Narcinovití

Narcinovití (Narcinidae) je čeleď rejnoků z řádu parejnoci (Torpediniformes), jehož zástupci mají zaoblený disk a dlouhý, silný ocas často překračující délku těla. Většinu času tráví při dně mělkých teplých vod Atlantského, Tichého a Indického oceánu. Dokáží produkovat elektrické výboje.

Jak číst taxoboxNarcinovití
alternativní popis obrázku chybí
Narcina brazilská (Narcine brasiliensis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádrejnoci (Batoidea)
Řádparejnoci (Torpediniformes)
Čeleďnarcinovití (Narcinidae)
T. N. Gill, 1862
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
Narcina tasmánská (Narcine tasmaniensis) se dvěma jasně patrnýma hřbetníma ploutvema

Narcini mají měkké, holé, dorzoventráně silně zploštělé tělo, které je v přední části zakulaceno. Hřbetní ploutev může být jedna, dvě nebo může chybět. Hřbetní ploutev bývá posazena v zadní části těla. V případě dvou hřbetních ploutví mohou být tyto ploutve blízko nebo dále od sebe. Prsní ploutve jsou mohutné, srostlé s tělem; začínají u rypce a táhnou se po stranách těla až k oblasti, odkud vyrůstají břišní ploutve. Při bázi prsních ploutví se nachází elektrické orgány ve tvaru ledvin, které prosvítají skrze tenkou vrstvu kůže. Nízko položené břišní ploutve mají zkosené hrany nebo jsou rovnou zakulacené. Ocas připomíná ocas žraloka a dosahuje stejné nebo větší délky než tělo. Na hřbetní straně se nachází dvě malé oči, na břišní straně jsou příčně umístěna rovná ústa, u nichž se nachází hluboká drážka.[1] Labiální chrupavky (párové chrupavčité struktury v koutcích úst podporující čelisti, typické pro paryby[2]) jsou značně zesílené. Zuby jsou malé, zaoblené s malými hroty vyčnívajícími z korunek. Počet zubních řad se pohybuje mezi 12–33 v každé z čelistí. U báze břišních ploutví na břišní straně těla se nachází pět malých žaberních otvorů.[1]

Dospělci dosahují délek kolem 15–86 cm, většinou méně než 50 cm. Barva dorzální neboli hřbetní strany těla bývá různá, může být např. bělavá, žlutavá, hnědavá, šedohnědá, zelenavá, červenavá nebo černá. Hřbetní strana bývá často pokryta různě velkými skvrnami, pruhy a linkami, které občas vykreslují komplexní podobu očí nebo ocelli na prsních ploutvích. Ventrální (břišní) strana těla bývá bílá, u hlubinných druhů černá. Rodí živá mláďata. Živí se bezobratlými živočichy. Jejich ústa se mohou dalece vysunout do podoby trubky, skrze kterou nasávají živočichy ze dna moře.[1]

VýskytEditovat

Vyhledávají hlavně mělké příbřežní vody kontinentálních šelfů, nicméně několik druhů obývá i oblasti hlubších vod jako jsou ostrovní a kontinentální svahy do hloubky kolem 1100 m. Jedná se o pomalu plavající živočichy, kteří velkou část života tráví v klidovém stavu na dně písčitých či jemně bahnitých zátok a korálových útesů.[1]

SystematikaEditovat

 
Fosilie eocenního rodu narcinovitých Titanonarke

Název čeledi Narcinidae je odvozen z řeckého narke, čili „paralýza“ (z tohoto řeckého slova se odvozuje i název narkotikum) a odkazuje k otupující bolesti, kterou způsobující narcinovití svými elektrickými orgány.[3] Vnitřní systematika se neustále vyvíjí. V 5. vydání Fishes of the World z roku 2016 se rozlišovaly 2 podčeledi, a sice Narcininae a Narkinae s následujícími rody:[4]

Narkinae je někdy považována za samostatnou čeleď Narkidae (narkovití).[5][6] K narcinovitým se ještě řadí vyhynulý eocenní rod Titanonarke, který je znám z fosilií ze severovýchodní Itálie.[7]

Vztah k lidemEditovat

Narcini nemají hospodářský význam, avšak bývají často nechtěně odchyceni komerčními rybáři, zejména během tralování. O populačních trendech narcinovitých se toho příliš neví, avšak dá se předpokládat, že hlavně v oblastech intenzivního tralování mohou být některé druhy ohroženy (to platí zejména o druhů s geograficky omezeným areálem výskytu).[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e EBERT, David A. Deep sea cartilaginous fishes of the Indian Ocean, Batoids and Chimaeras. Svazek 2. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2014. Dostupné online. ISBN 978-92-5-108453-3. S. 21–22. (anglicky) 
  2. KLIMPFINGER, Claudia; KRIWET, Jürgen. Labial Cartilages - more to it than meets the eye [online]. Conference: 15th Deep-Sea Biology Symposium, Monterey, California, 2018 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Torpediniformes: Electric Rays. www.elasmo-research.org [online]. ReefQuest Centre for Shark Research [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 83–84. (anglicky) 
  5. FAMILY Details for Narkidae - Sleeper rays [online]. Fishbase [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ALLABY, Michael. A dictionary of zoology. Oxford, United Kingdom: Oxford Reference, 2020. Dostupné online. ISBN 9780191880414. (anglicky) 
  7. MARRAMÀ, Giuseppe; CLAESON, Kerin M.; CARNEVALE, Giorgio. Revision of Eocene electric rays (Torpediniformes, Batomorphii) from the Bolca Konservat-Lagerstätte, Italy, reveals the first fossil embryo in situ in marine batoids and provides new insights into the origin of trophic novelties in coral reef fishes. Journal of Systematic Palaeontology. 2018-11-14, roč. 16, čís. 14, s. 1189–1219. PMID: 30210265. Dostupné online [cit. 2023-01-07]. ISSN 1477-2019. DOI 10.1080/14772019.2017.1371257. PMID 30210265. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat