Wikipedie

Marie Galimberti-Provázková

Narozena 13. 2. 1880 v Jindřichově Hradci, zemřela 4. 8. 1951 v Litoměřicích. Malířka.

Marie Anna Galimberti-Provázková (13. února 1880 Jindřichův Hradec – 4. srpna 1951 Litoměřice), v dobových dokumentech někdy uváděná jako Galimberti-Lanová, byla česká malířka.[1][2] Vzhledem k dlouhým letům stráveným v cizině se náročně prosazovala v českém kulturním prostředí a k zásadnějšímu ocenění jejího díla došlo v podstatě až v závěru jejího života. Po autorčině smrti téměř zapomenuté dílo poprvé po delší době významněji připomněla výstava v Západočeské galerii v Plzni v roce 2011.[3]

Marie Galimberti-Provázková
Autoportrét Marie Galimberti-Provázkové
Autoportrét Marie Galimberti-Provázkové
Rodné jménoMarie Anna Provázková
Jiná jménaMarie Galimberti-Lanová
Narození13. února 1880
Jindřichův Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. srpna 1951 (ve věku 71 let)
Litoměřice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívýtvarná umělkyně – malířka
Manžel(ka)Sándor Galimberti (1906–1911)
PříbuzníStanislaus von Prowazek (sourozenec)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Marie Provázková vyrůstala v rodině důstojníka rakousko-uherské armády Josefa Provázka na místech jeho působení: v Plzni, Šumperku a Komárně. Při odchodu do výslužby mu byl udělen šlechtický titul „z Lanova / Lanow“, který dcera později užívala spolu se jménem po manželovi. Její starší bratr Stanislav byl český mikrobiolog, spoluobjevitel bakteriálního původce skvrnitého tyfu.

Umělecké vzdělání získávala výhradně v zahraničí. V roce 1899 sice nastoupila k malíři Heinricha Strehblova na soukromou výtvarnou školu ve Vídni, ale již 1901 se přesunula do Mnichova do školy maďarského malíře Simona Hollósyho.[4] Díky němu se také dostala do kontaktu s představiteli umělecké kolonie v uherské Nagybanyi (dnes Baia Mare v Rumunsku), u jejíhož zrodu Hollósy figuroval.[5] V letech 1906–1911 byla provdána za malíře maďarsko-italského původu Sándora (Alexandra) Galimbertiho.[6] V roce 1907 společně odjeli do Paříže, kde Galimberti-Provázková docházela na Académie de la Grande Chaumière, Académie Russe a Académie de la Palette, kde se jejím školitelem stal malíř Fernand Léger.[3] V této době se blíže seznámila s tvorbou Paula Gauguina, Paula Cezanna, Henriho Matisse, Amadea Modiglianiho a celé řady svých současníků z okruhu vrstevníků i pedagogů. Již v roce zde 1908 poprvé vystavovala na Salonu nezávislých a o tři roky později rovněž na Podzimním salonu. Působila také v umělecké kolonii Kecskemét, kde se spřátelila s Vilmos Perlrottem. Ze zahraničí se průběžně navracela do míst spjatých s rodinou – Jindřichova Hradce, Kamenice nad Lipou či na letní byt nedaleko jihočeského Zvíkova.[2]

Po roce 1917 se natrvalo vrátila do Čech[7] a začala se připojovat k domácím výtvarným sdružením a skupinám. Hned na přelomu 20. let vystavovala s Volným sdružením neodvislých českých umělců, díky kterému se osobně sblížila s grafikem Josefem Váchalem a jeho budoucí družkou, grafičkou Annou Mackovou. Spolu s nimi se od roku 1921 začala účastnit i výstav uměleckého sdružení Tvorba.[3] Ještě v roce 1931 – coby jednapadesátiletá – začala docházet na Ukrajinské studium výtvarných umění v Praze, které vzniklo jako vzdělávací program zaměřený především na příslušníky ruské a ukrajinské emigrace v Československu. V prvních třech letech studia se také představila na výstavách skupiny Skify (Skytové) v Praze, Bratislavě a Cannes, v rámci které ruskojazyčná emigrace propagovala odklon od západní kultury a příklon k euroasijství.[8] Od roku 1935 pravidelně vystavovala se Sdružením výtvarníků.[3] To jí po mnoha dosavadních dílčích prezentacích umožnilo komplexněji představit vlastní tvorbu (1939, 1942). Následovala samostatná výstava v Jindřichově Hradci (1942) a o dva roky později dvě výstavy Praze. Poslední výstavu jí Sdružení výtvarníků uspořádalo v roce 1949.[1] Teprve v tomto desetiletí tak došlo k pozdnímu, alespoň částečnému docenění umělkyně, která ale v jeho závěru už nemalovala a na počátku 50. let zemřela v Mariánském charitním domě v Litoměřicích.

Tvorba editovat

Úplnější zhodnocení tvorby Marie Galiberti-Provázkové znesnadňuje skutečnost, že její velká část je považována za ztracenou. Část z ní pak autorka sama zničila.[7] V malbě bezprostředně vycházela z německého i francouzského moderního umění, jak se s ním seznámila během svých pobytů v zahraničí, ale projevuje se také vliv plenérové malby umělecké kolonie v Nagybányi, kterou několikrát navštívila. Mnohé její obrazy svou sytou barevností, a někdy i důrazem na ornamentální prvky, ukazují na inspirace fauvismem Henriho Matisse. Tím byl ostatně ještě výrazněji ovlivněn jak Sándor Galimberti, tak i mnozí další malíři z umělců působících v Nagybányi v 2. polovině 1. desetiletí 20. století. „Cézannovské budování malířského prostoru s psychologicky podbarveným expresionismem“[3] obohatila během 20. let o umírněnou aplikaci kubistických postupů. V pozdějších malbách se zaměřila zejména na pevnou hmotovou výstavbu námětu barvou a živým štětcovým přednesem. K jejím oblíbeným námětům se řadily portréty, včetně souboru pozdních autoportrétů, květinová zátiší a venkovské krajiny, v nichž krajinné prvky kombinovala s kubickými tělesy domů a jiných staveb. Vedle malby na plátně se věnovala rovněž kresbě a akvarelu.

Její díla jsou v největším počtu zastoupena v Muzeu Jindřichohradecka, dále pak v Galerii hlavního města Prahy, Oblastní galerii v Liberci, Jihomoravském muzeu ve Znojmě, Městském muzeu v Kamenici nad Lipou, v Památníku národního písemnictví nebo v Galerii v Kecskemétu.

Galerie editovat

  •  
    Podzim v Bala Mare (1901)
  •  
    Krajina s vodní hladinou (kolem 1909)
  •  
    Tulák (kolem 1915)
  •  
    Žena podpírající si bradu (kolem 1915)
  •  
    Zátiší se džbánem a ovocem (kolem 1918)
  •  
    Český Krumlov (asi 1923)
  •  
    Váza růží (1938)
  •  
    Květiny ve váze
  •  
    Kytice s modrým pozadím
  •  
    Kytice ve váze
  •  
    Autoportrét (kolem 1940)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Marie Galimberti Provázková | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Marie Galimberti Provázková v kontextu českého výtvarného umění počátku 20. století. is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Madame Gali: Expresionistické dílo Marie Galimberti-Provázkové (1880–1951) | Západočeská galerie v Plzni. www.zpc-galerie.cz [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Simon Hollósy | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ Story of the Artists' Colony at Nagybánya. www.hung-art.hu [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Sándor Galimberti | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ Marie 13.2.1880-4.8.1951 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ HAUSER, Jakub. Eurasijství a skupina "Skify" 1930-1933. dspace.cuni.cz. 2009-09-16. Dostupné online [cit. 2021-01-14]. 

Literatura editovat

  • Pachmanová, Martina (ed): Madame Gali – Expresionistické dílo Marie Galimberti-Provázkové (1880–1951). Arbor vitae, Praha, 2011. ISBN 978-80-87164-66-2
  • Tilkovsky, Voytech: Egy cseh festőművésznő Nagybányán, Művészet, 1961 No. 8.
  • Géger, Melinda: Galimberti emlékkiállítás, exhibition cat. Kaposvár, Rippl-Rónai Múzeum, 2003.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Galimberti-Provázková&oldid=23111723“