Nidský maják

Nidský maják (litevsky Nidos švyturys nebo Urbo kalno švyturys) stojí na Kurské kose v Nidě, 900 m od Baltského moře na kopci Urbo kalnas (51 m n. m.) v Národním parku Kuršská kosa. Provozovatel majáku je Klaipėda State Seaport (Státní námořní přístav Klaipéda), správce areálu je správa Národního parku Kuršská kosa.

Nidský maják Nidos švyturys Urbo kalno švyturys
Souřadnice	55°18′18,35″ s. š., 20°59′41,79″ v. d.
Zřízení	1874
Konstrukce	železobetonová válcová věž s ochozem a lucernou
Datum prvního svícení	24. říjen 1874
První stavba	1953
Automatizován	2016
Označení/Konfigurace	ARLHS: LIT-004 LTSA: LT-0050 Admiralty: C3318 NGA: 11984
Výška	výška majáku:29,3 m ohnisková výška: 77 m
Originální čočka	Fresnelova
Současná čočka	EMB-930M
Dosah	22 nm (40,7 km)
Charakteristika	Fl(2) W 5.8s

Historie

První maják v Nidě byl postaven po sjednocení Německa z nařízení pruského krále v roce 1783. Šestiboká věž vysoká 23 metrů byla postavena z červených cihel a vedla k ní dlážděná cesta s 200 schody, kterou vybudovali francouzští váleční zajatci. Při stavbě majáku byl zalesňován 51,4 m vysoký kopec Urbo. Přes písek od Nidy ke schodům byla vybudována speciální promenáda. Maják byl poprvé rozsvícen 24. října 1874. Původním zdrojem světla byly hořáky na petrolej s dosvitem 21 nm a charakteristikou světla se čtyř sekundovým zábleskem každých deset sekund.

U majáku na západní straně byl postaven zděný sklad na petrolej. Na začátku cesty k majáku byl postaven dům pro strážce majáku, ve kterém mimo jiné sídlil i celní úřad. V roce 1937 byl vybaven radiostanicí a anténním systémem, který zabezpečoval spojení s loděmi.

V roce 1944, na konci druhé světové války, byla věž majáku vyhozena do vzduchu ustupujícími německými vojáky. V roce 1945 byla postavena dřevěná věž s lucernou a v roce 1953 byl rozsvícen nový maják. V roce 1952 byly u domu strážce postaveny budovy skladu, administrativní budovy, skladu paliva, hospodářské budovy a studna.

V roce 1979 původní tmavě červený vzhled majáku změněn na červeno-bíle pruhovaný.

V roce 1991 byl Nidský maják vysvěcen a pojmenován po svatém Petrovi, patronovi rybářů.

Od roku 2017 je kulturní památkou Litvy.

Popis

Nidský maják je železobetonová válcová věž vysoká 29,3 m s ochozem a lucernou s vodorovnými červenými a bílými pruhy. Maják je bez obsluhy plně automatizován. V případě výpadku elektrické energie ze sítě se automaticky přepne na vlastní napájecí stanici.

Světelný zdroj

Ohnisko světelného zdroje se nachází v nadmořské výšce 79 m a je viditelné na vzdálenost 22 nm (asi 40 km). Jeho původní Fresnelova čočka byla vyrobena ve sklárně na výrobu optického skla v Izjumu v Charkovské oblasti na Ukrajině. Než byla čočka v roce 1874 instalována do majáku, byla vystavena na světové výstavě v Paříži ve Francii, kde získala ocenění. V roce 1958 byla instalována nová optika. V roce 1964 byl maják elektrifikován. Jako zdroj světla sloužil systém šesti žárovek, z nichž jedna svítila a pokud vyhořela, automaticky ji nahradila druhá. Na konci roku 2016 byla tato soustava nahrazena jednou LED optikou EMB-930M.

Charakteristika světla je Fl(2) W 5,8s (to je 2 krátké záblesky každých 5,8 sekund)

• 
  Původní šestiboký maják
• 
  Okolí majáku
• 
  V noci
• 
• 
• 
  Vyhlídka z majáku
• 
  Vyhlídka z majáku

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nidos švyturys na litevské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maják Nida na Wikimedia Commons

Portály: Architektura a stavebnictví | Doprava | Litva