Otevřít hlavní menu

Přestupové hnutí

Přestupové hnutí se odehrávalo na přelomu 19. a 20. století a v prvních dvou desetiletích století dvacátého.

Jednalo se o reakci na katolickou modernu a hnutí Pryč od Říma. Bylo také spojeno se snahou vytvořit národní katolickou církev v duchu modernismu. S tímto hnutím je spojeno hnutí „pryč od Říma“, začátky Církve československé a následná pravoslavná krize. (Spousta sborů CČSH nese název Sbor mistra Jana Husa, například v Morkovicích,[1] v Přerově, Uherském Brodě[2] a jinde.) Hlavní fáze realizace hnutí probíhala především v první dekádě po založení Československa, což ukazuje, že hnutí bylo také projevem vlasteneckých a politických dobových nálad. Katolicismus byl do určité míry vnímán jako podpůrný pilíř rakouského císařství, do předbělohorské doby byly projektovány národní ideály. Souvisejícím dobovým projevem bylo přejímání historizujících názvů některými menšími církvemi, např. Jednota českobratrská (dnešní Církev bratrská) či Bratrská jednota Chelčického (baptisté).

Od katolické církve však takto odcházeli věřící i do Českobratrské církve evangelické, jejichž několik sborů vzniklo právě v tomto přestupovém hnutí. Tyto sbory si s sebou nesly silný důraz národní, akcent na Jana Husa[3], Jana Amosa Komenského a další církevní autority.

V obecnější rovině se přestupovým hnutím dá nazvat jakákoli masovější konverze od jednoho vyznání k jinému. Rozdělení existující náboženské společnosti na dvě odporující si skupiny se nazývá schisma.

Související článkyEditovat

ZdrojeEditovat