Otevřít hlavní menu

Mlynařice je pravostranný přítok Labe, nížinný potok ve Středočeském kraji odvodňující západní okraj okresu Nymburk. Celková délka toku Mlynařice činí 17,8 km [1] a převýšení pouhých 14 metrů. Plocha povodí měří 52,47 km²,[2] průměrný průtok u ústí 0,12 m³/s.

Mlynařice
Mlynařice u Staré Lysé
Mlynařice u Staré Lysé
Základní informace
Délka toku 17,8 km km
Plocha povodí 52,47 km²
Průměrný průtok 0,12 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-04-07-042
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Středočeský kraj - Milovice, Benátecká Vrutice, Stará Lysá
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Průběh tokuEditovat

Mlynařice sbírá své vody v polní trati V Rybníkách jihozápadně od Vápenska. Prameniště je pod zemí propojeno s nivou Vlkavy; rozvodí obou toků v těchto místech tvoří rozsáhlé propustné říční sedimenty. Jejich nahromadění změnilo spádové poměry tak, že část vod Vlkavy se ze severojižního směru stočila západním směrem a našla si cestu k Milovicím.

Tok je prakticky v celé délce technicky upraven. Úpravy, při nichž docházelo k napřímení a zahloubení koryta, byly prováděny na konci 19. století zejména kvůli odvodnění zemědělských ploch a jejich ochraně před zaplavováním velkými vodami nižších úrovní. Zároveň se tím maximalizovala výměra orné půdy na přiléhajících pozemcích. V současné době tato úprava pomalu podléhá samovolné renaturaci, stejně jako část ploch v potoční nivě.

Mlynařice vstupuje do Milovic na jejich jižním okraji, poté křídový Šibeniční vrch (Šibák) odklání její tok severním směrem k Benátecké Vrutici. Zde se velkým obloukem vrací do jihozápadního směru a v místech, kde do ní ústí odvodňovací příkop z Hrabanovské černavy, teče pod severním svahem vrchu Hrabanov na západ do Staré Lysé. Až do roku 1850 se zde nacházel velký Starolyský rybník o rozloze 79,7554 ha. Po jeho hrázi, která Starou Lysou rozdělovala na dvě části, vedla totiž důležitá komunikace z Lysé nad Labem na sever. Někdy v letech 1848 - 1849 se však hráz protrhla a následně byl roku 1850 zbytek Starolyského rybníka vypuštěn, plocha byla odvodněna a začala být zemědělsky využívána.

 
Müllerova mapa Čech z roku 1720; Mlynařice ústí do Jizery

Historické zajímavostiEditovat

Opravdovou zajímavostí je různé zakreslení pokračování toku pod hrází rybníka ve Staré Lysé. Na Müllerově mapě Čech z r. 1720 pokračuje Mlynařice stále západním směrem a ústí do Jizery. Na Müllerově mapě Boleslavského kraje je ústí do Jizery zakresleno stejně. Ovšem mapa I. vojenského mapování (1764-1768) již zachycuje Mlynařici v její současné trase, která směřuje na jih a ústí do Labe. Na mapě II. vojenského mapování je ale Mlynařice před vlitím do Starolyského rybníka popsána jako Wlkawa Bach (tedy potok Vlkava).

Pod Starou Lysou byl založen asi Bedřichem z Donína roku 1530 rybník Hladoměř. Rybník byl patrně mělký, a protože v suchém roce Mlynařice nedokázala pokrýt ztráty vzniklé vypařováním ve velkém Starolyském rybníku a ještě dostatečně zásobovat jižní rybník, dostal jméno Hladoměř. Ze zaniklého rybníka zůstala pouze hráz, ke které se váže zajímavá pověst. Dnes po staré hrázi vede Naučná stezka Údolím Labe. Mezi historické zajímavosti patří také budova bývalého kolového mlýna, nazývaného Malý mlýn nebo také Mlýn sv. Anny. Bývalý mlýn stojí na cestě do osady Řehačka.

Od hráze Hladoměře teče Mlynařice jižním směrem podél dostihového závodiště v Lysé nad Labem. V úseku od silničního mostu Lysá nad Labem - Dvorce až po její ústí do Labe, včetně jejího levostranného přítoku potoka Černava až k jeho pramenům, je Mlynařice rybářským revírem č. 411 127 MLYNAŘICE 1.[3] Lovenou rybou je zde mník jednovousý.

ZnečištěníEditovat

V okolí tůní Josefov bývá Mlynařice znečištěna. Tento problém je již dlouholetý.

OstatníEditovat

Mlynařice je rovněž název Dětského folklorního souboru Mlynařice, který působí při Rodinném centru Milovice.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vyhláška č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků, Příloha č. 1 [online]. [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. Český rybářský svaz, popis revírů [online]. [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. 

.