Otevřít hlavní menu

Ni Can

čínský malíř a kaligraf jüanské doby

Ni Can (čínsky pchin-jinem Ní Zàn, znaky zjednodušené 倪瓒, tradiční 倪瓚; 13011374)[1] byl čínský malíř a kaligraf pozdně jüanského a počátků mingského období.

Ni Can
Портрет Ни Цзаня ок 1340 Аноним.Гугун, Тайбэй..jpg
Narození 1301
Wu-si
Úmrtí 1374 (ve věku 72–73 let)
Národnost Chanové
Manžel(ka) Jiang Yuanming
Děti Ni Mengyu
Ni Jimin
Rodiče Ni Bing
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ni Can Studovna Žung-si, Národní palácové muzeum, Tchaj-pej
Ni Can je čínské jméno, v němž Ni je příjmení.

JménaEditovat

Ni Can používal zdvořilostní jméno Jüan-čen (čínsky pchin-jinem Yuánzhèn, znaky zjednodušené 元镇, tradiční 元鎮) a pseudonymy Jün-lin (čínsky pchin-jinem Yún lín, znaky zjednodušené 云林, tradiční 雲林, Chuan-sia-šeng (čínsky pchin-jinem Huànxiáshēng, znaky 幻霞生) a Ťing-man-min (čínsky pchin-jinem Jīngmánmín, znaky zjednodušené 荆蛮民, tradiční 荊蠻民).

ŽivotEditovat

Ni Can pocházel z Wu-si (v provincii Ťiang-su), narodil se roku 1301.[2] Pocházel z majetné rodiny, která však koncem 30. let 14. století svůj majetek ztratila. Namísto úřední kariéry se obrátil k umění, především malířství, kaligrafii, poezii a sběratelství. Od 50. let[1] pod vlivem taoismu opustil svůj dům a s manželkou putoval po jezerech a řekách rodného kraje.[3]

Byl klidný, tichý a puntičkářský, což se odráželo v jeho díle. Maloval průzračné jemné scenérie typické úsporným stylem, prázdnými plochami, „šetřením tuší“, s oblibou používal tah „překroucená stuha“, věnoval velkou pozornost kompozici.[2][3] V jeho krajinách se nicméně projevila omezenost témat – zpravidla obsahují skupinu stromů okolo jednoduchého pavilónu u vodní plochy, v pozadí rozplývající se hory.[3] Dostalo se mu širokého uznání, tradičně je řazen mezi čtyři jüanské mistry, nejvýznačnější malíře a kaligrafy své doby.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b The Palace Museum. Pavilion and Trees in Autumn [online]. Peking: The Palace Museum [cit. 2014-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. (anglicky) 
  2. a b Encyclopædia Britannica. Ni Zan [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 376 s. ISBN 80-85905-39-6. S. 171, 173. [Dále jen Palát, Průšek]. 
  4. ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 239. 

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ni Can ve Wikimedia Commons
  • China Online Museum. Ni Zan [online]. China Online Museum [cit. 2014-11-18]. Stručná biografie včetně ukázek Ni Canových obrazů. Dostupné online. (anglicky)