Otevřít hlavní menu

Otto Faster

český dramatik, hudební skladatel a překladatel

Otto Faster (6. července 1872 Praha[1]26. června 1907 Praha)[2] byl český vydavatel časopisů, překladatel, hudební skladatel, spisovatel, textař a dramatik, zakladatel nových českých zpěvoher; vnuk vlastence Petra Fastra.

Otto Faster
Dramatik Otto Faster 1872-1907.JPG
Narození 6. července 1872
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. června 1907 (ve věku 34 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání hudební skladatel, překladatel a dramatik
Manžel(ka) Olga Fastrová
Děti Jarmila Fastrová
Příbuzní děd Petr Faster
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Otto Faster se narodil (v domě „U zlatého lva“ ve Vodičkově ulici) a vyrůstal jako jediné dítě v rodině obchodníka Metoděje (Metuda) Fastra (1828) a Josefy, roz. Bubnové.[1] V roce 1891 oba rodiče zemřeli a devatenáctiletý Otto jako sirotek bydlel u své tety v Praze. Zdědil dostatečný majetek a tak se po studiu na Všeslovanské obchodní akademii v Praze mohl věnoval svým zájmům – zatoužil po umělecké dráze a byl ve společnosti označován za elegantního bohéma. Začal s žurnalistickou prací (referáty o opeře a divadle) a psaním knih-románů. V říjnu 1898 se oženil s učitelkou Olgou Cikhartovou (1876), pozdější známou novinářkou, překladatelkou a spisovatelkou Olgou Fastrovou. Z jejich manželství se narodily tři dcery, Jarmila (1899), Olga (1901) a Ludmila (1903).

Od roku 1897 Otto Faster redigoval (s Janem Ladeckým) časopis Thalie, převzal celé vydávání do své režie, po dvou letech s velkou finanční ztrátou s vydáváním tohoto časopisu skončil. K tomuto nutnému kroku ho také nabádala manželka Olga. Ale již 15.11.1899 založil, s firmou M. Knapp, nový časopis.[p 1] – čtrnáctideník Divadelní listy; zde se vyjadřoval jak ke stavu českého divadelnictví, včetně názorů na Národní divadlo (ND), k výchově autorů, tak recenzoval inscenace pražských divadel. V roce 1901 se pro své kritiky, často i nevhodně formulované a karikující, dostal do velkého sporu s ND, zejména s dramaturgem Jaroslavem Kvapilem, kdy spor skončil u soudu pro urážku na cti.

V roce 1901 se u Fastra poprvé objevily příznaky tuberkulosy. To ovlivnilo zčásti jeho pracovní úsilí, léčil se také v hornorakouských lázních poblíž Ebensee, přes přechodná zlepšení byl další léta jeho zdravotní stav vážný. Marně se manželka Olga snažila svého muže přesvědčit, aby se vzdal dráhy autora divadelních her a věnoval se klidnějšímu zaměstnání. Přesto v letech 19031906 napsal deset her. Otto Faster svoje poslední dílo Živé pochodně Neronovy – již neviděl, hra byla až po 26. červnu 1907, kdy zemřel.

DramatikEditovat

Otto Faster měl dramatický talent. Již v roce 1895 napsal „Ať žije národopisná“ (revue pro divadlo) u příležitosti Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Divadelní kritika také dobře přijala inscenaci Fastrova dramatu Marie a Marta (1900) a další hra (z roku 1899) – Na cizí půdě (Hříšníci) – byla vybrána v rámci Náprstkova konkurzu k realizaci v Národním divadle. Kladně byla přijata i dramata V pavučinách a Slabí lidé.

V roce 1902 však opadl zájem o jeho hry. Oslovil Jana Pištěka, ředitele Lidového divadla na Královských Vinohradech a po jednání pak přistoupil na jeho návrh, aby věnoval větší pozornost lidovému divadlu a původním lidovým hrám. Fastrova první veselohra – Krásná Lída – měla na Pištěkově scéně premiéru již 2. srpna 1902 a diváci ji nadšeně přijali „Bylo to něco v Praze nevídaného, neslýchaného. Bylo to jako pohádka. Hra měla bouřlivý úspěch. Takový úspěch, že se musila hrát denně a denně naplnila celé hlediště. Lístky byly vždy už dopoledne vyprodány. Dostavil se referent velkého denního listu a napsal o hře nadšený posudek,“ vzpomínala na manželův úspěch Fastrová o půl století později. Tato první hra se zde za první rok dočkala sta repríz a hrála se také jinde i po létech, např. v Brně-Králově Poli.[p 2] v letech 1919, 1921. Ještě větší úspěch přišel v roce 1904 se hrou Pražské švadlenky – s písničkou Na Belvederu, která se brzy stala lidovým popěvkem a také se rozšířila v tehdejším Rakousku a i v cizině. Námět hry byl i zfilmován jako fraška (němý film, r.1929 – v úpravě O. Fastrové). Oblíbenost kupletu dokazují současné nahrávky – AV média:

  • CD: Na Belvederu (z operety Pražské švadlenky–1904) Vyd : Radioservis a.s, 1999,

Interpreti: Jana Mikešová, voc; Blanka Tůmová, voc; Ivan Trnka, voc; Šraml Pavla Pěnkavy Zdrojový dok.: Český hit století 1. 1900–1919 Hlavní autor: Faster Otto

  • CD: Na Belvedéru,tam v podvečeru, Vyd.: 1991 Interpreti :Jana Mikešová a Blanka Tůmová a Ivan Trnka
  • CD: Jak se hrálo před sto lety, Vydavatel: Music Vars, Rok vydání: 2007

Otto Faster byl dramatik, patřící (vedle např. Karla Pospíšila, Emiliána Starého) k nejznámějším tvůrcům lidových zpěvoher. Je také označován za spolutvůrce českého vaudevillu – veselé lidové hry se zpěvy. Vznikaly v čase, kdy sílila tradice lidových zpěvoher, jednoduché hudby, snadno zapamatovatelných písní a kupletů. Ty v nich doplňovaly veseloherní děj, postavený na současném prostředí a láskách prostých lidí. Otto Faster pro své hry vybíral typické figurky po celé Praze, aby texty a také jejich hudební vložky, které sám skládal, oslovily nejširší vrstvy diváků.

DíloEditovat

Romány:

  • V Pavučinách – román z pražského života, 1906
  • Velikán Velikánovič – román,1903
  • Čeští herci své jednotě – Almanach[p 3]

Překlady:

  • Schiller Friedrich: Loupežníci (Truchlohra)
  • Max Drcyer: Trojice (Drama)

Hry:

  • Závdavek – drama, 1895
  • V touhách – motiv z velkoměsta, 1898
  • Ať žije národopisná – revue, 1895, (Smíchov a Vinohradské divadlo)
  • V pavučinách – drama 1899
    • – „ – (také pod názvem Zaprodaná 1902)
  • Vychovatel – dramat. žert, 1899
  • Hříšníci – 1899. (také pod názvem Na cizí půdě)
  • Marie a Marta – drama, 1900
  • Nováček – hudební komedie, 1901
    • - „ – (také pod názvem Homo novus v divadle Plzeň)
  • Slabí lidé – sociální drama, 1902
  • Krásná Lída – burleskní fraška, 1902
  • Zelené mládí – burleskní fraška, 1903
  • Ben Hur – hra z doby Kristovy(podle L.Walacea),1903
  • Teta z Ameriky – 1903 (Divadlo Uranie)
  • Kněžna Pepička – 1904
  • Pražské švadlenky – 1904 (zfilmováno 1929)
  • Princ z pohádky – kouzelná hra se zpěvy, 1905
  • Marietta – 1905
  • Zázračný talisman – 1905
  • Zakletý prince – veršované drama – 1906
  • Práci čest ! – sociální drama – 1906 (Div. Uranie)
  • Veselé pradlenky – 1906
  • Živé pochodně Neronovy – 1907 (Uvedeno posmrtně)
  • Večer – aktovka (v rukopise)

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Do financování „Divadelních listů“ od roku 1899 během několika let vložil Faster zbytek po rodičích zděděného jmění.
  2. DJ Bratrství - Repertoár 1900-1940-SOUPIS HER,sehraných divadelní jednotou Bratrství v Králově Poli- 40 let Divadla Bratrství, Brno 1940, s. 25-30
  3. Věnovaný českými herci Ústřední jednotě českého herectva (básně, zdravice, vzpomínky a úvahy některých členů ND a dalších významných divadelních osobností) Divadelní listy, Praha 1900

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. FORST, Vladimír. Otto Faster. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1/I. A–G. S. 683-684.

LiteraturaEditovat

  • RODOKMEN – roč.III. 1949 Časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické. Nakladatel: Vydavatelské družstvo Rodokmen v Praze, str.103–104; Jiří Fastr: O původu domažlických Fastrů, str.66,101)
  • Mgr. Yvetta Dörflová: Kam se v Praze chodilo... ; ISBN 978-80-7021-961-4
  • František Sládek: Svatováclavské lázně 1848, (PRAHA.EU portál hlav.města Prahy,10.3.2008)
  • Petra Štěpánková: Jak se žilo původní dramatické tvorbě v repertoáru pražských předměstských scén; Roč. 18, č. 4 (2007), s. 99–101 .
  • LISTY hlav. města Prahy – Pražský kulturní přehled, srpen 2009, str. 11
  • PhDr. Eva Uhrová: České ženy známé a neznámé; Vyd.1. – 2008; ISBN 978-80-254-3002-6
  • Mgr. Veronika Skálová: Olga Fastrová (1876–1965) Životopis české novinářky (Masarykova univerzita, Brno 2008)

Externí odkazyEditovat