Palladiovský motiv
Palladiovský motiv, někdy také vignolovský motiv, je prvek členící fasádu používaný v architektuře od renesance. Uplatnění nachází v arkádovém členění lodžií, okenních a portálových otvorů. Názvy pocházejí od italských architektů a teoretiků architektury Andrey Palladia, který jej poprvé použil na bazilice ve Vicenze, a Jacopa Barozziho da Vignoly.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/39/Archi_con_colonne_in_marmo_bianco_con_serliane.jpeg/170px-Archi_con_colonne_in_marmo_bianco_con_serliane.jpeg)
Vlastní trojdílný otvor je analogií serliany (serliovský motiv), jejíž vyobrazení se poprvé objevuje ve spise architekta Sabastiana Serlia. Střední velký otvor je zakončen obloukem (archivoltou), boční nižší a užší otvory rovným kladím podepřeným sloupy. Kruhové otvory člení prostor (interkolumnium) mezi dvěma vysokými polosloupy předsazenými před pilíře.
Literatura
editovat- Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění, Praha, Odeon, 1991, ISBN 80-207-0246-6 [hesla Palladiovský motiv, Serliovský motiv]