Otevřít hlavní menu

Niccolò Cacciatore

Niccolò Cacciatore, známý později i pod latinizovaným jménem Nicolaus Venator (26. ledna 1770 Casteltermini, Sicílie28. ledna 1841 Palermo), byl italský astronom.

Niccolò Cacciatore
Niccolo Cacciatore.jpg
Narození 26. ledna 1770
Casteltermini
Úmrtí 28. ledna 1841 (ve věku 71 let)
Palermo
Ocenění společník Americké akademie umění a věd
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sul modo di ridurre ad unico sistema le osservazioni meteorologiche (1832)

Narodil se ve městě Casteltermini na Sicílii. Během studií matematiky a fyzikyPalermu se seznámil s Giuseppe Piazzim, vedoucím astronomické observatoře v Palermu, kde se stal postgraduálním studentem v roce 1798. Roku 1800, rok před objevem první planetky Ceres, byl Venator oficiálně přijat mezi zaměstnance observatoře.

Venator pomohl Piazzimu sestavit druhé vydání Palermského katalogu hvězd v roce, publikovaného roku 1814. Na tomto katalogu odvedl většinu práce a de facto stál v čele celého projektu od roku 1807. Publikoval také práce o kometách v letech 1807 a 1819.

Roku 1817 převzal Venator po Piazzim pozici ředitele Palermské observatoře. O tři roky později byla observatoř napadena v průběhu Sicilské revoluce a Venator byl uvězněn. Krátce nato se však do funkce vrátil a následně v ní setrval ještě dalších dvacet let. V roce 1826 objevil kulovou hvězdokupu NGC 6541souhvězdí Jižní koruny.

Kromě astronomie se věnoval též meteorologii. Rovněž působil jako člen zákonodárného sboru Království obojí Sicílie.

V roce 1812 si vzal za manželku Emanuellu Martiniovou, s níž měl pět dětí. Jeho syn Gaetano se stal Venatorovým nástupcem ve funkci ředitele observatoře.

Po Venatorovi jsou pojmenovány dvě vizuálně nevýrazné hvězdy čtvrté hvězdné velikosti Alfa a Beta Delphini. Hvězdy jsou též známy jako Sualocin a Rotanev, tedy jména Nicolause Venatora psaná pozpátku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò Cacciatore na anglické Wikipedii.