Magnusova zelená sůl

chemická sloučenina

Magnusova zelená sůl je anorganická sloučenina se vzorcem [Pt(NH3)4][PtCl4]. Je pojmenovaná po Heinrichu Gustavovi Magnusovi, který ji v 30. letech 19. století objevil. Sloučenina má neobvyklou strukturu, skládající se z řetězce atomů platiny, a také její tmavě zelená barva je u sloučenin platiny neobvyklá.

Magnusova zelená sůl
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Model struktury

Model struktury

Obecné
Systematický název tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý
Funkční vzorec [Pt(NH3)4][PtCl4]
Sumární vzorec Pt2N4H12Cl4
Vzhled tmavě zelená pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 237-501-0
PubChem
SMILES [NH3+][Pt-2]([NH3+])([NH3+])[NH3+].Cl[Pt-2](Cl)(Cl)Cl
InChI 1S/4ClH.4H2N.2Pt/h4*1H;4*1H2;;/q;;;;4*-1;2*+2/p-4
Vlastnosti
Molární hmotnost 600,10 g/mol
Teplota tání 320 °C (593,0 K)
Hustota 3,73 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

StrukturaEditovat

Magnusova zelená sůl nachází využití v materiálové chemii a ve fyzice pevných látek, protože má jednorozměrnou strukturu. Skládá se z lineárních řetězců aniontů [PtCl4]2− a kationtů [Pt(NH3)4]2+, kde jsou atomy platiny od sebe vzdáleny 32,5 pm.[1]

Také se jedná o polovodič.

PřípravaEditovat

Magnusovu zelenou sůl lze připravit smícháním vodných roztoků [Pt(NH3)4]2+ a [PtCl4]2− za vzniku tmavě zelené sraženiny.[2]

Za určitých podmínek touto reakcí vzniká růžový polymorf Magnusovy zelené soli.[3]

Podobné sloučeninyEditovat

Magnusova zelená sůl má stejný stechiometrický vzorec jako cis-PtCl2(NH3)2 a trans-PtCl2(NH3)2. Tyto dvě sloučeniny jsou molekulární, zatímco Magnusova zelená sůl je polymer; tento rozdíl se projevuje nerozpustností Magnusovy zelené soli ve vodě.

Rozpustné analogy Magnusovy zelené soli je možné získat nahrazením amoniaku ethylhexylaminem.[4][5]

Odpovídající palladnatá sloučenina ([Pd(NH3)4][PdCl4]) je známa jako „Vauquelinova sůl“.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus's green salt na anglické Wikipedii.


  1. M. Atoji; J. W. Richardson; R. E. Rundle. On the Crystal Structures of the Magnus Salts, Pt(NH3)4PtCl4. Journal of the American Chemical Society. 1957, s. 3017–3020. DOI 10.1021/ja01569a009. 
  2. R. N. Keller. Tetrammineplatinum(II) Chloride: (Tetrammineplatinous Chloride). Inorganic Syntheses. 1946, s. 250–253. ISBN 9780470132333. DOI 10.1002/9780470132333.ch80. 
  3. B. E. G. Lucier et al. Unravelling the Structure of Magnus' Pink Salt. Journal of the American Chemical Society. 2014, s. 1333–1351. Dostupné online. ISBN 9780470132333. DOI 10.1021/ja4076277. PMID 24437378. 
  4. W. Caseri. Derivatives of Magnus's green salt; from intractable materials to solution-processed transistors. Platinum Metals Review. 2004, s. 91–100. DOI 10.1595/147106704X1504. 
  5. J. Bremi; W. Caseri; P. Smith. A new compound derived from Magnus' green salt: solid state structure and evidence for platinum chains in solution. Journal of Materials Chemistry. 2001, s. 2593–2596. DOI 10.1039/b104675f. 

Externí odkazyEditovat