Nicholas Vansittart

britský politik

Nicholas Vansittart, 1. baron Bexley (29. dubna 1766, Londýn, Anglie8. února 1851, Londýn, Anglie) byl britský politik. Pocházel z bohaté rodiny s ekonomickými zájmy v koloniích, byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů. Uplatnil se v několika vládních funkcích a nakonec byl nejdéle působícím ministrem financí v moderní britské historii (1812–1823). Od roku 1823 byl s titulem barona členem Sněmovny lordů.

Nicholas Vansittart, 1. baron Bexley
Nicholas Vansittart by William Owen.jpg
Narození29. dubna 1766
Bloomsbury
Úmrtí8. února 1851 (ve věku 84 let)
Kent
Alma materChrist Church
Povolánídiplomat a politik
Oceněníčlen Královské společnosti
Politická stranaToryové
Manžel(ka)Catharine Isabella Eden (od 1806)
RodičeHenry Vansittart a Amelia Morse
FunkceMember of the 18th Parliament of Great Britain (1796–1801)
Člen 1. Parlamentu Spojeného království (1801–1802)
Člen 2. Parlamentu Spojeného království (1802–1806)
Člen 3. Parlamentu Spojeného království (1806–1807)
Člen 4. Parlamentu Spojeného království (1807–1812)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Pocházel z rodiny dánsko-německého původu, která se v 18. století usadila v Anglii. Narodil se v Bloomsbury (dnes součást Londýna) jako starší syn Henryho Vansittarta (1732–1770), který byl guvernérem v Bengálsku a po ztracení lodi při plavbě do Indie byl prohlášen za mrtvého. Po matce Amelii byl vnukem madraského guvernéra Nicholase Morse. Nicholas Vansittart strávil dětství na rodových statcích v hrabství Berkshire, poté absolvoval oxfordskou univerzitu a po studiích působil jako právník. Do veřejného života vstoupil v mládí jako autor pamfletů obhajujících politiku premiéra W. Pitta mladšího. V letech 1796–1823 byl členem Dolní sněmovny, zastupoval postupně několik volebních obvodů a patřil k toryům. V roce 1801 byl pověřen diplomatickým poselstvím do Dánska a v Addingtonově vládě byl v letech 1801–1804 tajemníkem na ministerstvu financí. V druhé Pittově vládě byl v roce 1805 krátce státním sekretářem pro Irsko, od roku 1805 byl též členem Tajné rady. Na půdě parlamentu se mezitím profiloval jako řečník k finančním otázkám, v roce 1809 však odmítl nabídku od premiéra Spencera Percevala na funkci ministra financí. Post kancléře pokladu (ministr financí) přijal až od následujícího premiéra 2. hraběte z Liverpoolu (1812–1823). Jako ministr financí se potýkal s obrovským zadlužením vzniklým za napoleonských válek, což se snažil řešit složitými úpravami daňové politiky. Kvůli tomu byl vystaven dlouhodobé kritice řady osobností a nakonec v prosinci 1823 rezignoval, přesto byl v novodobých dějinách jedním z nejdéle úřadujících britských ministrů financí. V roce 1823 obdržel titul barona z Bexley a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň získal roční penzi ve výši 3 000 liber. Po odstoupení z funkce ministra financí zůstal členem Liverpoolovy vlády v méně významné funkci lorda kancléře vévodství lancasterského (1823–1828). Na půdě Sněmovny lordů aktivně vystupoval ještě několik dalších let, poté žil v soukromí.

Jeho manželkou byla Catherine Eden (1778–1810), sestra pozdějšího indického generálního guvernéra 1. hraběte z Aucklandu a švagrová 4. hraběte z Buckinghamshire. Zemřel bez potomstva a jeho úmrtím titul barona zanikl.

Nicholasovými bratranci byli generál George Henry Vansittart (1768–1824) a admirál Henry Vansittart (1777–1843).

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat