Afanasij Fet
Afanasij Afanasjevič Fet (rusky Афанасий Афанасьевич Фет; 5. prosince 1820 poblíž Mcenska – 3. prosince 1892 Moskva), později si změnil jméno na Šenšin (Шеншин) byl ruský básník, jedna z nejvýznamnějších postav ruské poezie poslední čtvrtiny 19. století.
| Afanasij Afanasjevič Fet | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. listopadujul. / 5. prosince 1820greg. Mcenský ujezd |
| Úmrtí | 21. listopadujul. / 3. prosince 1892greg. (ve věku 71 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Povolání | básník, překladatel, autor autobiografie a spisovatel |
| Alma mater | Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity (1838–1844) |
| Žánr | lyrická poezie |
| Témata | literární tvorba a poezie |
| Ocenění | Řád sv. Anny 3. třídy (1852) Řád sv. Anny 3. třídy (1885) |
| Manžel(ka) | Marija Petrovna Šenšinová |
| Rodiče | Afanasij Neofitovič Šenšin |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Afanasij byl syn Němky jménem Charlotta, která byla zpočátku provdaná za Johanna Feta. V roce 1822, dva roky po narození svého syna, se ale znovu provdala za bohatého Rusa Šenšina. Nebylo jasné, jestli je Afanasij potomkem Šenšina či Feta, ale Svatá konzistoř v Orlu rozhodla, že Afanasij bude používat jméno Fet. Tento rozsudek Afanasije velmi traumatizoval a sám se cítil být spíš potomkem Šenšina. Stigma nelegitimity ho pronásledovalo po celý život a teprve v roce 1876 mu bylo po několika letech soudního procesu změněno jméno na Šenšin.
Odešel studovat do Moskvy, poté až do roku 1856 sloužil v armádě. Rychlý postup v armádních hodnostech mu umožnil lepší přijetí ruskou šlechtou. Fet zastával názor, že způsob básníkova života ovlivňuje jeho poezii jen velmi málo, což se projevilo i v jeho pohrdání radikály. Během vojenské služby navázal přátelství s Lvem Tolstým, kterého vždy obdivoval. Posléze se usadil na panství Stěpanovka v Orelské oblasti a svého přítele navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné. Byl jediným skutečným literátem mezi Tolstého přáteli.
Na sklonku života psal své literární paměti, překládal Aeneidu a Schopenhauerovu knihu Svět jako vůle a představa. Jeho utrpení se stávalo neúnosným, pokusil se o sebevraždu, nicméně jeho rodina ho zachránila a během dalšího sebevražedného pokusu zemřel na srdeční záchvat.
Dílo editovat
První básně Fet publikoval v roce 1842, ale nebyl si jist svými uměleckými schopnostmi, takže své básně poslal k ohodnocení Turgeněvovi, který tehdy platil za arbitra vkusu. V tom pokračoval mnoho let, pak pochopil, že Turgeněv v jeho díle potlačuje některé osobité rysy a originální prvky.
Fetovy básně jsou tematicky dost konvenční: nešťastná láska, prostá příroda středního Ruska, dokonalé řecké sochy a vznešenost Boží. Fet s těmito tématy ale pracoval impresionistickou technikou, snažil se zachytit prchavý okamžik. Například v básni jménem Šepot nepoužil ani jedno sloveso, čímž dosáhl dojmu nepokojné dynamičnosti.
Jeho pozdní díla, napsaná pod vlivem Charlese Baudelaira, jsou velmi temná a složitá, evokují a zaznamenávají jemné asociace a polozapomenuté vzpomínky. Tvrdil, že nejdůležitější věcí v poezii je nit, která spojí všechny neuspořádané asociace do pevně strukturované krátké básně.
Za svého života nebyl Fet příliš známý, silně ale ovlivnil školu ruských symbolistů, zejména Anněnského a Bloka.
Česká vydání editovat
- Večery a noci, SNKLU. Praha 1964, vybral a přeložil Ivan Slavík
- Roční doby života, Lidové nakladatelství, Praha 1974, vybral a přeložil Jaroslav Kabíček
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Afanasy Fet na anglické Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Afanasij Afanasjevič Fet na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Afanasij Fet
