglické Wikipedii.
- ↑ GRAY, David. Pancho wins the longest match. The Guardian. 1969-06-26. Dostupné online [cit. 2017-03-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Richard “Pancho” Gonzales. International Tennis Hall of Fame [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pancho Gonzales na Wikimedia Commons - Heslo v Britannice (anglicky)
- Nekrolog v New York Times (anglicky)
