Wikipedie

Marie Ludvíková

česká herečka

Marie Ludvíková (rozená Řádková, 12. prosince 1957, Hlinsko) je česká filmová, divadelní a rozhlasová herečka, spisovatelka, komička a pedagožka.[1][2]

Marie Ludvíková
Marie Ludvíková v roce 2015
Marie Ludvíková v roce 2015
Rodné jménoŘádková
Narození12. prosince 1957
Hlinsko
AliasMaruna
Alma materPedagogická Fakulta J. E. Purkyně v Brně
SídloBílovice nad Svitavou
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodila se 12. prosince 1957 ve východočeském městě Hlinsko. Dětství prožila v Herálci pod Žákovou horou. Vystudovala gymnázium ve Žďáru nad Sázavou. Absolvovala studia na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně - obory český jazyk a výtvarná výchova. Její devítileté studium bylo nezvykle a záměrně dlouhé - dvojí opakování ročníku, přerušení, roční práce na poště, svatba a porod první dcery. Pedagogické činnosti na základní škole se věnovala tři roky.[3][4][5][6]

Divadlu se začala věnovat v roce 1985 v místním ochotnickém kroužku.[1] Později se tento spolek spojil s HaDivadlem. Členkou divadla je od roku 1990.[4][7] Účinkovala i v dalších divadlech, například v loutkovém divadle Československo.[8]

Osobní život

editovat

Má dvě dcery, které po rozchodu s partnerem vychovávala sama. Nyní žije v Bílovicích nad Svitavou v domečku, který po požáru za pomocí přátel a dobročinných sbírek zrekonstruovala.[3][6]

Tvorba

editovat

Marie Ludvíková divadlo nikdy nestudovala, přesto se stala jednou z nejvýraznějších a nejvýraznějších brněnských hereček.

Za začátek divadelní kariéry je možné považovat období 1982-1986, kdy během vysokoškolských studií působila v amatérském Malém divadýlku. V roce 1985 spoluzaložila a začala působit v Ochotnickém kroužku, v jehož čele stál Zdeněk Petrželka (dnes známý jako J. A. Pitínský). K Ochotnickému kroužku se dostala přes svého tehdejšího manžela, který spolu s J. A. Pitínským a dalšími jejich kamarády byl součástí tohoto divadelního uskupení. Od roku 1990 působí v brněnském HaDivadle, v Loutkovém divadle Československo (posléze Kabaret Československo) a divadelním seskupení Komediograf. Po návratu ze druhé mateřské dovolené obdržela nabídku do hereckého angažmá HaDivadla. Tehdy HaDivadlo a Ochotnický kroužek sdílely společné prostory v Kulturním středisku na Šelepově ulici, což nakonec vedlo ke spojení. Hostovala v Národním divadle Brno (tehdy Státní divadlo v Brně), v Divadle Archa, v Divadle 7 a půl a v divadle Vosto5.[1]

Filmové a televizní role

editovat

Od roku 1988 je také filmovou herečkou, která je obsazovaná do televizních seriálů, inscenací, filmů a hudebních klipů. S režisérem Bohdanem Slámou spolupracuje už od jeho filmového debutu Divokých včel. Do role hospodské chtěl původně obsadit neherečku, avšak po návštěvě slavností v Bílovicích nad Svitavou a zažití Ludvíkové pohostinnosti, rozhodl se roli nabídnout jí. Od té doby se pravidelně objevuje ve všech Slámových filmech (Štěstí, Venkovský učitel, Čtyři slunce, Bába z ledu atd.)[1]

Často bývá obsazována do postav žen z lidu, které jsou zkroušeny osudem (Květa ve filmu Alois Nebel, nebo její postava v Sucho.) V českém romanticko-historickém seriálu Dcera národa ztvárnila postavu babičky hlavní protagonistky Zdeňky Havlíčkové.[1]

Střídmě se objevuje i v seriálech, v nichž většinou hraje epizodní postavy. Účinkovala i ve stand-up show Na stojáka.[1]

Další aktivity

editovat

Tvorba Marie Ludíkové zasahuje i do hudební sféry: společně s Lenkou Zogatovou založily v rámci Loutkového divadla Československo hudební uskupení (kabaretní dvojici) Sestry Medvědy, s Marianou Chmelařovou vytvořila hudební formaci Svaz dvou žen.[9][10][11]

Marie Ludvíková působí také v oblasti audioherectví - účinkovala v audioknize Šťastná kniha.[12]

Společně s Cyrilem Drozdou figuruje i v rámci historické audiovizuální prohlídky expozice Sklepu pod Novou radnicí (TIC Brno).[13]

Filmografie

editovat

Filmy

editovat

Seriály

editovat

Dílo

editovat

Knihy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f O JAMU jsem nikdy neuvažovala. Nejlepší škola pro mě byl Ochotnický kroužek a J. A. Pitínský, říká herečka Marie Ludvíková • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2024-02-15 [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Marie Ludvíková. Filmový přehled [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Marie Ludvíková. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Marie Ludvíková [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Marie Ludvíková - Kultura.cz. www.kultura.cz [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b MAREČEK, Lubomír. Oceňuji instituci přátelství, říká herečka Ludvíková. iDNES.cz [online]. 2008-04-07 [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Brněnské osmdesátky. Marie Ludvíková v Sedmém nebi Moniky Načevy. Vltava [online]. 2024-06-09 [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ AGENCY, O. F. Marie Ludvíková. OF AGENCY [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ STULÍROVÁ, Markéta. Ptejte se, na co chcete, vybízel diváky Miláček. Brněnský deník. 2012-02-13. Dostupné online [cit. 2024-10-18]. 
  10. ↑ Brněnské osmdesátky. Marie Ludvíková v Sedmém nebi Moniky Načevy. Vltava [online]. 2024-06-09 [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ SOUKUPOVÁ, Jana. Obvykle hraju čúzy, říká Nebelova láska Marie Ludvíková. iDNES.cz [online]. 2011-11-20 [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Šťastná kniha (Barbora Šťastná). www.audiolibrix.com [online]. 2019-08-08 [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ O expozici [online]. [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Marie Ludvíková - autor. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Ludvíková&oldid=24328397“