Moravská brána

geomorfologický celek na Moravě

Moravská brána je geomorfologický celek na Moravě, součást pásma Západních Vněkarpatských sníženin. Tvoří protáhlou, asi 70 km dlouhou sníženinu mezi Podbeskydskou pahorkatinou a Nízkým Jeseníkem, od Přerova po Ostravu, a propojuje Hornomoravský úval a Ostravskou pánev. Jde o jednu z hlavních přirozených komunikačních spojnic v rámci střední Evropy, mezi pobaltským a podunajským prostorem, využívanou od pravěku.

Moravská brána
Moravská brána a Hostýnské vrchy, výhled nad obcí Veselíčko
Moravská brána a Hostýnské vrchy, výhled nad obcí Veselíčko

Nejvyšší bod 339 m n. m. (Lučická Stráž)
Rozloha 534 km²
Střední výška 263,5 m n. m.

Nadřazená jednotka Západní Vněkarpatské sníženiny
Sousední
jednotky
Dyjsko-svratecký úval, Hornomoravský úval, Vyškovská brána
Podřazené
jednotky
Bečevská brána, Oderská brána

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky VIIIA-4
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Moravská brána

Geomorfologie a geologieEditovat

Tvoří ji rovina nebo mírná pahorkatina vyplněná neogénními sedimenty s pokryvem uloženin pevninského ledovce a s rozsáhlými sprašovými pokryvy. Jejím nejvyšším bodem je Lučická Stráž 339 m n. m. Podle příslušnosti k povodí se člení na dva podcelky: Bečevskou bránu a Oderskou bránu.[1]

Moravskou branou prochází napříč hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského (Odra) a Černého moře (Bečva), jeho nejnižší bod se zde nachází v mělkém sedle mezi Hranicemi, Stříteží nad Ludinou a Bělotínem ve výšce 311 m n.m. (přirozeně), resp. 297 m n.m. (vykopaný železniční zářez).[pozn. 1] V terénu betonovým památníkem vyznačené místo při silnici I/47 mezi Hranicemi a Bělotínem se nachází ve výšce 337 m n. m.[2]

VodstvoEditovat

Protisměrně jí protékají řeky Bečva (na jihozápad) a Odra (na severovýchod) s přítokem Luhou – prochází tudy hranice jejich povodí, což je současně hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského a Černého moře.

Ochrana přírodyEditovat

Předmětem zvláštní ochrany jsou vesměs zbytky lužního lesa a zachovalé přirozeně meandrující toky. Značnou část Oderské brány pokrývá Chráněná krajinná oblast Poodří, v níž se ještě nacházejí maloplošná zvláště chráněná území:

Mimo CHKO Poodří jsou dále tato chráněná území:

Zcela okrajově sem zasahuje Přírodní park Oderské vrchy.

SídlaEditovat

Pomyslným střediskem Moravské brány je město Hranice, ležící zhruba uprostřed. Na protilehlých vstupech do brány leží větší města Ostrava a Přerov. Dalšími městy v bráně jsou Lipník nad Bečvou, Studénka a Klimkovice, po okrajích se nachází Bílovec, Fulnek, Nový Jičín, Odry, Příbor. Dalšími významnějšími sídly jsou např. Kunín, železniční uzel Suchdol nad Odrou nebo rodiště J. G. Mendela Hynčice.

VýznamEditovat

Moravská brána je od pradávna klíčovou komunikační spojnicí Moravy a Slezska, v celoevropském pohledu pak Pobaltí se Středomořím. Od pravěku jí procházela Jantarová stezka, později jí byla vedena jedna z prvních a nejdůležitějších železničních tratí Habsburské monarchieSeverní dráha císaře Ferdinanda – spojující metropoli Vídeň s Haličí, po rekonstrukci (v totožné trase) označovaná jako 2. tranzitní železniční koridor, jenž je součástí VI. panevropského koridoru. Moravskou branou prochází také dálnice D1, evropské silnice E442 a E462, a v plánech jí potenciálně vede i průplav Dunaj-Odra. Také se v ní nachází ostravské letiště Leoše Janáčka (Mošnov).

PoznámkyEditovat

  1. Přirozeně nejnižší místo na rozvodí Bečvy a Odry (301 m) se nachází mimo Moravskou bránu v tzv. Porubské bráně na katastru vsi Vysoká (Hustopeče nad Bečvou).

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

  1. KOBZA, Miroslav. Dálnice procházející Moravskou bránou vede ve stopách pravěkých stezek. Regiony [online]. Český rozhlas, 2015-02-26 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  2. Památník rozvodí - Bělotín. CZeCOT.cz [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (česky)