Pan Piao
Pan Piao (čínsky pchin-jinem Bān Biāo, znaky 班彪; 3–54), zdvořilostní jméno Šu-pchi (čínsky pchin-jinem Shūpí, znaky 叔皮, byl čínský historik chanské doby.
| Pan Piao | |
|---|---|
| Narození | 3 |
| Úmrtí | 54 |
| Státní příslušnost | říše Chan |
| Národnost | chanská |
| Obory | filozofie, historie |
| Významná díla | započal práci na Chan-šu |
| Děti | Pan Čao Pan Ku Pan Čchao |
| Rodiče | Pan Kchuang |
| Příbuzní | Pan Ťie-jü, Pan Po, Pan Jou a Pan Č' (sourozenci) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo editovat
Pan Piao se narodil roku 3 n. l.,[1] pocházel ze Sien-jangu (v čínské provincii Šen-si). Byl konfuciánským učencem a úředníkem. Po roce 36 začal psát pokračování Zápisků historika, všeobecných dějin Číny, které končily vládou chanského císaře Wu-tiho (panoval v letech 141–87 př. n. l.).[2] Zemřel roku 54, poté jeho syn Pan Ku prostudoval jeho dílo a rozvinul je v Chan-šu, dějiny Číny od roku 206 př. n. l. do 25 n. l., tj. historii dynastií raná Chan a Sin.[2]
Po smrti Pan Kua dokončila Chan-šu Pan Piaova dcera Pan Čao.[1]
Mladší syn Pan Piaa, Pan Čchao, vojevůdce a diplomat, ve službách chanských císařů ovládal „Západní kraj“, přičemž jeho vojáci došli až ke Kaspickému moři.
Reference editovat
- ↑ a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 263.
- ↑ a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2011-9-12 [cit. 2014-05-02]. Kapitola Persons in Chinese History - Ban Gu 班固. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pan Piao na Wikimedia Commons
