Oderská brána

Nížina Oderská brána je geomorfologický podcelek geomorfologického celku Moravská brána, která je součástí pásma Západních Vněkarpatských sníženin. Nachází se na Moravě a okrajově i v Horním Slezsku. Je pojmenována po veletoku Odra, který tvoří její páteřní část.

Poloha a geomorfologické členění

Nachází se na východě České republiky, především (severovýchodní a střední část) v okrese Nový Jičín a okrese Ostrava-město v Moravskoslezském kraji a také částečně (jihozápadní část) v okrese Přerov v Olomouckém kraji. Tvoří severní část Moravské brány, která se dělí na podcelky: Oderská brána (protéká jí a formuje ji řeka Odra) a Bečevská brána (protéká jí a formuje ji řeka Bečva).

Dlouhou severozápadní hranici tvoří styk s Vítkovskou vrchovinou, která je součástí Nízkého Jeseníku. Nachází se zde rozhraní mezi Jesenickou oblastí (resp. Českou vysočinou patřící do Hercynského systému) a Karpaty (patřící do Alpsko-himálajského systému).

Nejvyšším vrcholem je bezejmenná kóta 344 m nacházející se mezí Bělotínem a Hranicemi na rozhraní Oderské brány s Bečevskou bránou. Nejvyšším pojmenovaným vrcholem je pak Lučická Stráž dosahující nadmořské výšky 339 m.

Podcelek je přibližně 41 km dlouhý.

Členění Oderské brány

Oderská brána se skládá ze tří částí:

• Oderská niva
• Bartošovická pahorkatina
• Klimkovická pahorkatina

Vodstvo

Vodstvo v Oderské bráně patří do povodí horní části veletoku Odra a úmoří Baltského moře. V minulosti bylo vodstvo i krajina Oderské brány silně ovlivněny ledovcem v době ledové.

Odkazy

Externí odkazy

• Czudek, Tadeáš: GEOMORFOLOGICKÝ VÝVOJ ODERSKÉ BRÁNY A VÍTKOVSKÉ VRCHOVINY (Úvodní text k exkurzi ČAG dne 5. dubna 2001), [1] Archivováno 22. 6. 2022 na Wayback Machine.