No Child Left Behind Act

No Child Left Behind Act (zkráceně NCLB). [1] je zákon navržen administrací G. W. Bushe s cílem zlepšit úroveň vzdělání žáků.[2] Americký Kongres přijal tento návrh zákona v roce 2001.[3]

Prezident George W. Bush podepisuje "No child left behind"

Zákon NCLB podporuje standardizovanou vzdělávací reformu, která vychází z předpokladu, že stanovení vysokých standardů a měřitelných cílů může zlepšit individuální výsledky ve vzdělávání. Zákon vyžaduje, aby státy vypracovaly hodnocení o základních dovednostech studentů. Jednotlivé státy musí předat hodnocení všech studentů na vybraných školách, na základě kterých se posoudí, zda daná škola získá finanční prostředky ze státního rozpočtu pro financování škol. Zákon neupravuje národní standardní normu, standardy si stanoví každý stát sám. [4] Prostřednictvím vyhodnocování každoročních testů, výročního akademického pokroku, vysvědčení, kvalifikaci učitelů a změn ve financování rozšířil zákon NCLB roli státu ve veřejném vzdělávání. [5]

Výhody zákona NCLBEditovat

Školy se zvýšenou odpovědností za výsledky vzděláváníEditovat

Tímto zákonem se zvýšila odpovědnost škol a učitelů za dosažené výsledky studentů v mnohem větší míře, než tomu bylo doposud. Jednotlivé školy se musí účastnit každoročních testů. Standardy pro tyto testy si vytvářejí jednotlivé státy samostatně, protože zákon NCLB nedefinuje jednotné standardy, které by platily pro všechny státy. [4] Podle zákona NCLB se na základě výsledků zmíněných testech měří jak velké zlepšení výsledků dosáhli studenti dané školy během daného školního roku. Na základních školách se musí měřit dané testování výsledků studentů každý rok v 3. až 8. ročníku. Na středních školách se musí provést dané testování výsledků studentů alespoň jednou za čtyři roky. Na základě NCLB školy, které v daných testech nedosáhli během roku žádné zlepšení výsledků, nebo došlo u nich ke zhoršení výsledků, dostanou následující rok méně financí od státu jako předešlý rok, nebo budou potrestány jiným způsobem. [4] Pomocí těchto změn dosáhl zákon NCLB zvýšení úlohy státu ve veřejném vzdělávání. [5]

Zákon NCLB finančně odměňuje školy, na kterých studenti se zdravotním postižením a s individuálním studijním plánem dosahují pokroku ve výsledcích a které poskytují těmto studentům i jiná opatření než jim usnadnit nebo poskytnout vzdělání. [6]

Podle zákona NCLB musí školy a školní okresy informovat rodiče studentů o výsledcích, které dosáhly školy ve standardizovaných testech a o tom, zda jsou učitelé, kteří učí jejich děti, dostatečně kvalifikovaní na vyučování. Rodiče jsou také zapojeni do rozhodování o školních osnovách a školních pokynech.

Školy a povinnost výběru školyEditovat

Podle zákona NCLB školy jsou povinny poskytnout studentům možnost přestoupit na jinou školu, nebo zajistit jejich doučování nebo školní programy po škole, pokud nesplňují standardy každoročního testování nejméně dva roky po sobě.

Školy a vyučovací metody spojené s vědeckým výzkumemEditovat

Školy musí, podle zákona NCLB, využívat na vyučování pouze vědeckým výzkumem podložené programy a metody. Podle zákona NCLB je tento vědecký výzkum založený na „systematických, objektivních a striktních postupech pro získání spolehlivých a platných poznatků“. Výsledky získané z takového výzkumu jsou „reprodukovatelné a použitelné“. [7] Naopak nevědecké metody a jiné formy kvantitativního výzkumu nejsou, podle zákona NCLB, použitelné pro rozhodování o výuce dětí. [7]

Zákon NCLB a zlepšení dosažených výsledků studentůEditovat

V historii Spojených států nebyl ještě nikdy použit lepší systém odpovědnosti státu za dosažené výsledky studentů, jak systém který zavedl zákon NCLB. Státy, které zavedly tento systém odpovědnosti státu za vzdělání studentů podle zákona NCLB, dosáhly dosud největší růst znalostí studentů. [8] [9] Tento systém odpovědnosti pomáhá i odhalit školy, které nezajišťují základní dovednosti a znalosti studentů na dostatečně vysoké úrovni.

Na základě výsledků studie, která byla dělaná v roce 2005, je zřejmý fakt, že zavedení zákona NCLB zlepšilo výsledky studentů v předmětech matematika a čtení. Podle výsledků této studie si velmi dobře počínali studenti ve věku 9 let, kteří dosáhli větší zlepšení jak dosaženo zlepšení studentů za posledních 28 let spolu. Rekordně úspěšné výsledky dosahovaly hispánské a studenti černé pleti. V daném roce 2005 byly rozdíly ve znalostech devítiletých hispánských studentů a devítiletých studentů bílé pleti v předmětech matematika a čtení na historickém minimu. Celkově se, podle výsledků této studie, více než čtyřicet států zlepšilo nebo zůstalo na stejné úrovni, co se týče úrovně vzdělání studentů. [10]

Zavedení zákona NCLB způsobilo, že zdravotně postižení nebo zdravotně omezení studenti píší stejné testy a jsou hodnoceni stejně jako studenti bez postižení. Právě toto jednotné hodnocení znalostí způsobuje, že zdravotně postižení nebo zdravotně omezení studenti jsou začleňování do kolektivu a nedostatky ve výuce těchto znevýhodněných studentů jsou včas identifikovány a řešeny.

Zákon NCLB a podpora pro individuální studující studentyEditovat

Zákon NCLB mluví také studentech s individuálním studijním plánem. Konkrétně říká, že tito studenti musí mít adekvátní ubytování během každoročního testování. Výsledky těchto studentů se hodnotí stejně jako pro jiné studenty pouze v tom případě, že ubytování nemá vliv na výsledky hodnocení. V případě potřeby, je podle zákona NCLB povoleno, aby studenti s individuálním studijním plánem měli během testování zajištěn delší dobu na vypracování testů, klidnější atmosféru, samostatnou třídu, překlad zadání testů do rodného jazyka nebo možnost odpovídat na otázky z testů ústní formou.

Nevýhody zákona NCLBEditovat

Zákon NCLB a „zlepšení“ dosažených výsledků studentůEditovat

Co se týče zlepšení výsledků znalostí studentů, po zavedení zákona NCLB, dochází ke snížení úrovně vzdělávání studentů, tím že každoroční testování škol nutí státy aby sledovaly nižší cíle vzdělanosti studentů. Jednotlivé státy mohou vhodnými zásahy dosáhnout zlepšení dosažených výsledků nebo snížení bariéry mezi vědomostmi znevýhodněných a zdravotně postižené studenty a studenty bez zdravotního omezení. [11] Stát Missouri otevřeně přiznal, že dosáhl lepší výsledky v testech pomocí snížené úrovně standardů. [12] Druhým způsobem jak dosáhnout lepších výsledků testů je možnost překvalifikování neúspěchů, které školy dosáhly v testech. Bylo totiž prokázáno, že školy snižují nepříznivé statistiky výsledků testů pomocí různých kreativních forem překvalifikování neúspěchů. [13]

Výsledky zmíněné studie z roku 2005 [5] jsou zároveň zavádějící, protože nárůst v dosažených výsledcích znalostí studentů byl stejný mezi lety 2000 a 2003 jako mezi lety 2003 a 2005. Tento fakt vylučuje tvrzení, že zákon NCLB měl vliv na zvýšení výsledků znalostí studentů v roce 2005. Tato studie dále ukazuje, že některé skupiny studentů měli výsledky stejné nebo i horší než v předchozím období. [14] Opět, jak to vyplývá z výsledků studie, se narazilo na problém, že testy mohly být děláno jednodušší, aby se dosáhlo požadované zlepšení.

Zákon NCLB a sestavování standardizovaných testůEditovat

Na základě zákona NCLB bylo zavedeno pravidlo stejného testu pro každého studenta, tedy standardizované testy pro studenty. Zákon NCLB, který posuzuje výsledky těchto testů nepřímo vybízí učitele, aby učili jen ty vědomosti a dovednosti, které jsou nezbytné pro zvýšení úspěšnosti testů. Tím pádem se učitelé nezaměřují na učení školních osnov v plném rozsahu. [15] Tento jev je označován jako „učení se na testy“. Je tedy logické, že při tomto jevu došlo ke zlepšení výsledků testů. Na druhé straně „učení se na testy“ jako vyučovací metoda nedosahuje až takové zlepšení výsledků jako metody, při kterých se studenti učí celé školní osnovy. [16] Učitelé, kteří praktikují metodu "učení se na testy" dezinterpretují výsledky testů, které slouží k měření výsledků vzdělávání. V praxi se pak často stává, že učitelé dokážou předvídat obsah testů, ale ne fakt, z jakého typu úkolů budou složeny. Tím, že testy jsou standardizované mohou být studenti s postižením znevýhodněni až do takové míry, že může dojít k porušení zákona o postižení (IDEA). Tento zákon říká, že testy musejí být přizpůsobeny pro postižené studenty. [17] Zákon NCLB však žádné takové přizpůsobení nedefinuje. Porušení zmíněného zákona o postižení způsobuje i fakt, že studenti se zdravotním postižením se učí ze stejných materiálů jako studenti bez zdravotního omezení. [18]

Toto každoroční testování může přinést studentům i nemalé zdravotní problémy. Kromě faktu, že z tohoto každoročního testování vyplývají negativní emocionální účinky na zdravotní stav studentů, tak tyto účinky jsou spojovány s problémy celoživotního charakteru. [19]

Celkově se dá říci, že někteří lidé podporují standardizované testování úrovně vzdělání studentů a někteří naopak jsou proti těmto dalším zkouškám a raději preferují názory učitelů a výsledky založené na hodnocení. [20]

Důsledky zákona NCLB na umělecké a volitelné předmětyEditovat

Základními předměty, na které se zákon NCLB zaměřuje při hodnocení jsou čtení, matematika, angličtina nebo psaní. Tento jev má za následek fakt, že až 71% škol snížilo délku vyučovací doby a náklady pro předměty jako jsou historie, umění, hudba. Příčinou tohoto jevu je snaha škol o získání dostatku času a prostředků na vyučování těch předmětů, na které je zákon NCLB zaměřen a ve kterých nejsou školy schopny dosáhnout předepsané minimální dovednosti požadované zákonem NCLB. [21][22]

Co je překvapivé je fakt, že takový předmět jako tělesná výchova, není prakticky vůbec poznamenána snížením nákladů nebo snížením vyučovacího času. [23] Je to zarážející i z toho důvodu, že tělesná výchova nepatří mezi ty předměty, na které se při hodnocení zaměřuje zákon NCLB. [24] Tento jev, proč není tělesná výchova negativně ovlivněna, má dvě příčiny:

  • Ve Spojených státech je velmi mnoho obézních lidí, takže samotná vláda musí dělat programy a kampaně pro zvýšení kvantity a kvality tělesné výchovy nejen na školách.
  • Výsledky výzkumu, který provedl Dr. Hillman, ukazují zdraví a akademický úspěch úzce souvisí se zdravotním stavem člověka. [25]

Zákon NCLB a posílení / oslabení státu ve vzděláváníEditovat

Účast konkrétního státu na zákoně NCLB by měl být dobrovolný a volitelný, protože stát jako takový nemá ústavní pravomoc v oblasti vzdělávání. Velká účast států na NCLB nelze chápat jako touha po zvýšeném vzdělání studentů, ale jako fakt, že státy se nechtějí vzdát finančních prostředků, které vyplývají ze zákona NCLB. [26]

Zákon NCLB a nadaní studentiEditovat

Přestože je zákon NCLB zaměřen na zvyšování vzdělanostní úrovně, nevyžaduje od škol, aby měli ve svých osnovách programy pro talentované nebo jiným způsobem nadané studenty. [27] Během prvních let platnosti zákona NCLB se snížilo financování vládou na nadané studenty o třetinu. Zájem o nadané studenty najdeme jen v některých státech (např. Arizona, Kalifornie, Virginie a Pensylvánie). [27]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku No Child Left Behind Act na slovenské Wikipedii.

  1. The Elementary and Secondary Education Act (The No Child Left Behind Act of 2001)
  2. Archived: Fact Sheet on No Child Left Behind
  3. To close the achievement gap with accountability, flexibility, and choice, so that no child is left behind. [online]. Library of Congress http://www.loc.gov/index.html, 2001-03-22 [cit. 2008-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c No Child Left Behind [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-02. (anglicky) 
  5. a b c No Child Left Behind [online]. Ed Week [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. No Child Left Behind Act # Provisions of the act
  7. a b Beghetto, R. (2003) Scientifically Based Research. ERIC Clearinghouse on Educational Management. Retrieved June 7, 2007.
  8. See the analyses of NAEP results in Martin Carnot and Susanna Loeb, "Does external accountability affect student outcomes? A cross-state analysis, " Educational Evaluation and Policy Analysis 24, No.4 (Winter 2002): 305-331, and Eric A. Hanushek and Margaret E. Raymond," Does school accountability lead to improved student performance? " Journal of Policy Analysis and Management 24, no.2 (Spring 2005): 297-327.
  9. Center on Education Policy, Answering the Question That Matters Most: Has Student Achievement Increased Since No Child Left Behind? Washington: Center on Education Policy, June 2007).
  10. (2006) No Child Left Behind Act Is Working Department of Education. Retrieved 6/7/07.
  11. List of articles regarding NCLB debatě
  12. (2007) Congress to Weigh 'No Child Left Behind'. Washington Post. Retrieved November 13, 2011.
  13. (2004) Bush Education Ad: Going Positive, Selectively Archivováno 7. 1. 2008 na Wayback Machine. FactCheck.org. Retrieved June 7, 2007.
  14. Linda Perlstein, Tested
  15. (nd ) High-Stakes Assessments in Reading Archivováno 27. 8. 2006 na Wayback Machine. International Reading Association. Retrieved June 7, 2007.
  16. Learning about Teaching: Initial Findings from the Measuring Effective Teaching Program. documents.latimes.com. Bill and Melinda Gates Foundation, December 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Cohen, L. G. & amp; Spenciner, L. J. (2007). Assessment of children & amp; youth with special needs. (3rd edition). Boston, MA: Pearson.
  18. [1] Harper, Liz. "No Child Left Behind 's Impact on Specialized Education". Online NewsHour. Srpen 21, 2005. pbs.org/newshour. 20 February 2009.
  19. REDDELL, S. High Stakes Testing: Our Children at Risk. Online Submission. 2010. (anglicky) 
  20. (nd) What 'Wrong With Standardized Testing? FairTest.org. Retrieved June 7, 2007.
  21. Grey, A. (2010). No Child Left Behind in Art Education Policy: A Review of Key Recommendations for Arts Language Revisions. Arts Education Policy Review, 111 (1), 8-15. doi: 10.1080 / 10632910903228132.
  22. Pederson, P. (2007). What Is Measured Is Treasured: The Impact of the No Child Left Behind Act on Nonassessed Subjects. Clearing House, 80 (6), 287-291. Retrieved from Education Research Complete database
  23. Jack Jennings and Diane Stark Rentner, Ten Big Effects of the No Child Left Behind Act on Public Schools, Phi Delta Kappan, Vol. 88, No. 02, October 2006, pp. 110-113
  24. Kathy Speregen, "Physical Education in America 's Public Schools" UMich.edu
  25. Hillman et al. 2005; CDE, 2001
  26. Holland, R. (2004) Critics are many, but law has solid public support. School Reform News. March 1, 2004. The Heartland Institute. Retrieved June 7, 2007.
  27. a b Cloud, John. Are We Failing Our Geniuses? From Time, July 27, 2007, pp 40-46. Retrieved April 6, 2009.