Pýthické hry
Pýthické hry (také Pýthijské hry, Pýtijské hry; od starořecky Πύθια – Pythia) byly starořecké soutěže pořádané na počest boha Apollóna v Delfách.[1][2]
Pýthické hry se konaly na počest boha Apollóna, syna nejvyššího boha Dia, ochránce života a pořádku, vůdce Múz a boha slunečního jasu. Svůj název dostaly od starého jména Delf, odvozeného od draka Pythona, jehož zabil bůh Apollón. Byla to pomsta za to, že Python pronásledoval jeho matku Létó a bránil jí, aby ho porodila. Pýthické hry založil následně prý sám Apollón na památku svého činu a proto podle této legendy jde o hry starší než hry olympijské.[2] V Delfách se kromě pýthických her konala také osmého dne měsíce zvaného Gamélión (leden-únor) oběť Apollónovi Apotropaiovi (Apolón, který odvrací zlo) a čtvrtého dne měsíce Thargélión (květen) oběť Apollónovi Pýthiovi.[3]
Původně se hry konaly každých osm let a jejich náplní byly jen hudební soutěže.[2] V roce 582 př. n. l. byly hry reorganizovány[4] sikyónským vládcem Kleisthenem a od té doby se konaly každé čtyři roky a zahrnovaly hudební i atletické soutěže. Spolu s olympijskými, isthmickými a nemejskými hrami byly součástí tzv. Panhelénských her a uspořádávaly se tak, aby se časově nepřekrývaly. Na čtyřletý cyklus (periodos) tak připadly v Řecku na každý rok alespoň jedny hry. Datum pýthických her se určilo na konec léta každé třetí olympiády.[2]
Vzorem pýthických atletických závodů se staly ty olympijské, ale navíc se zavedl i dvojitý a dlouhý běh dorostenců.[5] V umělecké soutěži se pořádaly soutěže ve zpěvu s doprovodem píšťaly, sborovém zpěvu, hry na píšťalu a lyru, dále v přednesu básní a dramatických představení.[6] Odměnou pýthického vítěze byl palmový list a vavřínový věnec z posvátného Apolónova stromu.[7] Pro umělce byl tento věnec nejvyšší poctou, jakou mohl na kolbišti Panhelénských her dosáhnout.[5]
Krásu Delf, místa konání pýthických her, popisuje výstižně francouzský archeolog Théophile Homolle slovy: „Po athénské Akropoli jsou to Delfy, které působí nejmohutnějším dojmem: vynikají jednou z nejkrásnějších scenérií v Řecku, uchvacují velkolepostí, obklopuje je jejich tajuplnost, člověk v nich cítí bázeň boží…“[8]
Dějištěm her byla skalnatá roklina ve výši téměř šesti set metrů mezi holými lesklými stěnami Parnasu. Starověcí Řekové považovali toto místo za střed světa.[8] Pýthické hry v Delfách měly tři jeviště. Hudební soutěže se konaly v divadle, které stálo severozápadně od Apollónova chrámu, postaveného ve čtvrtém století př. n. l. a vešlo se do něj až pět tisíc diváků. Na atletické závody sloužil stadion, vybudovaný na umělé terase v úbočí skalní stěny vysoko nad svatyní, ale atleti museli trénovat ve vzdáleném gymnáziu na mramorové terase. Stadion v Delfách je nejlépe zachovalý ze všech antických stadionů. Sedadla ve dvanácti řadách pojala až sedm tisíc diváků, jsou z bílého parnaského mramoru a i dnes jsou zcela bezchybná.[9] Závodní trať byla načervenalá (jako tenisový kurt), široká 25 až 28 metrů a od startu po cíl měřila 177,6 metrů. Před postavením tohoto stadionu se atletické závody konaly na přímořské pláni při Krise, kde byl i hippodrom.[10]
Delfy byly kdysi pravděpodobně větší a cennější galerií soch (bohů i lidí) pod širým nebem než Olympie. O jejich kráse si lze udělat jakousi představu z toho, že do dnešní doby zachovaného slavného sochařského díla Vozataj delfský, které se dnes hodnotí jako veledílo, si Pausanias, který ve druhém století popsal krásu Delf, ani nevšiml.[10]
Roli olympijských hellanodiků zastávali na pýthických hrách delfští kněží, tzv. Hieromnémoni (vykonavatelé posvátných úkonů) a hlavní dozor nad nimi měla delfská amfiktyónie, tj. konfederace států na ochranu delfské Apolónovy svatyně.[2] Amfiktyónie se zrodila právě v Delfách a podle legendy ji založil už mytický Amfiktyón, syn zakladatelů lidského rodu Dekalióna a Pyrrhy. Postupně se rozšiřovala a po spojení s pylskou zahrnula téměř všechny řecké státy. Panhelénskou organizací se stala v roce 343 př. n. l., když přijala i Makedonce.[11]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pýtické hry na slovenské Wikipedii.
- ↑ LESLEY ADKINS & ROY A. ADKINS. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 363–364.
- ↑ a b c d e Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 131.
- ↑ LESLEY ADKINS & ROY A. ADKINS. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 309.
- ↑ Oxyrhynský papyrus 222.
- ↑ a b Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 132.
- ↑ Pausanias, Periégésis TES Hellados, 10,7,5.
- ↑ Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 167.
- ↑ a b Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 166.
- ↑ Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 134.
- ↑ a b Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 133.
- ↑ Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 168.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pýthické hry na Wikimedia Commons
