Ostrava (tanker)

československá námořní loď

Ostrava byl název největší československé námořní lodi, kterou čs. stát používal pro přepravu tekutých pohonných hmot. Byla vyrobena v jugoslávské Pule a koupena za čínské peníze. Čína tehdy nesměla námořní plavbu provozovat. Plavila se pod československou vlajkou v letech 1959 až 1965, pak ji Čína převzala. Posádku motorového tankeru tvořilo 49 mužů.[1]

Ostrava (tanker)
Základní údaje
Typcisternová
MajitelČeskoslovenská námořní plavba
Domovský přístavPraha
Spuštěna na vodu1959
Uvedena do služby1959
Panenská plavba1959
Osudprodána
Technická data
Prostornost20 195 DWT
Výtlak13 339 BRT
Délka170 m
Šířka22 m
Ponor9,50 m
Pohon1 vznětový motor
6 434 kW
Palivomazut
Rychlost14,2 uzlu
Dosah13 000 mil
Posádka48

Stavba a parametry lodě editovat

Byla to největší československá námořní loď, cisternová, dlouhá 170 metrů, výtlak 13 339 BRT, cestovní rychlost dosahovala zhruba 15 uzlů.[2] Byla poháněná jedním spalovacím motorem o výkonu 6 434 kW, díky němuž dokázala vyvinout cestovní rychlost až 15 uzlů. Motor měl spotřebu 30 tun paliva denně.

Interiér byl moderní, jako první naše loď měla i klimatizaci, u kajut byly sprchové kouty, byly zde tři jídelny a kapitánský salón.[1]

Využití a historie editovat

Loď Ostrava byla využívána na trase mezi přístavy na Černém moři a Dálným východem (hlavně Čínou), někdy brala při zpáteční cestě náklady v Arabském zálivu určené pro přístavy ve Středozemním moři, mnohdy se vracela prázdná. Protože s tímto typem lodi neměli českoslovenští námořníci zkušenosti, posádka byla mezinárodní.

Plavidlo bylo vyřazeno z evidence Československé námořní plavby v roce 1965. Loď spolu s několika dalšími převzala Čínská lidová republika v rámci vyrovnání jejích předchozích investic.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b PACOVSKÝ, Jaroslav; PODLENA, Vladimír. Československé námořní loďstvo. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1984. OD-31-055-84-05-101. Kapitola Lidice, s. 106. 
  2. FLOS, František. Za pokladem. Praha: SNDK, 1960. Kapitola Výběr zajímavostí, s. 209. 

Externí odkazy editovat