Most Mezichuchelské ulice

Most Mezichuchelské ulice přes Strakonickou ulici v Malé Chuchli, vybudovaný jako stavba MÚK I/4 Strakonická – Malá Chuchle, most přes Strakonickou ulici, stojí od roku 2005 jižně od zástavby Malé Chuchle, spadající do městské části Praha-Velká Chuchle), a mimoúrovňově napojuje oblast Malé i Velké Chuchle k východnímu jízdnímu pásu Strakonické ulice (umožňuje odbočení od Zbraslavi do Chuchle a nájezd od Chuchle k centru Prahy). Na jižní (v oblouku vnější) straně mostu je i chodník. 29. května 2007 dostala nová komunikace včetně mostu název Mezichuchelská.

Most Mezichuchelské ulice
Výhled od chuchelského kostela, 050, most Mezichuchelské ulice.jpg
Základní údaje
Státy Česko
Přes Strakonická
Souřadnice
Mapa
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled z cyklostezky A1 na břehu Vltavy.
Pohled od křižovatky Strakonické a Zbraslavské ulice

HistorieEditovat

Most byl budován od listopadu 2004 a uveden do provozu 15. prosince 2005. Projektoval jej Pontex s. r. o. (zodpovědný projektant Ing. Martin Vavřena), zhotovitelem byla společnost SMP CZ a. s.

Důvodem k výstavbě mostu byla nebezpečnost odbočování a vjíždění přes západní jízdní pás Strakonické ulice. První příprava projektů probíhala již v osmdesátých letech. Podle původních plánů měly tři pilíře být v řece Vltavě, asi 3 metry od břehové čáry. Nakonec bylo zvoleno řešení na břehu řeky, vynucený menší poloměr oblouku je kompenzován snížením povolené rychlosti a nadstandardním zdrsněním povrchu vozovky.

Na most navazuje nově vybudovaná komunikace Mezichuchelská, propojující Malou a Velkou Chuchli podél železniční trati bez nutnosti použití Strakonické ulice. Připravuje se i navazující komunikace z Velké Chuchle do Slivence s novým přemostěním železniční trati.[zdroj?] Do Malé Chuchle se lze z Mezichuchelské ulice dostat ulicemi Paroplavební a Podjezd. Ulice Mezichuchelská i Paroplavební byly pojmenovány v roce 2007, přičemž název Mezichuchelská vzešel z ankety mezi žáky místní základní školy Charlotty Masarykové.[1]

Technické údajeEditovat

Z technického hlediska je most tvořen dvěma na sebe navazujícími mosty, trámovým mostem délky 124 metrů se čtyřmi poli překlenující Strakonickou ulici a deskovým mostem o délce 135 m tvořícím oblouk napojujícím první most na Strakonickou ulici. Poloměr oblouku se ve stísněných poměrech snižuje od 68 metrů až k 26 metrům. Maximálního rozpětí 35 m dosahuje most ve třetím poli, nad Strakonickou ulicí.

Šířka mostu se mění od 11,05 m v rovném úseku až k 15,75 m v místě nejostřejšího oblouku, volná šířka mezi svodidly od 8,00 m až k 12,70 m. Most má jeden jízdní pruh v každém směru s pravostranným chodníkem šířky 2,25 m.

Místní komunikace (MK) začíná v přímé, která po přechodu ul. Strakonické přechází do přechodnice, oblouku o R=56m, přechodnice a nad opěrou 11 opět do oblouku tentokrát o R=25m. Šířkovým uspořádáním odpovídá kategorii MS 9/50 s pravostranným chodníkem. V oblouku jsou jízdní pruhy patřičně rozšířeny. Před a za mostem přechází silnice na násyp výšky cca 7.5 resp. 6.0m. Výškové řešení na mostě respektuje výškové řešení MK a je určeno jedním vrcholovým obloukem (R=1600m) s vrcholem mezi pilíři P4, P5. Sklony spádů jsou +5.50% a -5.30% po směru staničení.

Opěry jsou tvořeny základem, dříkem, úložnými prahy, závěrnými zídkami, zavěšenými křídly a přechodovými deskami. Opěry jsou založeny hlubinně na velkoprůměrových pilotách. Základy opěry jsou vybetonovány na vrstvu z podkladního betonu C 8/10 X0 tl. 0,20m, vyztužených jednou vrstvou KARI sítě. Základy jsou provedeny z betonu C30/37 XF3. Dříky opěr jsou z betonu C30/37 XF4.

Pilíře s ohledem na pohledově exponované umístění na vjezdu do Prahy od Strakonic jsou navrženy s architektonicky ztvárněnými hlavicemi. Pilíře jsou navrženy železobetonové monolitické. Pilíře jsou tvořeny základem, dříkem a dvěma úložnými bloky pod ložiska. Základy pilířů jsou vybetonovány na vrstvu z podkladního betonu C 8/10 X0 tl. 0,20m. Základ pilířů je rozměru 6,00 x 6,00m výšky 2,00 m z betonu C30/37 XF3. Dřík (C30/37 XF4) je půdorysného rozměru o průměru 2,00 m (pilíře P5 a P8 o průměru 2,50 m). Na vrcholu pilíře jsou navrženy hlavice výšky 2,75 m s bloky pod ložiska (C30/37 XF4). Jednotlivé hlavice pilířů jsou ve vrcholu příčně předepnuty 4 kusy předpínacích tyčí Dywidag prof. 36 hladké 1080/1230 MPa. Dříky pilířů P5 až P10 jsou v dolní části do úrovně kóty 191,44 m n. m. zpevněny kamenným obkladem.

Přechodový pilíř 5 podporující současně oba koncové průřezy deskového a trámového mostu nahrazuje společnou opěru. Z estetických důvodů je vytvarován podobně jako ostatní pilíře. Jeho dřík je silnější a nese hlavici, která je vytvarována dle okolních hlavic.

Most 1 a 2 je opatřen na vnitřních a vnějších římsách ocelovými svodidly typu ZSNH4/H2, na vnější římse ocelovým zábradlím se svislou výplní z otevřených profilů. Zábradlí je zakotveno pomocí patní desky a kotevních šroubů. Zábradlí je bez sloupkové typu „Orlík“.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Tomáš Hromádka: Na mapě Velké Chuchle se během tří měsíců objevily dvě nové ulice, nezávislé Noviny Prahy 16, 30. 5. 2007

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat