Wikipedie

Oidiodendron maius

Oidiodendron maius (lat.)[1] je saprotrofní vřeckovýtrusná houba, která také tvoří erikoidní mykorhizu s rostlinami z čeledi vřesovcovité (lat. Ericaceae).[2]

Jak číst taxoboxOidiodendron maius
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenívřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
TřídaLeotiomycetes
ČeleďMyxotrichaceae
RodOidiodendron
DruhOidiodendron maius
Binomické jméno
Oidiodendron maius G. L. Barron 1962
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objev editovat

Poprvé byl identifikován v roce 1962 ze vzorků rašelinových půd v Kanadě.[1]

Klasifikace editovat

Oidiodendron maius je eukaryotický organismus z říše hub, patří do oddělení Ascomycota (houby vřeckovýtrusé), třídy Leotiomycetes. Rod Oidiodendron náleží čeledi Myxotrichaceae.

Popis editovat

V laboratoři se kultivuje na tuhém bramboro-dextrózovém agaru (PDA) při 25 °C.[3] Kolonie čisté kultury jsou bílé. Tato houba patří k houbám nedokonalým, u kterých rozmnožování probíhá nepohlavně, vytvářením konidií s jediným haploidním jádrem.[4] Konidiofory O. maius jsou velmi dlouhé (do 500 μm) a vlnité.[1] Konidie pak vyklíčí do homokaryotického mycelia. Genom teto houby již byl úplně sekvenován.[5]

Mykorhiza editovat

Rostliny z čeledi Ericaceae  rostou obvykle na silně kyselých a živinami chudých půdách. Na jejich výživě se podílí právě mykosymbiont O. maius, který disponuje širokým spektrem enzymů degradujících polysacharidy, lipáz a proteáz.[6] V symbióze jsou nejvíc upregulované aspartátové, glutamové a subtilisinové proteázy.[6] Tyto enzymy umožňují rozkládat organické látky v humusu při nízkém pH a čerpat živiny z komplexních organických zdrojů pro rostliny nepřístupných, jako jsou proteiny, pektiny, celulóza, hemicelulóza a chitin.[6] Navíc tato houba dokáže rozložit buněčnou stěnu rašeliníku, jejíž struktura je analogická k buněčné stěně stromů.[6] O. maius kolonizuje rhizodermální buňky, případně svrchní vrstvy primární kůry kořene. Podobně jako orchideoidní mykorhiza tvoří uvnitř buňky smotky a každá rhizodermalní buňka je kolonizována jako samostatná jednotka. Symbióza s houbou pomáhá rostlinám řešit problém s obtížnou dostupností dusíku a fosforu – ten je vázán hlavně v organické formě, často v komplexech se železem a hliníkem. Houba musí být tolerantní k těmto kovům.[7]

Tolerance k těžkým kovům editovat

Podrobný mechanismus přijmu a sekvestrace těžkých kovů u hub zatím není vyjasněn. Ale v řadě studiích bylo ukázáno, že je tolerantní k Cd, Fe a Zn.[8][9][10] Některé druhy Oidiodendron jsou schopné růstu i na velmi vysokých koncentracích Al, přesahujících 12 mM.[3] Zajímavým proteinem identifikovaným v O. maius Zn byl enzym agmatináza, klíčový enzym v biosyntéze polyaminů, kdy přeměňuje agmatin na putrescin.[11] U rostlin se akumulace polyaminů jeví jako univerzální reakce na vnější stres, včetně přítomnosti toxických těžkých kovů.[12][13] V houbách jsou polyaminy nezbytné pro podporu růstu a regulaci široké škály biologických procesů.[14][15] Akumulace polyaminů v reakci na těžké kovy byla zkoumána v ektomykorhizní houbě Paxillus involutus, u které se po expozici olovu a zinku specificky zvýšila buněčné koncentrace některých polyaminů.[16] Studie naznačují, že biosyntetická dráha vedoucí k jejich tvorbě je v O. maius Zn indukována jak zinkem, tak kadmiem.[8]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c BARRON, G. L. NEW SPECIES AND NEW RECORDS OF OIDIODENDRON. Canadian Journal of Botany. 1962-04-01, roč. 40, čís. 4, s. 589–607. Dostupné online [cit. 2021-05-19]. ISSN 0008-4026. DOI 10.1139/b62-055. (anglicky) 
  2. ↑ PEROTTO, Silvia; GIRLANDA, Mariangela; MARTINO, Elena. Ericoid mycorrhizal fungi: some new perspectives on old acquaintances. Dordrecht: Springer Netherlands Dostupné online. ISBN 978-90-481-5933-8, ISBN 978-94-017-1284-2. S. 41–53. 
  3. ↑ a b BAIANDINA, Svetlana. Biochemické aspekty akumulace těžkých kovů v mykorhizní houbě Oidiodendron sp.. Praha, 2019. bakalářská. VŠCHT. Vedoucí práce Ing. Tereza Leonhardt, Ph.D.. Dostupné online.
  4. ↑ Home - Oidiodendron maius Zn v1.0. mycocosm.jgi.doe.gov [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ MYCORRHIZAL GENOMICS INITIATIVE CONSORTIUM; KOHLER, Annegret; KUO, Alan. Convergent losses of decay mechanisms and rapid turnover of symbiosis genes in mycorrhizal mutualists. Nature Genetics. 2015-04, roč. 47, čís. 4, s. 410–415. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 1061-4036. DOI 10.1038/ng.3223. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d MARTINO, Elena; MORIN, Emmanuelle; GRELET, Gwen-Aëlle. Comparative genomics and transcriptomics depict ericoid mycorrhizal fungi as versatile saprotrophs and plant mutualists. New Phytologist. 2018-02, roč. 217, čís. 3, s. 1213–1229. Dostupné online [cit. 2021-05-23]. DOI 10.1111/nph.14974. (anglicky) 
  7. ↑ Ústav botaniky a zoologie, Brno: Ekologie a význam hub. www.sci.muni.cz [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b CHIAPELLO, M.; MARTINO, E.; PEROTTO, S. Common and metal-specific proteomic responses to cadmium and zinc in the metal tolerant ericoid mycorrhizal fungus Oidiodendron maius Zn. Metallomics. 2015, roč. 7, čís. 5, s. 805–815. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 1756-5901. DOI 10.1039/C5MT00024F. (anglicky) 
  9. ↑ BARDI, L.; PEROTTO, S.; BONFANTE, P. Isolation and regeneration of protoplasts from two strains of the ericoid mycorrhizal fungus Oidiodendron maius: Sensitivity to chemicals and heavy metals. Microbiological Research. 1999-09, roč. 154, čís. 2, s. 105–111. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. DOI 10.1016/S0944-5013(99)80001-9. (anglicky) 
  10. ↑ VALLINO, Marta; DROGO, Vanessa; ABBA’, Simona. Gene expression of the ericoid mycorrhizal fungus Oidiodendron maius in the presence of high zinc concentrations. Mycorrhiza. 2005-07, roč. 15, čís. 5, s. 333–344. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 0940-6360. DOI 10.1007/s00572-004-0335-0. (anglicky) 
  11. ↑ DUDKOWSKA, Magdalena; LAI, Jeanne; GARDINI, Giulia. Agmatine modulates the in vivo biosynthesis and interconversion of polyamines and cell proliferation. Biochimica et Biophysica Acta (BBA) - General Subjects. 2003-01, roč. 1619, čís. 2, s. 159–166. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. DOI 10.1016/S0304-4165(02)00476-2. (anglicky) 
  12. ↑ ALCÁZAR, Rubén; ALTABELLA, Teresa; MARCO, Francisco. Polyamines: molecules with regulatory functions in plant abiotic stress tolerance. Planta. 2010-03-11, roč. 231, čís. 6, s. 1237–1249. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 0032-0935. DOI 10.1007/s00425-010-1130-0. 
  13. ↑ MINOCHA, Rakesh; MAJUMDAR, Rajtilak; MINOCHA, Subhash C. Polyamines and abiotic stress in plants: a complex relationship1. Frontiers in Plant Science. 2014-05-05, roč. 5. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 1664-462X. DOI 10.3389/fpls.2014.00175. PMID 24847338. 
  14. ↑ OSOBOVÁ, Michaela; URBAN, Václav; JEDELSKÝ, Petr L. Three metallothionein isoforms and sequestration of intracellular silver in the hyperaccumulator Amanita strobiliformis. New Phytologist. 2011-06, roč. 190, čís. 4, s. 916–926. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/j.1469-8137.2010.03634.x. (anglicky) 
  15. ↑ VALDÉS-SANTIAGO, Laura; GUZMÁN-DE-PEÑA, Doralinda; RUIZ-HERRERA, José. Life without putrescine: disruption of the gene-encoding polyamine oxidase in Ustilago maydis odc mutants: Life without putrescine. FEMS Yeast Research. 2010-11, roč. 10, čís. 7, s. 928–940. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. DOI 10.1111/j.1567-1364.2010.00675.x. (anglicky) 
  16. ↑ ZARB, J.; WALTERS, D.R. Polyamine biosynthesis in the ectomycorrhizal fungus Paxillus involutus exposed to zinc. Letters in Applied Microbiology. 1995-08, roč. 21, čís. 2, s. 93–95. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 0266-8254. DOI 10.1111/j.1472-765x.1995.tb01014.x. 

Literatura editovat

BARRON, G. L. NEW SPECIES AND NEW RECORDS OF OIDIODENDRON. Canadian Journal of Botany. 1962-04-01, roč. 40, čís. 4, s. 589–607. Dostupné online [cit. 2021-05-19]. ISSN 0008-4026. DOI 10.1139/b62-055. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oidiodendron_maius&oldid=23498856“