Mojetínský hřbet
Mojetínský hřbet je geomorfologický okrsek Adamovské vrchoviny. Nachází se severně od města Boskovice.
| Mojetínský hřbet | |
|---|---|
.jpg) Mojetínský hřbet vypínající se v pozadí nad vodní nádrží Boskovice | |
| Nejvyšší bod | 607,9[1] m n. m. (Mojetín) |
| Nadřazená jednotka | Adamovská vrchovina |
| Sousední jednotky | Chrudichromský hřbet, Jevíčská sníženina, Štěpánovská planina, Protivanovská planina, Valchovský prolom |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Povodí | Bělá, Semíč,[2] Knínický potok,[3] Osaka[3] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reliéf editovat
Mojetínský hřbet je okrskem Adamovské vrchoviny a zároveň její nejsevernější částí. Na západě sousedí s okrskem Jevíčská sníženina a částečně též s Chrudichromským hřbetem, na severu se Štěpánovskou planinou, východní hranici sdílí s Protivanovskou planinou a na jihu sousedí s Valchovským prolomem.
Jedná se o hřbet táhnoucí se jihozápadním směrem.[3] Nejvyšším vrcholem je Mojetín s nadmořskou výškou 607,9 m n. m.[1], nejnižší části v jihozápadní části se nacházejí okolo 355 m n. m.[3] Jeho relativně ploché vrcholové části se prudce svažují do údolí, která jej dělí od dalších geomorfologických celků.[3]
Největší plochu oblasti zaujímají katastry obcí Knínice a Vážany, jihozápadní část pak spadá pod obec Sudice, jih pod Boskovice, na východě vede po hranicích katastrů obcí Vratíkov, Okrouhlá a Kořenec a severní část spadá pod obec Šebetov. Celé území leží na území okresu Blansko.
Geologie editovat
Podloží tvoří granodiority brněnského plutonu, permské slepence a devonské křemence.[4] V západní části, kde se rozkládá krasové území, se nacházejí svrchnodevonské vápence němčického pruhu.[1]
Pokryv tvoří kambizemě, jižní a západní část přechází do hnědozemě a pseudogleje, na jihozápadě se nachází malý kus černozemě.[3]
V severní části se nachází opuštěný kamenolom.
Kras editovat
Mojetínský kras se rozkládá ve střední části hřbetu na jeho západní straně v katastru obcí Knínice a Vážany.[1] Krasové jevy jsou vázány na ostrůvky svrchodevonských vápenců,[4] které tvoří nejsevernější výběžek němčického pruhu.[1]
Z krasových jevů se na území vyvinuly převážně škrapy a hřebenáče.[1]
V současnosti jsou v krasu evidovány dvě jeskyně: Krasový kužel a Bezejmenná[1], podle jiných zdrojů Jezevčí díra a Pepkova díra.[5] Délka jeskyní je 10, respektive 7 metrů.[5] Na existenci větších jeskyní odkazuje několik zasutěných portálů, žádné větší podzemní prostory však zatím nebyly objeveny.[1]
Hydrologie editovat
Nejvýznamnějším vodním tokem je Bělá, která tvoří východní hranici okrsku[6] a v jeho jižní části se vlévá do vodní nádrže Boskovice. Většina toků, především Semíč,[2] Knínický potok a Osaka odtékají na západ.[3]
Na Knínickém potoku a bezejmenném potoku jižně od Knínic byly zbudovány rybníčky.
Přírodní poměry editovat
.jpg)
Lidskou činností jsou poznamenány pouze okrajové části území, v jeho centrální části roste přírodní a polopřírodní vegetace.[3] Ta je narušena pouze v jeho severozápadní části v okolí obce Šebetov, kde jsou udržovány umělé povrchy.[3]
Zastavěnost území je minimální a pouze v okrajových částech. Na severozápadě se nachází obec Šebetov, jižně od ní Knínice a Vážany, na východě osada Melkov.
Východní část se nachází ve 4. vegetačním stupni, západní ve 3.[3] Na severovýchodě roste převážně jedlovo-bučinový les, který přechází do dubovo-jedlové bučiny v centrální části, na západě se vyskytují dubové bučiny a pro východní část jsou typické jedlové bučiny.[3]
Ochrana přírody editovat
Západní část Mojetínského hřbetu spadá pod přírodní park Řehořkovo Kořenecko. V jihovýchodní části, v údolí Bělé, se rozkládají podmáčené louky chráněné jako přírodní památka Horní Bělá.
Na východním okraji okrsku v údolí Bělé, podél asfaltové cesty z Melkova k Pilce, se nachází březová Melkovská alej, která byla v roce 2015 vyhlášena alejí roku.[7]
Klima editovat
Celek se řadí do oblasti MT3, severovýchodní část pak spadá pod CH7.[3]
Na většině území se vyskytuje topoklima normálně osluněných svahů, místně topoklima konvexních tvarů splývajících s okolím a v severní části topoklima dobře osluněných svahů.[3] V okolí bezejmenného vodního toku v jižní části se vyskytuje topoklima vyhloubených tvarů.[3]
Historie editovat
.jpg)
Archeologickým výzkumem bylo potvrzeno osídlení z doby bronzové lidu únětické kultury v jednom z portálů Mojetínského krasu.[1]
Osídlení existovalo v okolí Mojetína i v době slovanské hradištní kultury.[6]
Ve středověku stávala východně od Vážan v blízkosti vrcholu Mojetín dnes již zaniklá osada Stryelech (Střelech).[8][9] První písemná zmínka o ní pochází z roku 1255 v souvislosti sporu mezi premonstráty z Klášterního Hradiska s obyvateli Vážan o hranice obce a využívání lesů.[8] Tato ves však brzy zaniká a k jejímu znovuobjevení dochází v rámci výzkumu Ervína Černého v 70. letech 20. století.[8] Z pozůstatků jsou na místě patrné lochy.[10]
Jihovýchodně od Vážan se rozkládala též osada Lhota u Vážan.[8][9] Dodnes jsou na jejím místě patrné nejen lochy,[10] ale též plužiny.[8]
V severovýchodní části, v údolí říčky Bělá, stávala vodní pila. První zmínka o ní pochází z roku 1868, provoz skončila před rokem 1880.[11] Dodnes se zachovala stavba pily, která však již značně chátrá. Nová pila, tentokráte již parní, byla vystavěna kolem roku 1880 v osadě Melkov.[11] Ta přestala sloužit svému účelu roku 1898, kdy bylo vybavení přesunuto do nové provozovny v místech, kde se měla plánovaná železniční trať přiblížit k obci Šebetov.[11]
Mojetín sloužil jako orientační bod již ve středověku, poprvé jej lze nalézt v mapách z 18. století.[12] Samotné jméno Mojetín se vyskytuje až během druhého vojenského mapování, výška tehdy byla stanovena na 602 metrů.[12] Odchylka vznikla nejen díky nepřesnosti, ale především použitím jadranského výškového systému.[12] Tehdy byl také na vrchol umístěn trigonometrický bod. Během třetího vojenského mapování je již u vrcholu uvedena výška 605,7 m n. m.[12]
Původ jména Mojetín není znám, stejně tak jako není zřejmý důvod místního jména, Babylón.[12]
Pamětihodnosti editovat
V okrajových částech celku lze nalézt velké množství památek, které se nacházejí uvnitř nebo poblíž existujících sídel.
V centrální části se v lesích nacházejí tři pomníčky, připomínající různé tragické události.
Na dřevěném křížku kousek jihozápadně od vrcholu Mojetín stojí: "T.Sedlák z Knínic †1925".[12] Tento pravděpodobně stolař, narozen ve Vážanech, zemřel 31. července 1926 na infarkt buď při stavbě dřevěné rozhledny nebo při poledním spánku.[12]
U asfaltové silnice u odbočky na Melkov stojí žulový kříž s nápisem: "Josef Zemánek z Pohory †7.11.1926 ve věku 58 roků". Tento handlíř narozen v Horním Štěpánově dostal zmíněného dne infarkt při zpáteční cestě z Boskovic.[12]
V blízkosti Mojetínského krasu se nachází pomíček ve tvaru slzy s nápisem: "Zde odevzdal 26.8.1930 svou duši Hospodinu c. A.V. Ševčík, pravoslavný protopresbyter moravský...". Původně z Knínic, Alois Ševčík se po vystudování teologie v Brně stal římskokatolickým knězem, posléze přechází k nově zformované Církvi československé, od které přechází k pravoslavné církvi. Na jedné z procházek s manželkou během návštěvy rodného kraje dostává v lese infarkt, na který umírá.[12]
Doprava editovat
Mojetínský hřbet je protnut silnicí třetí třídy 3744 v úseku Šebetov - Kořenec. Ve vrcholové části se z ní odpojuje silnice třetí třídy číslo 37354 dále vedoucí na Pohoru, do Horního Štěpánova a do Lipové.
Západní okraj je lemován silnicí druhé třídy 374.
Mojetínský hřbet protíná v severo-jižním směru asfaltová lesní cesta, na kterou je však zákaz vjezdu motorových vozidel. Je po ní však vedena cyklostezka. Další zpevněnou lesní cestu lze najít na východním okraji okrsku, v údolí říčky Bělá, která slouží jako příjezdová komunikace z obce Okrouhlá do osady Melkov a dále k silnici třetí třídy 3744, se kterou se spojuje u bývalé pily Pilka.
Na západním okraji se celku dotýká železniční trať 262.
Turistika editovat
Pro pěší turistiku je od Boskovic vrcholovým hřebenem značena modrá turistická značka.[12] Ta se u křížku věnovanému památce Josefu Zemánkovi stáčí východně dolů k osadě Melkov a pokračuje Melkovským údolím k samotě Pilka, kde překonává hřeben a pokračuje na západ do obce Šebetov.[6]
Pro cyklisty je po hřebeni značená cyklostezka 5028[12] vedoucí ze směru od Boskovic na Pohoru a dále. Od Pohory také vede po silnici třetí třídy cyklostezka 505, která se stáčí směrem na Kořenec. Z ní se v Melkovském údolí odpojuje cyklostezka 5226 vedoucí přes Melkov k Vratíkovu. Z křitovatky silnic 3744 a 37354 vychází cyklotrasa 5223 směrem k Šebetovu. U rozcestníku Chlum se z cyklostezky 5028 odpojuje jiná, která vede do Sudic pod číslem 5224.
V blízkosti odbočky na Melkov se nachází altánek.[12]
Od konce 20. let 20. století údajně stávala na vrcholu Mojetín dřevěná rozhledna, o které však neexistují záznamy v šebetovské ani knínické kronice. Zprávy o ní pocházejí pouze z ústních zdrojů.[12]
Fotogalerie editovat
-
Kostel Zvěstování Panny Marie ve Vážanech, Mojetínský hřbet se vypíná v pozadí -
Pohled na Šebetov, v popředí viditelné umělé povrchy -
Pohled směrem na Sudice z vrcholové části, v popředí viditelná přírodní a polopřírodní vegetace -
Pohled na Knínice od západu s Mojetínských hřbetem v pozadí -
V pozadí obce Knínice lze vidět nejvyšší vrchol, Mojetín -
Pohled na hřbet od západu -
Panoramatický pohled od západu, Mojetínský hřbet nacházející se ve středu obrázku je zasazen do kontextu sousedních geomorfologických jednotek
.jpg)
.jpg){kind=small}
Panorama editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j BALÁK, Ivan. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2009. 608 s. (Chráněná území ČR; sv. XIV.). ISBN 978-80-87051-17-7.
- ↑ a b HAMPLOVÁ, Lenka. Problematika těžkých kovů v povrchových vodách na Blanensku. , 2016 [cit. 2017-01-04]. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta. Vedoucí práce Ing. Petra Oppeltová, Ph.D.. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n KREDVÍK, Jakub. Fyzická geografie střední části povodí Svitavy. Brno, 2013 [cit. 2016-03-01]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Alois Hynek. Dostupné online.
- ↑ a b SEDUNKOVÁ, Anna. Analýza vývoje krajinné struktury okolí Boskovic. Brno, 2013 [cit. 2016-03-01]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Martin Culek. Dostupné online.
- ↑ a b HEJNA, Michal. Letní Vratíkov [online]. 21. 08. 2007 [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠMÉTKA, Josef. Naučné stezky Boskovicemi a okolím II. Doubravský okruh [online]. Klub přátel Boskovic, 2004 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Arnika. Melkovská alej [online]. [cit. 2016-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e POKORNÝ, Jiří. Stavební proměna malohanácké vesnice. Knínice u Boskovic. Brno, 2012 [cit. 2016-03-03]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Válka. Dostupné online.
- ↑ a b HAVLÍČEK, Filip. Nové strategie popularizační činnosti v archeologii. Realizace archeologické popularizace na území města Boskovice a vyhodnocení jejího dopadu. Brno, 2013 [cit. 2016-03-03]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Macháček. Dostupné online.
- ↑ a b KOS, Petr. K moravským lochům [online]. [cit. 2016-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-20.
- ↑ a b c BOHÁČKOVÁ, Miroslava. Pohled do historie obyvatel a domů obce Šebetov: Pila [online]. Říjen 2012 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m BOHÁČKOVÁ, Miroslava. Pohled do historie obyvatel a domů obce Šebetov: Do lesů kolem Mojetína [online]. Červen 2013 [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mojetínský hřbet na Wikimedia Commons
