MiG-27

sovětský bitevní letoun

Mikojan-Gurevič MiG-27 (v kódu NATO: „Flogger-D/J“) byl sovětský útočný a bitevní letoun s měnitelnou geometrií křídel uzpůsobený k činnosti v malých výškách a k vedení útočného boje proti pozemním cílům.

MiG-27
Sovětský MiG-27
Sovětský MiG-27
Určeníútočný letoun
PůvodSovětský svaz
Výrobce„Znamja Truda“
Závod č. 99
Závod č. 39
Konstruktérská skupinaMikojan
První let20. srpna 1970
Zařazeno1975
Vyřazeno1993 (Rusko)
2019 (Indie)
2023 (Kazachstán)
CharakterVyřazen
UživatelSovětské letectvo (dříve)
Ruské letectvo (dříve)
Indické letectvo (dříve)
Výroba1970–1986
Vyrobeno kusů1 075[1]
Vyvinuto z typuMiG-23
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původně vznikl v konstrukční kanceláří Mikojan-Gurjevič v Sovětském svazu a později byl vyráběn v licenci v Indii společností Hindustan Aeronautics jako Bahadur ("Odvážný"). Vychází ze stíhacího letounu MiG-23, ale je optimalizován pro pozemní útoky. Na rozdíl od MiGu-23 nezažil MiG-27 rozšířené použití mimo Rusko, protože většina zemí se místo toho rozhodla pro MiG-23BN nebo Suchoj Su-22. Ke konci roku 2023 byly už všechny ruské, indické, srílanské, ukrajinské a kazachtánské MiGy-27 vyřazeny, čímž skončila služba tohoto typu.

MiG-23BN, útočná varianta sovětského stíhacího letounu MiGu-23, byl jen přechodným řešením, které nesplnilo očekávání jak konstruktérů, tak ani zákazníků. Sovětské letectvo mělo mnohem vyšší požadavky, hlavně co se týče nosnosti a rozmanitosti integrované výzbroje. Zvýšené nároky byly rovněž na vzletové a přistávací charakteristiky, ale také jednoduchost pilotáže. Šéfkonstruktérem projektu vývoje nového letadla se stal G. A. Sedov a stroj dostal označení MiG-23BM (M jako modernizovaný). První dva prototypy byly postaveny na bázi MiG-23B s motory AL-21F-3. Letadla prošla značnými úpravami, z nichž nejvýznamnější byly konstrukční změny podvozku a přívodů vzduchu do motoru.

Na konstrukčních pracích se započalo roku 1969, roku 1970 vzlétl první prototyp a o rok později začala sériová výroba. I když se jednalo o podobný stroj, jakým byl sovětský letoun Suchoj Su-17, byl i tento stroj z politických důvodů souběžně též vyráběn. Od 1988 byl MiG-27 vyráběný v licenci v Indii, kde bylo vyprodukováno 165 kusů. Tyto stroje dostaly název MiG-27 Bahadur, jejich část byla vyexportována na Srí Lanku.

Konstrukce

editovat
 
MiG-27D

Měnitelná geometrie křídel umožnila letadlu, aby dosahovalo požadované vlastnosti při letech v nízkých výškách, což bylo pro přímou podporu pozemních jednotek klíčové.

Pohon MiGu-27 zajišťuje motor R-29B-300 o tahu 78,5 kN, resp. 112,8 kN za použití přídavného spalování. Letadlo dosahuje na úrovni moře rychlost 1350 km/h (Mach 1,09), přičemž jeho maximální rychlost ve výšce 8000 m je 1 810 km/h (Mach 1,5). Stoupavost stroje je 200 m/s a jeho dostup 15 600 m. Bojový rádius letounů MiG-27 je 780 km.

MiG-27K je vyzbrojen neřízenými raketami S-5, S-8, S-13, S-24. Z řízených střel typu vzduch-země může nést následující:

  • Ch-23M s rádiově povelovým naváděním a dosahem 2-10 km,
  • Ch-25ML s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 2,5-10 km,
  • Ch-29L s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 10 km nebo Ch-29T s elektrooptickým naváděním a dosahem 12 km,
  • Protiradiolokační střelu Ch-27PS
  • Ch-31P s pasivním radiolokačním naváděním a dosahem 110 km.[2]

Varianty

editovat
  • MiG-27BM – základní verze
  • MiG-27BK – vylepšená verze s navigačním systémem
  • MiG-27M – verze vybavená inovovaným zaměřovacím a navigačním systémem a novým laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů
  • MiG-27D – verze MiG-27BM modernizované na standard MiG-27M.
  • MiG-27L – exportní úprava verze M

Uživatelé

editovat
 
Mig-27, Ukrajinské letectvo
 
Modernizovaný indický MiG-27

Bývalí

editovat
Indie  Indie
Kazachstán  Kazachstán
Sovětský svaz  Sovětský svaz
  • Sovětské stroje přešly na nástupnické země.
Rusko  Rusko
Srí Lanka  Srí Lanka
Ukrajina  Ukrajina

Specifikace (MiG-27K)

editovat

Technické údaje

editovat
 
Nákres
 
MiG-27
 
Mig-27, Srí Lanka
  • Posádka: 1
  • Délka: 17,1 m
  • Rozpětí:
    • maximální – rozložené (16°): 13,97m
    • minimální – složené (72°): 7,78m
  • Výška: 4,5 m
  • Nosná plocha:
    • rozložené : 37,35 m²
    • složené: 34,16 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 11 908 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 20 670 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor Chačaturov R-29B-300 s příd. spalováním
    • Suchý tah: 78,5 kN
    • Tah s přídavným spalováním: 112,8 kN

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: Mach 1,10 (1 350 km/h) na úrovni mořské hladiny, Mach 1,77 (1 885 km/h) v 8 000 m
  • Bojový rádius:
    • 540 km (s dvěma raketami Ch-29 a třemi příd. nádržemi)
    • 225 km (s dvěma raketami Ch-29 bez příd. nádrží)
  • Přeletový dolet: 2500 km
  • Dostup: 14 000 m
  • Stoupavost: 200 m/s
  • Plošné zatížení: 605 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,62

Výzbroj

editovat
  • kanón GŠ-6-300A ráže 30 mm, možno navěsit 4 000 kg podvěsné raketové nebo pumové výzbroje na sedmi závěsnících

Reference

editovat
  1. "MiG-27 Flogger/Q-6."
  2. MiG-27K (MiG 23) Flogger Fighter Bomber, Russia
  3. ALLPORT, Dave. India retiring final MiG-27s. AirForces Monthly. Leden 2020, čís. 382, s. 26. (anglicky) 
  4. World Air Forces Review 2017
  5. Міністерство [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • GORDON, Yefim; DEXTER, Keith, 2005. MiG-23/27 Flogger: Soviet swing-wing fighter/strike aircraft. Hinckley, England: Midland Publishing. 175 s. (Aerofax). ISBN 1-85780-211-X. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat