Mlýny ve Stachovicích

Ve Stachovicích se nacházely dva vodní mlýny[1] a dva větrné mlýny[2].

  • vodní mlýn číslo popisné 3
  • Panský vodní mlýn číslo popisné 53
  • větrný mlýn – větřák Kretschmerův
  • větrný mlýn – větřák Bodirského

HistorieEditovat

Vodní mlýn číslo popisné 3Editovat

Vodní mlýn číslo popisné 3 se nacházel na pravé straně Husího potoka v dolní části Stachovic. Voda byla přiváděná mlýnským náhonem, který začínal nad kostelem svaté Kateřiny, křížil tok Jestřábského potoka. Na mapě stabilního katastru z roku 1833 je mlýn vyobrazen pod číslem 3 se dvěma mlýnskými koly[3]. První zmínka je z roku 1620, kdy jej koupil Bart Hons od dědiců zemřelého mlynáře Matěje Melče. Mlýn ke konci třicetileté války vyhořel, ale jeho majitelem Adamem Piltznerem byl znovu vystavěn. V roce 1802 majitel vodního mlýna Mates Bernhauer ze Zbyslavic žádal o povolení postavit větrný mlýn. Jeho žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že Stachovice mají už dva vodní mlýny. Mezi posledními majiteli z roku 1935 se uvádí Andres (Andresův mlýn), mlýn byl vybaven Francisovou turbínou pro průtok 250 l/s a výkonem 6,66 kW.[4]

Panský vodní mlýnEditovat

Panský vodní mlýn (č. p. 53) mlýn (dominikální) se nacházel na levé straně Husího potoka v horní části Stachovic. Na mapě stabilního katastru z roku 1833 je mlýn vyobrazen pod číslem 80 se dvěma mlýnskými koly[5]. Mlýnský náhon začínal nad Stachovicemi a zpátky vracel vodu do Husího potoka nad kostelem svaté Kateřiny. První zmínka je z roku 1765, kdy jej Josef Václav hrabě z Vrbna, pán Fulneku, prodal mlynáři Janu Kretschmerovi. Mlýn byl na horní vodu a měl dvě složení[p. 1]. V roce 1840 koupil moučný mlýn Augustin Kretschmer (vnuk předešlého), který se vyplatil částkou 838 zlatých a 20 krejcary z povinnosti vůči vrchnosti. Mimo vybraných poddaných ze Stachovic museli zde mlít sedláci z Kujav.[4]

Větřák KretschmerůvEditovat

Větřák Kretschmerův byl postaven v roce 1807 a nacházel se na západním směrem cca 1200 m od kostela ve Stachovicích. Majiteli byli mlynáři vodního mlýna č. p. 53.

Větřák BodirskéhoEditovat

Větřák Bodirského se nacházel severovýchodním směrem od kostela cca 350 metrů. V roce 1849 žádal o povolení postavit větrný mlýn sedlák Mates Boridský na svém pozemku. Mlynářská chalupa měla číslo popisné 103. Rod Bodirských měl mlýn do roku 1885.

Oba větřáky ukončily činnost před první světovou válkou.[2] Oba větřáky jsou ještě zachyceny na speciálních mapách z roku 1928 (mapový list 4160, měřítko 1:75 000).

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Složení je označení pro celé soustrojí, které sloužilo k mletí.

ReferenceEditovat

  1. TICHÁNEK, Jiří; ŠMÍRA, Pavel. Vodní mlýny na Novojičínsku. Opava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-87427-28-6. S. 446–447. 
  2. a b VĚTRNĚ MLÝNY VE STACHOVICÍCH [online]. www.vmpohledy.estranky.cz, 20070311 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. 
  3. archivnimapy.cuzk.cz [online]. archivnimapy.cuzk.cz [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  4. a b Vodní mlýny... c.d., s. 445–446
  5. archivnimapy.cuzk.cz [online]. archivnimapy.cuzk.cz [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

Císařské povinné otisky, Archiválie -ÚAZK (Děrné 3 otisk, Fulnek 3 otisk)