Mingrelština

Mingrelština (též megrelština, gruzínsky dříve odišuri) je zanský jazyk, kterým hovoří Mingrelové. Je rozšířen převážně na území Mingrelie, jednoho z regionů Gruzie.

Mingrelština (margaluri)
RozšířeníGruzie
Počet mluvčích500 tisíc (1989 [1])
Klasifikace
Písmomchedruli
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3xmf
Ethnologuexmf
Wikipedie
xmf.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KlasifikaceEditovat

Mingrelština patří mezi kartvelské jazyky. Genealogicky nejblíže má k lazštině.

Sociální statusEditovat

U většiny Mingrelců panuje diglosie: postavení vyššího jazyka zaujímá gruzínština, oproti které je mingrelština užívána především v neformální komunikaci a spíše v ústní podobě.

Výjimku tvoří např. periodikum Gal[2] (dle stejnojmenného abchazského města, ve kterém vychází). Uveřejňuje texty psané nejen abchazsky a rusky, ale také mingrelsky.

Přesnější počet mluvčích mingrelštiny je obtížné určit.

MorfologieEditovat

Mingrelština má dvě gramatická čísla: jednotné a množné (značené sufixem -ep po kmeni před pádovou koncovkou). S dalšími kartvelskými jazyky sdílí absenci gramatického rodu.

Pro tento jazyk se uvádí devět pádů: nominativ, ergativ, genitiv, dativ, benefaktiv, ablativ, lativ, adverbiál, instrumentál. Některé klasifikace považují benefaktiv, lativ a adverbiál za jeden pád s různými funkcemi, předpokládají tedy nejspíše společný původ koncovek těchto pádů.

Nominativní tvary též mohou sloužit ve vokativní funkcí, výjimečně jsou doplněny částicí o před jménem.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • KIPŠIDZE, Iosif. Grammatika mingrelskogo (iverskogo) jazyka. Sankt Peterburg: Tipografija Imperatorskoj Akademii Nauk, 1914.