Obléhání Ósaky (japonsky: 大坂の役, Ósaka no Eki, častěji 大坂の陣, Ósaka no Džin) byla série bitev vedená šógunátem Tokugawa proti klanu Tojotomi, která skončila zničením klanu Tojotomi. Konflikt proběhl v letech 1614 a 1615, byl rozdělen do dvou částí (zimní a letní kampaň) a ukončil existenci poslední větší ozbrojené opozice proti šógunátu. Obležení je také někdy nazýváno Genna Enbu (元和偃武), protože bezprostředně po něm byl změněn název éry z Keičó na Genna.

Obléhání Ósaky
konflikt: sjednocení Japonska a začátek období Edo
Nápis na zvonu v chrámu Hókódži v Kjótu vztahující se k obléhání Ósackého hradu
Nápis na zvonu v chrámu Hókódži v Kjótu vztahující se k obléhání Ósackého hradu

Trvání8. listopadu 161422. ledna 1615 a květen – červen 1615
MístoÓsaka, Japonsko a přilehlé oblasti
Souřadnice
Příčinypřípravy Hidejori Tojotomiho na povstání proti šógunátu Tokugawa
VýsledekVítězství šógunátu a potlačení posledního odporu proti vládě Tokugawů
Strany
mon šógunátu Tokugawa šógunát Tokugawa mon rodu Tojotomi klan Tojotomi
Velitelé
Iejasu Tokugawa
Hidetada Tokugawa
Nagaakira Asano
Takatora Tōdō
Naotaka Ii
Tadataka Kyōgoku
Takatomo Kyōgoku
Hidejori Tojotomi
Jukimura Sanada
Naojuki Ban
Motocugu Gotó
Šigenari Kimura
Moričika Čósokabe
Síla
164 000 (v zimě)
150 000 (v létě)
113 000 (v zimě)
60 000 (v létě)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předehra

editovat

Po smrti Hidejoši Tojotomiho v roce 1598 vládla Japonsku tzv. Rada pěti regentů, mezi kterými dominoval Iejasu Tokugawa. Poté co porazil Micunariho Išidu v bitvě u Sekigahary, ovládl Iejasu sám prakticky celé Japonsko a radu rozpustil. V roce 1603 byl založen šógunát Tokugawa s hlavním městem v Edu. Iejasu se snažil založit silný a stabilní režim ovládaný jeho klanem a jedinou překážkou na cestě k tomuto cíli zůstával klan Tojotomi vedený Hidejošiho synem Hidejorim, který sídlil v Ósace.

Zimní kampaň

editovat

V roce 1614 klan Tojotomi přebudoval Ósacký hrad a sponzoroval opravy a dobudování chrámu Hókódži v Kjótu. Součástí renovace byl i zvon, který zdobil nápis „Nechť v zemi panuje mír a prosperita. Na Východě zdraví bledý měsíc a na Západě dává sbohem zapadajícímu slunci.“ Šógunát, jenž měl svou mocenskou základnu ve východních provinciích, to interpretoval jako urážku a napětí mezi klany Tokugawa a Tojotomi začalo vzrůstat. Napětí se dále zvýšilo, když Hidejori začal v Ósace do svých služeb přijímat větší množství róninů a nepřátel šógunátu. Iejasu, jenž sice už roku 1605 přenechal titul šóguna svému synovi, ale přesto měl rozhodující vliv, se rozhodl, že tuto sílu nenechá dále růst, a vypravil se v čele 164 000 mužů k Ósace (do počtu nejsou zahrnuty jednotky Tadacuneho Šimazua, které k Ósace nedorazily).

Boje začaly 19. listopadu, když Iejasu vedl 3 000 mužů přes řeku Kizu a zničil zdejší pevnost. O týden později s 1 500 muži zaútočil na vesnici Imafuku bráněnou 600 nepřáteli. S pomocí oddílu vyzbrojeného arkebuzami šógunátní síly opět zvítězily. Před tím než 4. prosince začalo vlastní obléhání Ósackého hradu, zaútočil Iejasu ještě na několik menších pevností a vesnic.

Sanada-maru byl barbakán na jižní straně Ósackého hradu, který bránil generál Jukimura Sanada se 7 000 muži. Útoky šógunových armád na Sanada-maru byly opakovaně odráženy a Sanada se svými muži uskutečnil několik útoků proti liniím obléhatelů, které ve třech případech prorazil. Iejasu se poté uchýlil k dělostřelbě (přivezl sem 300 děl) a navíc svým mužům přikázal podkopat se pod hradby. Zimní obléhání skončilo 22. ledna, když Hidejori Tojotomi slíbil, že se nebude bouřit proti šógunátu a že nechá zasypat hradní příkop Ósackého hradu.

Letní kampaň

editovat

V dubnu 1615 se Iejasu dověděl, že Hidejori Tojotomi shromažďuje ještě víc jednotek než v listopadu minulého roku a že se snaží zastavit zasypávání hradního příkopu Ósackého hradu. Tojotomiho síly (často nazývané Západní armáda) začaly útočit na šógunátní jednotky (Východní armáda) v okolí Ósaky. Pod vedením Naojukiho Bana zaútočily 29. dubna na hrad Wakajama, pobřežní pevnost patřící šógunovu spojenci Nagaakirovi Asanovi. Asanovy jednotky ale vyjely z hradu, napadly útočníky a porazily je. Před tím než Hidejori dokázal dosáhnout výraznějších územních zisků, dorazila na počátku června Východní armáda. 2. června se v bitvě u Dómjódži střetlo Hidejoriho 2600 mužů s 23 000 muži Východní armády. Jejich velitel Motocugu Gotó se pokusil ustoupit do mlhy, ale bitvu přesto prohrál a byl v ní zabit. Poté šógunátní síly narazily na jednotky Hidejoriho generála Jukimury Sanady u Honta-rjó. Sanada se snažil vnutit Masamunemu Datemu boj, ale Dateho vazal Šigenaga Katakura ustoupil, protože jeho jednotky byly vyčerpané a Sanadovy jednotky nakonec učinily to samé.

Během té samé noci se strhla bitva u Jao mezi Moričikou Čósokabem (Západní armáda) a Takatorou Tódóem (Východní armáda). Ve stejnou dobu došlo i k bitvě u Wakae mezi Šinegarim Kimurou a Naotakou Ii. Čósokabeho síly dosáhly vítězství, ale Šigenari Kimura byl poražen levým křídlem Naotakovy armády. Hlavní Tokugawské síly přispěchaly po Šigenarově smrti na pomoc Takatorovi Tódóovi a Čósokabe se stáhl.

Po sérii dalších šógunátních vítězství na předměstí Ósaky vyvrcholila letní kampaň v bitvě u Tennódži. Hidejori naplánoval útok ze dvou stran, 55 000 mužů mělo zaútočit na střed Východní armády, zatímco 16 500 mužů mělo nepřítele obejít a zaútočit na něj zezadu. Zbylá část armády měla čekat v záloze. Iejasuovu armádu o síle 155 000 mužů vedl jeho syn, šógun Hidetada Tokugawa. Šógunátní jednotky postupovaly ve čtyřech paralelních proudech a připravovaly své vlastní obchvatné manévry. Chyby na obou stranách poznamenaly průběh bitvy, když se Hidejoriho róninové oddělili od hlavní skupiny a Hidetadovy záložní síly bez rozkazu postoupily dopředu. Nakonec ale byl zabit Hidejoriho velitel Jukimura Sanada, což zničilo morálku Západní armády. Menší část armády vedená přímo Hidejorim vyrazila z Ósackého hradu příliš pozdě a byla postupujícím nepřítelem zahnána zpět do hradu. Protože nebyl čas zorganizovat účinnou obranu, ocitl se hrad brzy v plamenech a pod dělostřeleckou palbou. Hidejori spáchal seppuku, a tím skončilo poslední větší povstání proti nadvládě Tokugawů na následujících více než 250 let.

Hidejoriho osmiletý syn Kurimacu Tojotomi byl chycen a v Kjótu sťat. Naahime, dcera, kterou měl Hidejori s konkubínou, k smrti odsouzena nebyla a později se stala jeptiškou v Tókeidži v Kamakuře. Hidejošiho hrob byl šógunátem zničen stejně jako kjótská svatyně Tomokuri. Moričika Čósokabe byl popraven 11. června a jeho spojenec Harutane Ono hledaný přes 10 let byl zabit 27. června.

Bakufu neboli vláda šógunátu získala v Ósace roční výnos 650 000 koku a začala s přestavbou Ósackého hradu. Ósaka se pak stává knížectvím a vláda v ní je svěřena Tadaakimu Macudairovi. V roce 1619 ale šógunát zrušil ósacké knížectví a podřídil Ósaku přímo šógunátu.

Klan Tojotomi byl zcela vyvrácen.

Po dobytí hradu vyhlásil šógunát zákony Ikkuni Ičidžórei (v každé provincii mohl být jen jeden hrad) a Bukešohatto (každý daimjó mohl vlastnit jen jeden hrad a musel respektovat různá hradní omezení). Před stavbou nebo opravou hradu bylo nutno získat povolení od šógunátu. Aby se vyhovělo novým zákonům, muselo být mnoho hradů zbořeno.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Osaka na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat