Miroslav Plesinger-Božinov
Miroslav Plesinger-Božinov (8. června 1883, Lobkovice[1] – 17. ledna 1963, Praha[2]) byl český legionář, politik a diplomat, který se významně zasloužil o vznik a rozvoj prvorepublikového Československa.
| Ing. Miroslav Plesinger-Božinov | |
|---|---|
.jpg) Ing. Miroslav Plesinger-Božinov | |
| Československý vyslanec v Nizozemí | |
| Ve funkci: 1928 – 1933 | |
| Předchůdce | Pavel Baráček-Jacquier |
| Nástupce | Ivan Krno |
| Československý vyslanec v Dánsku | |
| Ve funkci: 1920 – 1927 | |
| Předchůdce | nově zřízený úřad |
| Nástupce | Bohdan Pavlů |
| Narození | 8. června 1893 nebo 8. června 1883 Lobkovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. ledna 1963 nebo 18. ledna 1963 Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Neratovice |
| Choť | Anna Plesingerová-Božinová |
| Děti | Dagmar Plesingerová-Božinová dcera |
| Profese | diplomat a politik |
| Commons | Miroslav Plesinger-Božinov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině rolníka Josefa Plesingera (1857–1916) a jeho ženy Marie, rozené Janouškové a ovdovělé Roškotové v Lobkovicích v Palackého ulici č.17 (otec Josef byl později v Lobkovicích starostou). Vystudoval Českou vysokou školu technickou v Praze, obor stavebního inženýrství.[2] Již za studií přispíval do Časopisu pokrokového studentstva a do Samostatnosti. V roce 1915 vyslal dr. Edvard Beneš tajně Miroslava Plesingera do Švýcarska za Tomášem G. Masarykem a vybavil jej pasem na jméno bulharského hudebního skladatele Vasil Atanas Božinov. Pod tímto jménem Plesinger později vystupoval i v rámci dalších zahraničních aktivit, až si v roce 1923 dal bulharské příjmení úředně připojit ke svému původnímu jménu jako Miroslav Plesinger-Božinov.[2].
Ze Švýcarska byl na jaře 1918 povolán do ústředí Československé národní rady v Paříži. Ve Francii zůstal i po vzniku Československa a v roce 1919 byl členem československé delegace na mírových jednáních ve Versailles. V červenci 1919 byl jako první diplomatický zástupce Československa do Nizozemí, kde s titulem chargé d'affaires dočasně vedl diplomatické zastoupení. V letech 1920–1927 byl československým vyslancem v Dánsku, kde se zpočátku potýkal s nedůvěrou dánské vlády k nové Československé republice, během let zde ale nakonec získal řadu cenných kontaktů. Stál u zrodu Dánsko-československé obchodní komory, ve spolupráci s přáteli z uměleckých kruhů organizoval také řadu kulturních akcí.[3][4] V letech 1927–1928 působil v Praze na ministerstvu zahraničí jako ministerský rada a v letech 1928–1933 byl vyslancem v Nizozemí. V této funkci měl zásadní podíl na zřízení Památníku J. A. Komenského v Naardenu. Kvůli nesrovnalostem ve financování byl v roce 1933 odvolán a v roce 1935 předčasně penzionován.
Roku 1912 se oženil[5] s Annou Cerhovou (1883–1977), která patřila k prvé generaci malířek – studujících v dámské škole pro kreslení a malbu Uměleckoprůmyslové školy v Praze (1898–1899); měli pět dětí. Nejmladší dcera Dagmar Plesingerová-Božinová (1926–2012) byla herečkou divadla F. X. Šaldy v Liberci. Anna Plesingerová-Božinová se ve své tvorbě věnovala především krajinomalbě z cest (jižní Čechy, Slovinsko, Nizozemí), ztvárněné technikami akvarelu nebo olejomalby[6].
Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Plesinger v 50. letech 20. století zatčen a v roce 1953 odsouzen na 1 rok a 9 měsíců za napomáhání útěku Karlu Erbanovi z Československa. Vazba ve věznici na Pankráci mu podlomila zdraví.[2]Zemřel 17.1.1963 a byl pohřben na hřbitově v Neratovicích.
V roce 1992 byl Ing. Miroslav Plesinger-Božinov rehabilitován a 27. května 2007 mu byla na hřbitově v Neratovicích odhalena pamětní deska[7].[2] Od roku 2008 nese jeho jméno jedna ze dvou neratovických základních škol. Základní škola Ing. M. Plesingera-Božinova[2] se nachází ve Školní ulici 900.
Pozůstalost
editovatObrazy Anny Plesingerové-Cerhové se dostaly do Oblastní galerie v Liberci. Větší soubor předmětů historické nebo umělecké hodnoty zakoupilo Národní muzeum v Praze v roce 2016 z dědictví po Plesingerově dceři.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lobkovice
- ↑ a b c d e f Ing. Miroslav Plesinger-Božinov [online]. Základní škola Ing. Miroslava Plesinger-Božinova [cit. 2014-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07.
- ↑ Kolektiv: Dějiny Dánska, NLN, Praha, 2007; s. 381–382 (kapitola Česko-dánské styky) dostupné online
- ↑ ŠTĚPÁN, Jiří: Československo-dánské vztahy 1919–1926 a úloha Miroslava Plesingera-Božinova in: Východočeské listy historické, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2003–2004; s. 159–169
- ↑ Matriční záznam o sňatku Miroslava Plesingera s Annou Cerhovou při farnosti sv. Gotharda v Bubenči
- ↑ http://www.artnet.com/artists/anna-plesingerov%C3%A1-bo%C5%BEinov%C3%A1/past-auction-results
- ↑ http://www.neratovice.cz/pamatky-a-zajimavosti/gs-2308
Literatura
editovat- DEJMEK, Jindřich a kolektiv: Diplomacie Československa, díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918–1992), Academia, Praha, 2013; s. 193 ISBN 978-80-200-2285-1
- PLESINGER-BOŽINOV, Miroslav: Vzpomínky na první odboj; Společnost Edvarda Beneše, Praha, 2013; 84 s. ISBN 80-901733-6-5
- SKLENÁŘOVÁ, Sylva: Diplomatické vztahy Československa a Nizozemska v letech 1918–1948 a jejich představitelé, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, České Budějovice, 2010; 136 s. ISBN 978-80-86829-58-6
Externí odkazy
editovat- Miroslav Plesinger-Božinov na webu Ministerstva zahraničních věci České republiky
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Plesinger-Božinov na Wikimedia Commons
