Mineralogické muzeum (Neapol)
Mineralogické muzeum (oficiální název Il Real Museo Mineralogico, tj. Královské mineralogické muzeum) se v italské Neapoli nachází v historické přístavní čtvrti (quartiere Porto). Sídlí spolu s dalšími pracovišti a muzei z oblasti přírodních věd neapolské Univerzity Fridricha II (Il Centro musei delle scienze naturali e fisiche) v budově barokního komplexu Casa del Salvatore, kde původně bývala knihovna Collegia Massima Tovaryšstva Ježíšova.
| Mineralogické muzeum | |
|---|---|
 Budova mineralogického muzea na Via Mezzocannone v Neapoli | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Itálie |
| Založeno | 1801 |
| Zeměpisné souřadnice | 40°50′49,2″ s. š., 14°15′21,71″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Neapolské mineralogické muzeum založil v roce 1801 král Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský (v Neapoli vládl pod titulem Ferdinand IV. Bourbonský). Jednalo se o jako první muzeum tohoto zaměření na území Itálie. Král Ferdinand I. podpořil založení muzea bez ohledu na nepříznivou ekonomickou situaci Neapolského království.[1] Za tím účelem král pověřoval některé význačné italské vědce vyhledáváním ukázek minerálů v zahraničí a jejich dovážením pro muzejní sbírky. Již v roce 1789 pověřil král Ferdinand I. mineraloga Mattea Tondiho obstaráním minerálů z Anglie, Německa a Uher. Na základě poznatků, získaných během těchto expedicí, na nichž ho doprovázeli vědci Carmine Antonio Lippi, Giovanni Faicchio, Giuseppe Melograni, Vincenzo Raimondini a Andrea Savaresi, sestavil Matteo Tondi novou klasifikaci kovů.
Postupně italští vědci v čele s Tondim získali minerály pro sbírky neapolského muzea také ve Francii, Španělsku, v Americe i na dalších kontinentech. Již v první polovině 19. století se neapolské Real Museo Mineralogico stalo prestižní institucí. V roce 1845 bylo dokonce vybráno jako místo konání VII. kongresu italských vědců, kterého se zúčastnilo na 1600 vědeckých pracovníků.[2]
Interiéry muzea byly v 19. století využívány i pro společenské a politické události. Po vyhlášení ústavy králem Ferdinandem II. se v roce 1848 v sále muzea konalo zasedání Poslanecké sněmovny a v roce 1860 byla v budově muzea jedna z volebních místností, ve kterých probíhalo hlasování o sjednocení Itálie.[2]
V roce 1992 bylo založeno Il Centro musei delle scienze naturali e fisiche della Federico II, v němž jsou soustředěna všechna odborná pracoviště a muzea z oblasti přírodních věd v rámci Univerzity Fridricha II.
Expozice editovat
Ve sbírkách Mineralogického muzea při neapolské univerzitě je vice než 25 000 ukázek minerálů z celého světa. Nechybí ani meteority, drahé kameny a některé rarity a kuriozity. Mezi takové rarity patří například sbírka Tufi Campani, založená v roce 1809. Pozoruhodný je též sideritový meteorit o hmotnosti 7583 gramů, který byl nalezen v roce 1784 u města Toluca v Mexiku. Celková plocha muzea, zahrnující centrální chodbu a jednotlivé sály činí cca 800 čtverečních metrů.
Dostupnost editovat
Muzeum se nachází na adrese Via Mezzocannone č. 8 v neapolské čtvrti Porto. Sbirky jsou přístupné veřejnosti v pracovní dny (pondělí až pátek) od 9.00 do13.30 hodin, v pondělí a ve čtvrtek též odpoledne od 14.30 do 16.45 hodin. Vstupné činí 1,50 eur pro děti a 2,50 eur pro dospělé (2016). Při zájmu o návštěvu více muzeí v rámci Centra musei delle scienze naturali e fisiche della Federico II při neapolské univerzitě je možno zakoupit zvýhodněné vstupenky.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BIANCHINI, Lodovico. Della storia delle finanze del regno di Napoli [online]. 1839 [cit. 2016-07-22]. S. 477. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b Real Museo Mineralogico. Storia [online]. [cit. 2016-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. (italsky)
- ↑ Centro musei delle scienze naturale e fisiche. Info e orari [online]. [cit. 2016-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-28. (italsky)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mineralogické muzeum na Wikimedia Commons
