Otevřít hlavní menu
Helma s modrý potahem, používaná v mírových misích OSN

Vojenská přilba (též helma, dříve také lebka) je účelová pokrývka hlavy, druh přilby a důležitá součást vojenské výstroje, chránící před zraněním hlavy.

TerminologieEditovat

 
Korintská přilbice
 
Přilbice odpovídající cca roku 1400
 
Burgonet Ferdinanda II., kolem 1550
  • barmice – pár nebo 2+1 závěsných dílů, kryjících okolí uší a zátylek, někdy tepané a spojené se zvonem pomocí kroužků; často celé z kroužkového pletiva
  • hledí - pohyblivá - zdvižná část přilby, kryjící při boji (turnaji) oblast očí
  • chochol - péřový nebo kožešinový nástavec, vsazený do objímky na temeni přilby, často v pastelových barvách; u římských přileb jej může tvořit úzký kartáč ze štětin, vsazených do kolejnice, umístěné osově od čela až po zátylek
  • klenot - zpravidla dřevěné polychromované heraldické znamení rytíře, užívané při turnajích, ve středověku může mít podobu buvolích rohů, osekaných větví, zvířete či netvora
  • kukla - návlek na celou hlavu a krk, nejdříve z kroužkového pletiva, s otvorem pro tvář, obléká se pod přilbu, pokud přilba nemá barmice; později také kožená
  • lícnice – pár lícnic kryl tváře u přileb římské výrobní tradice; lícnici později nahradila barmice
  • maska – plát přilby kryjící celý obličej, nahrazuje nánosník
  • nánosník – osově svisle umístěný přední díl (hřbet) přilby, vykovaný vcelku se zvonem nebo samostatný prvek přinýtovaný k čelní části zvonu přilby; kryje nos a oblast očí
  • očnice – většinou brýlovitý přinýtovaný díl - nástavec oblasti nosu a očí, nahrazující také nánosník, typický pro Normany a Vikingy; na kbelcových přilbách v raném a vrcholném středověku je může nahrazovat pár probíjených křížů
  • segment - klenutý díl (článek) přilby
  • zvon – hlavní část (kupole) helmy; může být vykovaný z jednoho kusu, nebo složený ze segmentů
  • žebro - spojovací prvek segmentů zvonu; výztuha, může být z řemenové kůže

HistorieEditovat

StarověkEditovat

Vyspělé armády starověkých říší jako (Římané a Řekvéo), měly vedle tělesných pancířů (bronz, kůže, později železo) také přilby pro ochranu hlavy. Velikostí, tvarem i dekorací se odlišovaly podle státu či provincie. Například řecké přilby více chránily obličej, římské zátylek. Přilby měly také reprezentační účel. Použitím výrazných barevných chocholů sloužily také k označování velitele jednotky.

StředověkEditovat

Pěchota i jezdectvo nosily přilby v této době zvané přilbice. Opět šlo o ochranu hlavy, ale rytíři urozeného původu si na ni umisťovali tzv. klenot. Ten vyjadřoval jejich příslušnost k rodu, ačkoli hlavním nositelem tohoto úkolu byl erb, obvykle umístěný na štítu. Přilby bývaly různého tvaru, později přizpůsobeny také ochraně očí, tedy se sklopným hledím. Začátkem 15. století se objevuje italský šalíř, zvaný "barbuta".

Raný novověkEditovat

Ustupovalo se od složitých přileb, upřednostňovaly se jednoduché přilby, které měly hlavně plnit účel ochrany hlavy. Jistá zdobnost ještě zůstávala, jako příklad lze uvést přilby španělských conquistadorů, zvané „morion“, nebo francouzský "burgonet". Hruškovitý tvar měla přilba nazývaná "birnbaum". Střelecký "šišák" byl nejobvyklejší pěchotní přilbou konce 16. a první poloviny 17. století. Z něj se za třicetileté války vyvinula "Pappenheimka" nazvaná podle velitele císařského vojska Pappenheima, nahradila přechozí typy přileb u jezdectva[1]

Později se od přileb začalo upouštět a zaváděly se různé vojenské čepice. K návratu přileb došlo ve 20. století za obou světových válek.

20. stoletíEditovat

Opět došlo k masovému zavedení přileb u armád. V první světové válce došlo mimo jiné k zavedení britských přileb typu Mark (Mk.) II. - tzv. "talíře", jistou zdobnost lze ještě hledat u přileb Německa.

SoučasnostEditovat

Helmy PASGT jsou v současné době v armádě USA nahrazovány helmami Mich 2000. Oba typy mají balistickou odolnost na stupni US. II. Dále jsou používány plastové přílby typu Pro-Tec, chránící hlavu pouze proti úderu.

PříslušenstvíEditovat

  • "Kočičí oči" - zvláštní páska navlékaná na helmu, se dvěma fosforovými částmi, které mají být umístěny na zadní straně helmy.Tyto přes den sbírají světlo a v noci jej slabě reflektují. Účelem je možnost rozeznání vlastních vojáků.
  • Potahy na helmu - Potahy jsou obvykle s maskovacím vzorem, tento zároveň chrání helmu před poškrábáním. Proto bývá i na přílbách pro CQB potah černé barvy. Zvláštním případem je použití modrého potahu u mírových sil OSN, kde jednotky podle této části výstroje dostaly své lidové pojmenování (modré přilby).
 
Německá helma MP 40 z druhé světové války

Výhody použití přileb proti plátěným pokrývkám hlavyEditovat

  • dokonalejší ochrana hlavy přes sečnou, bodnou i palnou zbraní

Nevýhody použití přileb proti plátěným pokrývkám hlavyEditovat

  • Vyšší hlučnost v terénu
  • Nemožnost odsávání potu
  • Vyšší hmotnost

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. M.Mudra, Platnéřství, 2007, s.22-23, 43-44

LiteraturaEditovat

  • Petr KLUČINA: Zbroj a zbraně. Evropa 6.-17. století. Praha 2004
  • Miroslav MUDRA:Platnéřství, výroba zbroje. Praha: Grada 2007

Externí odkazyEditovat