Medvěd (Hubarenková)

opera Iryny Hubarenkové

Medvěd (v ruském originále Медведь, v ukrajinštině Ведмідь) je komorní opera – podle autorského žánrového označení „opera-žert“ – o jednom dějství ukrajinské skladatelky Iriny Hubarenkové na vlastní ruskojazyčné libreto upravené ze známé stejnojmenné komedie Antona Pavloviče Čechova z roku 1989. Scénicky byla tato opera poprvé poprvé až po skladatelčině smrti divadelním souborem „Opera u valizi“ (Opera v kufru) v Kyjevě roku 2015; 10. dubna se konala předpremiéra v divadelním studiu Rajdo a 28. dubna oficiální premiéra v Národní hudební akademii Ukrajiny P. I. Čajkovského.[1]

Medvěd
Медведь
Žánrkomorní opera („operní žert“)
SkladatelIryna Hubarenková
LibretistaIryna Hubarenková
Počet dějství1
Originální jazykruština
Literární předlohaAnton Pavlovič Čechov: Медведь
Datum vzniku1989
Premiéra10. dubna 2015, Kyjev, divadelní studio Rajdo (soubor Opera u valizi)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a historieEditovat

Ukrajinská skladatelka, básnířka a divadelnice Irina Hubarenková (ruským pravopisem Irina Gubarenková, 1955–2004), dcera skladatele Vitalije Hubarenka, psala především hudbu k činohrám, ale výjimečně i rozsáhlejší hudebně dramatické kompozice: rockovou operu Solaris podle stejnojmenného románu Stanisława Lema (1982) a komorní operu pro tři zpěváky Medvěd (1989).[2]

Opera je napsána klasickým hudebním jazykem romantické opery, s áriemi, ansámbly a recitativy, obsahuje některé parodické pasáže (tango) a různé citáty, například z Čajkovského Evžena Oněgina nebo opery Chytračka Carla Orffa, ale i textové – autorka například do Čechovova v textu parodicky vkládá známé verše Afanasije Feta.[3]

Medvěd Hubarenkové nebyl za jejího života proveden; skladatelka ho ani neorchestrovala, takže zůstal v klavírním výtahu. Teprve roku 2015 ho uvedl projekt „Opera u valizi“ zpěváka a režiséra Antona Lytvynova, který prosadil uvedení řady ukrajinských novodobých komorních oper (Dorianův osud Karmelly Cepkolenkové, Coriolanus a IYOV Vladyslava Troického aj.)[3][4] Lytvynov se o Medvědovi vyjádřil: „je to opera velmi divadelní, přitom s ušlechtilejší intonací jazyka jsem se nesetkal. Každá fráze je na svém místě a je to opera, kde nejen můžete slyšet slova, ale můžete si užívat, jak se zpívají.“[3] Toto divadlo ho provedlo na několika festivalech (16+ a Hoholfest v Kyjevě, „Mandrivnyj višak“ v Lucku)[1] a na dalších místech (např. roku 2018 na festivalu komorních oper v Oděse[5]). V roce 2019 psal kyjevský deník Diň, že se Hubarenkové Medvěd „hraje často“.[6]

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor premiéra 10. (28.) dubna 2015[4][3]
Smirnov baryton Dmitr Voronov
Popova soprán Solomija Pryjmak
Luka tenor Tymofij Jačmenev
Hudební doprovod: Jevhen Fomin
Režie: Anton Lytvynov
Výprava: Polina Veller
Kostýmy: Sandra Krmadžjan

Děj operyEditovat

(Salon venkovského šlechtického sídla v Rusku v 19. století)

Sluha Luka uklízí salón. Jeho paní, ovdovělá statkářka Jelena Popova, je žena v nejlepších letech a nikoli ještě stará na další sňatek nebo jinou činnost, ale Popova stále ještě po roce od manželovy smrti drží smutek a stěží neopouští dům, i když její dobře ví, že ji manžel trápil a byl jí nevěrný. Luka se jí to snaží vymluvit; sám po své ženě truchlil měsíc a stačilo. Ale Jelena teatrálně tvrdí, že manželovou smrtí pro ni přestal život existovat a že smuteční šat neodloží až do hrobu.

Ozve se bouchání na dveře a přes protesty Popovy, která není pro nikoho doma, a přes chabé pokusy Luky ho zadržet do salonu vpochoduje Grigorij Smirnov, statkář a poručík dělostřelectva ve výslužbě, muž přímých a hrubých mravů i vzezření. Manžel paní domu mu totiž zůstal dlužen 1200 rublů a Smirnov tuto sumu ještě dnes potřebuje, jinak mu samotnému hrozí exekuce. Popova ho rázně odmítá: její správce, který se o peněžní věci stará, se vrátí až pozítří, pak dostane Smirnov své peníze, ona s tím nechce mít nic do činění. Smirnov se teprve rozzlobí, potřebuje peníze hned, a popuzená vdova se ho marně snaží vykázat a nakonec sama salon opustí.

Smirnov se rozhodne zůstat sedět zde, dokud nedostane své peníze; svému sluhovi z okna nařizuje vypřáhnout, zdrží se tu zřejmě déle, a po Lukovi hlasitě vyžaduje kořalku. Rozzlobená Popova se vrátí, žádá Smirnova o klid v domě smutku a vytýká mu, že neví, jak se má muž chovat k ženám. To přijde Smirnovovi k smíchu: třikrát měl o ženy souboj, s dvanácti se rozešel a devět se rozešlo s ním, on že to s nimi neumí? Jejich hádka nabírá pořádné obrátky až nakoner rozzuřený Smirnov vyzve Popovu k souboji. Popova bez váhání přijímá a nechává si přinést pistole nebožtíka manžela. Smirnov je tím ohromen – takovou ženu ještě nepotkal. Zato Luka běží pro pomoc. Popova žádá Smirnova, aby ji naučil s pistolí zacházet, koneckonců ji ještě nikdy nedržela v ruce, ale když to musí být. Smirnov se o to pokouší a přitom se jeho obdiv rychle mění ve vášeň. A protože je muž činu, neváhá a vyzná jí lásku. Popova se vzpouzí jen velmi krátce, i na ni učinila dojem Smirnovova ráznost a to, že s ní zachází jako rovný s rovným. Když se Luka vrací se zbraněmi a s pomocí proti násilnému vetřelci, najde svou paní a Smirnova ve vřelém objetí.

InstrumentaceEditovat

Klavír.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Короткий звiт за рiк дiяльностi [online]. Kyiv: Hronotop.ua, 2015-10-08 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  2. ЧЕРКАШИНА-ГУБАРЕНКО, Марина Романівна. Композиторка, поетка, театральна діячка Ірина Губаренко : проблема збереження творчої спадщини [online]. Kyiv: Національна музична академія імені П. І. Чайковського, 2020 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  3. a b c d e МОРОЗОВА, Любов. «Опера у валізі» – проект Антона Литвинова. День [online]. УКРАЇНСЬКА ПРЕС-ГРУПА, 2015-09-24 [cit. 2022-03-07]. Roč. 2015, čís. 173. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. a b Dramox – Bедмідь [online]. Praha: Dramox, s. r. o. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  5. КИЗЛОВА, Ольга. Малая живая опера. zn.ua [online]. 2018-11-09 [cit. 2022-03-06]. Čís. 42–43. Dostupné online. (rusky) 
  6. ЧЕПАЛОВ, Александр. Она было душой коллектива. День [online]. УКРАИНСКАЯ ПРЕСС-ГРУППА, 2019-06-23 [cit. 2022-03-06]. Roč. 2019, čís. 130. Dostupné online. (rusky) 

LiteraturaEditovat

  • ЧЕРКАШИНА-ГУБАРЕНКО, Марина Романівна. Композиторка, поетка, театральна діячка Ірина Губаренко : проблема збереження творчої спадщини [online]. Kyiv: Національна музична академія імені П. І. Чайковського, 2020 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Externí odkazyEditovat