Mataj

opera Jozefa Rosinského

Mataj je opera o čtyřech dějstvích slovenského skladatele Josefa Rosinského. Libreto napsal Vladimír Hurban Vladimírov podle stejnojmenné gemerské lidové pověsti zaznamenané v Prostonárodních slovenských pověstech Pavla Dobšinského. Opera byla napsána roku 1931 a 20. května 1933 měla premiéru ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

Mataj
Žánropera
SkladatelJozef Rosinský
LibretistaVladimír Hurban Vladimírov
Počet dějství4
Originální jazykslovenština
Literární předlohaPavol Dobšinský: Mataj (in: Prostonárodne slovenské povesti)
Datum vzniku1931
Premiéra20. května 1933, Bratislava, Slovenské národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a historie operyEditovat

Jozef Rosinský (1897–1973) byl plodný slovenský skladatel, autor četných oper a skladeb církevní hudby, do roku 1928 člen řádu salesiánů, na jehož školách v Itálii studoval hudbu, poté ředitel katedrálního kúru a pedagog na římskokatolických školách v Nitře. Libretista Vladimír Hurban Vladimírov (1884–1950) byl evangelický kněz slovenského původu působící ve Stare Pazove ve Vojvodině a současně spisovatel a dramatik.

Mataj byla první Rosinského operou, která byla uvedena na profesionálním jevišti (předtím pouze v roce 1928 nastudoval se žáky salesiánského gymnázia v Šaštíně svůj singspiel Rumunskí komedianti). Předlohou pro ni je lidová pohádka se silně křesťanským námětem o mladém knězi, který cestoval do pekla pro úpis, kterým ho nevědomky peklu zaslíbil jeho otec, a o polepšeném loupežníkovi Matajovi. Skladatelův syn Eduard komentoval námět takto: „lid do pověsti vtesal kus své duše, smysl pro vyšší ideály, důvěru v milosrdenství“.[1]

Nestor slovenské hudby Ján Levoslav Bella k této opeře Rosinskému před jejím uvedením údajně napsal: „Prohlédl jsem si operu Mataj a zjistil jsem, že je to veliké dramatické dílo. Přeji si, aby bylo v čele slovenských oper.“[2] Podle jiné verze napsal:„Operu Mataj Jozefa Rosinského jsem si prohlédl a přesvědčil se, že všechna čtyři její dějství výborně odpovídají požadavkům moderní opery.“[3]

Šéf opery Slovenského národního divadla ve 30. letech 20. století Karel Nedbal o uvedení Rosinského oper Mataj a Matúš Trenčiansky píše: „Kapitolou pro sebe byl případ Josefa Rosinského, který jako chráněnec člena zemského výboru a předáka ľudové strany msgra dr. E. Filkorna dlouho studoval na vydatná zemská stipendia v Římě a po návratu se jako ředitel kůru v Nitře vrhl na komponování oper. Tvořil a zadával je Slovenskému národnímu divadlu v takovém tempu, že jsme je sotva stačili přehrávat a odmítat. Věci textově i hudebně vesměs tak slabé, nadto se hemžící zcela bezostyšnými plagiáty z operní literatury všech dob a směrů, že jejich uvedení – uváží-li se čas, strávený jejich studiem, a náklad, vynaložený na jejich výpravu – byly pro divadlo vyloženou sebevraždou. Byly sice odmítány s náležitým věcným odůvodněním, ale všemocnému Filkornovi se přece podařilo prosadit dvě z nich, když se zavázal, že na jejich vypravení vymůže od zemského výboru značně vysoký příspěvek. Obě opery mimo tituly ‚Mataj‘ a ‚Matúš Trenčianský‘ neměly slovenského zhola nic a byly kritikou zcela svorně odmítnuty.[4]

V souvislosti s uvedením se v tisku objevila zpráva, pocházející z partitury opery, že prezident republiky T. G. Masaryk přijal věnování Mataje, když Česká akademie věd a umění uznala toto dílo „za velmi cenné“. Česká akademie rozeslala tisku prohlášení, v němž tato tvrzení dementovala.[5] Rosinský následně změnil tuto zmínku na doporučení Hudebního odboru Umělecké besedy v Praze, ale i ta se od díla veřejně distancovala.[6][7]

Podle tiskových zpráv z počátku roku 1933 byla premiéra této opery plánována na Pribinovy slavnosti v srpnu 1933.[8] Nakonec však byla uvedena již ke sklonku pravidelné sezóny SND v Bratislavě, a to 20. května 1933. Podle deníku Národní ligy Polední list byla premiéra „přijata s jásotem a nadšením“[3]; i k dílu kritický skladatel Alexander Moyzes s politováním referoval: „Plné hlediště bouřilo jásotem, že je to slovenské.“[7]

Kritický ohlas Mataje byl – vyjma ľuďáckého tisku – vesměs negativní. Jeden z nejostřejších odsudků napsal pro Lidové noviny pod nadpisem „K čemu nemělo ve slovenské hudbě dojíti“ zmíněný Alexander Moyzes. Srovnával Mataje s oběma dosud provedenými operami slovenské opery, Bellovým Kovářem Wielandem a Figuše-Bystrého Detvanem. Zatímco už Detvan podle něj znamenal povážlivý ústupek na „škodnou půdu diletantismu“, „konečně přichází Mataj od Jozefa Rosinského […], jenž s naprosto nedostatečnou průpravou odvažuje se napsati operu a napíše ji tak, že její úroveň oproti Detvanu znamená ještě několik kroků zpět“. Moyzes kritizuje libreto – „povrchní, přitom trapně profanující úprava lidové pověsti slovenské“. Vladimír Hurbanov podle něj „nemá ani zdání o nejelementárnějších zákonech dramatičnosti, nemluvíc o nemožných slovních vazbách, gramatických chybách a zejména o ‚skvělém‛ rýmování“. Neméně ostré výrazy měl pro autora hudby: „Co si skladatel troufá nazvati melodií, harmonií, polyfonií, instrumentací, to ví bůh […] Skladatel neví si rady s postavením správné hudební věty, a to je pochopitelné, když toho vůbec neovládá. […] nevíte, co hledati dříve: harmonickou chybu, nebo nemožnosti instrumentační […] není prostě možno mluviti o skladatelově hudební invenci. O melodii, rytmu (polyfonii a formu vůbec pomíjím) nelze také nic říci. A kde jsou ještě vyšší požadavky operní komposice […]? […] Přímo urážející je nemožná deklamace […]“ Na závěr se Moyzes zmiňuje, jak důrazně bylo na provedení Mataje v SND naléháno ze strany zemského úřadu a jiných politických činitelů. „Ale to že má representovati slovenskou hudbu?“[7]

Mataj byl pak skutečně dvakrát proveden na proslulých Pribinových slavnostech (vedle jednoho představení Prodané nevěsty). Představení se konala v plenéru před piaristickým kostelem v Nitře.[9] Při té příležitosti byl přenášen i Československým rozhlasem v rámci jeho mezinárodního vysílání. Alexander Moyzes opět reagoval v Lidových novinách se zděšením z toho, že je slovenská hudba mezinárodně reprezentována dílem, jež je dle souhlasného mínění odborníků tak „absurdně nemožné“. „Kdo chce, aby se úroveň a rostoucí dobré jméno slovenské hudby zdupaly na nejnižší úroveň? […] Někomu opravdu záleží na tom, aby slovenské hudbě kromě lokální porážky mravní byla připravena mravní porážka v největším rozsahu. […] Kdo nařídil přenos této opery z Nitry soudobě do všech stanic a zdali je to možné, že k něčemu takovému může dojíti?“[10]

Skladatel Mikuláš Schneider-Trnavský se údajně o Matajovi vyjádřil takto: „Opera Mataj nezapírá svůj originální původ slovenský, ale na mnohých místech vybočuje z deklamačního stylu slovenského, proto neměla valného úspěchu. Příkré kontrasty, ohnivá vášeň, sladké melodie, úspěšné vyzvednutí dramatických akcentů, hluboké vnímání hudební a všestranná vypočítavost na vnější efekty jsou symbolem Rosinského opery Mataj.“[11] Historik slovenské opery Igor Vajda považuje libreta Rosinského oper obecně za postrádající vnitřní dramatičnost, dostatečnou literární úroveň i větší originalitu a i konkrétně dramatizaci pohádkového námětu v Matajovi považuje za nevydařenou. Skladateli Rosinskému přiznává „nespornou profesionální erudovanost“ a jeho operám „množství pozoruhodných úseků […] s primárně lyrickým nebo tanečním rázem“, ale chybělo mu prý dramatické cítění a větší osobitost, jeho hudbu označuje jako „eklektický novoromantický proud“, který využívá prvky novějšího slovenského folklóru.[1] Operní kritik Vladimír Blaho – na rozdíl od Bellova Kováře Wielanda, Figušova Detvana i pozdějších oper Ladislava Holoubka – je považuje za „díla, která se dají označit z dnešního hlediska spíše jen za pokusy o národní operu“.[12]

I když Mataj znovu nastudován nebyl, úryvky z něj byly příležitostně uváděny, a to i za komunistického režimu; například roku 1956 je Československý rozhlas v Bratislavě zařadil do pásma slovenských oper.[13]

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor premiéra (20. května 1933)[14]
Mataj tenor Roman Hübner
Stařec bas Zdenko Ruth-Markov
Stařena alt Mária Perešlová
Pán podzemí tenor Josef Mareček
Další čtyři obyvatelé podzemí František Hájek
Josef Kunstadt
Karel Zavřel
Artur Gofman
Noc soprán Nelly Bakošová
Jitřenka (Zornička) soprán Terézia Prošingerová
Janko / biskup Ján tenor Janko Blaho
Bubeník tenor Josef Mráz
Krčmář bas František Šíma
Jankův otec bas Arnold Flögl
Marienka soprán Žofia Napravilová
Jankova matka mezzosoprán Marie Řezníčková
Dirigent: Zdeněk Folprecht
Režie: Bohuš Vilím

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. S. 29–30. (slovensky) 
  2. Jozef Rosinský [online]. Nitra: ZUŠ Jozefa Rosinského v Nitre [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b Rosinského slovenská opera „Mataj“. Polední list. 1933-06-20, roč. 7, čís. 171, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1804-8838.  (omezený přístup)
  4. NEDBAL, Karel. Půl století s českou operou. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 416 s. S. 233. 
  5. Společenský život – Divadla – Koncerty. Národní listy. 1933-06-15, roč. 73, čís. 163, s. 5. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1214-1240.  (omezený přístup)
  6. Kulturní kronika: Ještě opera Mataj. Lidové noviny. 1933-08-13, roč. 41, čís. 403, s. 9. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1802-6265.  (omezený přístup)
  7. a b c MOYZES, Alexander. K čemu nemělo ve slovenské hudbě dojíti. Lidové noviny. 1933-05-24, roč. 41, čís. 261, s. 9. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1802-6265.  (omezený přístup)
  8. Kulturní obzor – Premiéra slovenské opery na Privinovských slavnostech v Nitře. Venkov. 1933-02-07, roč. 28, čís. 32, s. 6. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1805-0905. 
  9. Pribinovy oslavy v Nitře. Čech. 1933-08-19, roč. 58, čís. 33, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-06-08].  (omezený přístup)
  10. MOYZES, Alexander. Kulturní kronika: Prodaná nevěsta – Mataj…. Lidové noviny. 1933-08-06, roč. 41, čís. 390, s. 9. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1802-6265.  (omezený přístup)
  11. Nová slovenská opera. Venkov. 1935-07-30, roč. 30, čís. 175, s. 6. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. ISSN 1805-0905.  (omezený přístup)
  12. BLAHO, Vladimír. Ešte päť do stovky [online]. Bratislava: Opera Slovakia, 2015-02-28 [cit. 2016-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-14. (slovensky) 
  13. Pondělí 8. říjen – Praha II. Československý rozhlas a televise. 1956-10-08, roč. 23, čís. 41, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-06-08].  (omezený přístup)
  14. Mataj [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, rev. 2015 [cit. 2016-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-14. (slovensky) 

LiteraturaEditovat

  • VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. (slovensky) 

Externí odkazyEditovat