Marju Lauristinová
Marju Lauristinová (* 7. dubna 1940 Narva) je estonská politička a socioložka.
| Marju Lauristin | |
|---|---|
.jpg) Marju Lauristin (22. dubna 2015) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Sociálnědemokratická strana (od 1990) Komunistická strana Sovětského svazu (1968–1990) |
| Narození | 7. dubna 1940 (84 let) Tallinn |
| Choť | Enn Roose (1961–1978) Peeter Vihalemm (od 1978) |
| Rodiče | Johannes Lauristin a Olga Lauristin |
| Děti | Marin Laak |
| Příbuzní | Jaak Allik (sourozenec) |
| Alma mater | Tartuská univerzita |
| Profese | politička, vysokoškolská učitelka a socioložka |
| Ocenění | Řád státního znaku 3. třídy (1998) Cena svornosti (2000) Řád státního znaku 2. třídy (2006)  Q125091790 (2013)Evropan roku (2017) … více na Wikidatech |
| Commons | Marju Lauristin |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pochází z rodiny komunistických intelektuálů. Její otec Johannes Lauristin (používal také pseudonym Juhan Madarik) se po sovětské okupaci stal předsedou vlády Estonské sovětské socialistické republiky a za nevyjasněných okolností zmizel během evakuace po zahájení Operace Barbarossa.[1] Po válce se její matka provdala za Hendrika Allika, dalšího vysokého funkcionáře estonské komunistické strany.
Lauristinová vystudovala žurnalistiku na Tartuské univerzitě a v roce 1976 získala doktorát na moskevské Lomonosovově univerzitě. Pracovala v estonském rozhlase a přednášela sociologii masmédií na univerzitě v Tartu.[2] V roce 1978 se provdala za sociologa Peetera Vihalemma.
V roce 1980 podepsala dopis čtyřiceti intelektuálů protestujících proti rusifikaci Estonců.[3] V roce 1988 byla zakládající členkou Estonské lidové fronty a podílela se na uspořádání Baltského řetězu. V roce 1989 byla zvolena poslankyní republikového sovětu a o rok později se stala jeho místopředsedkyní. Téhož roku vystoupila z Komunistické strany Sovětského svazu a stala se první předsedkyní Sociálně demokratické strany Estonska. V srpnu 1991 hlasovala v parlamentu pro deklaraci, která obnovila nezávislost Estonska. V letech 1992 až 1994 byla estonskou ministryní sociálních věcí. Pak se vrátila k vědecké práci a pracovala pro Univerzitu OSN. Byla dlouholetou poslankyní Riigikogu, v roce 2012 se zařadila k signatářům Charty 12, která reagovala na korupční skandály a vyzvala k politické reformě.[4] V roce 2014 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů a působila ve výboru pro občanské svobody. Roku 2017 na svůj mandát rezignovala a dala přednost práci v tartuské městské radě.
Reference
editovat- ↑ Juhan Madarik [online]. Estonian Writers Online Dictionary [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marju Lauristin CV [online]. Estonian Research Information System [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Evolution of Freedom and Human Rights, as Described by VEMU Fundraiser Guest Speaker Professor Marju Lauristin [online]. Eesti Elu, 2021-04-09 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Letter Signers Claim Estonia Turning into 'Ignoreland' [online]. ERR, 2012-11-14 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marju Lauristin na Wikimedia Commons - Marju Lauristin: eesti rahvas on kollektiivselt väga vähenõudlik
- Marju Lauristin: Hariduse ideaalmaastik
