Otevřít hlavní menu

Mášeňka je první román ruského spisovatele Vladimira Vladimiroviče Nabokova z roku 1926.

Mášeňka
Nabokov Mashenka.jpg
Autor Vladimir Vladimirovič Nabokov
Původní název Машенька
Země Výmarská republika
Jazyk ruština a angličtina
Žánry román
Datum vydání 1926
Předchozí a následující díl
King, Queen, Knave
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj románuEditovat

Hlavním hrdinou románu je ruský emigrant Lev Glebovič Ganin. Byl zraněn v občanské válce a emigroval do Berlína. Žije společně s dalšími emigranty v penzionu, který náleží vdově Lydii Nikolajevně Dornové. Vede zde podivný život, schází se s další emigrantkou Ludmilou, kterou nemiluje a neustále řeší problém, jak se s ní rozejít. Sama Ludmila je natolik naivní, že v Ganinově chování nezaznamená nezájem. O všech emigrantech žijících v penzionu Ganin smýšlí jako o ruských stínech. Jeden večer konverzuje s Alfjorovem a zjišťuje, že za ním má do emigrace zavítat jeho žena Mášeňka, ukazuje Ganinovi její fotku, načež se hlavní hrdina zvedne a bez vysvětlení odejde. Vzápětí Ganin navštíví Ludmilu a končí s ní poměr, vysvětluje jí, že miluje jinou ženu. V souvislosti se jménem Mášeňka začíná Ganin myslet na Rusko, mění se a začíná doopravdy žít. Vzpomíná na dobu, kdy mu bylo šestnáct let a léčil se z tyfové nákazy, krátce na to potkal dívku jménem Mášeňka, do které se na první pohled zamiloval. Vkrade se do pokoje k Alfjorovovi a chce se znovu podívat na její fotku, přistihne ho ale emigrantka Klára, kamarádka Ludmily, která si na Ganina tajně myslí, a domnívá se, že chtěl odcizit příteli peníze. Ganin ji v tom nechává. Myslí si, že mu může porozumět jedině stařičký básník Podťagin, který se marně snaží získat povolení pro výjezd do Francie. Žije v Berlíně s pocitem, že se do Ruska už nikdy nevrátí, protože je příliš starý. Ganin emigraci považuje za pouhý sen, jako reálné vnímá to, co se odehrálo v Rusku. Vzpomíná na to, jak se s Mášeňkou párkrát setkali a na to, jak se do sebe zamilovali. Potom začala škola, oba odjeli z venkova do Petrohradu a vídali se méně, navíc byla zima a neměli kam jít, jejich láska chřadla. Mášeňka odjela do Moskvy. V létě se opět setkali, jel za ní kus na kole, nakonec ale došel k závěru, že ji nemiluje. Mášeňka se už neozvala. Naposledy se náhodou setkali ve vlaku a on měl pocit, že ji opět miluje. Ganin vzpomíná a je jako vyměněný, slíbí básníkovi, že mu pomůže získat povolení pro výjezd do Francie. Básník nakonec ztratí pas, což je zlé. Potom vypukla válka a Mášeňka mu psala na frontu dopisy, on jí odepisoval. Nyní čte staré dopisy a těší se na to, že ji znovu uvidí. Od jejich setkání si hodně slibuje, myslí si, že všechno bude jako dřív a že s ním Mášeňka odjede. V bojích byl raněn, emigroval a od té doby ji neviděl ani si s ní nepsal. Mášeňka pro něj znamená celé Rusko. Opije jejího manžela, aby na ni ráno zapomněl a nejel pro ni k vlaku. Alfjorov se mu v opilosti přiznává k nevěře. Ganin nakonec ale nejede na nádraží, ale odjíždí do Francie. Básník umírá. Vzpomínky na Mášeňku Ganin nechává v domě společně s umírajícím básníkem.

PostavyEditovat

  • Lev Glebovič Ganin: ruský emigrant pobývající v Berlíně, jeho život se dostává do pohybu až se vzpomínkami na dávnou lásku z dětství.
  • Mášeňka: Ganinova láska z dětství, v románu nevystupuje, pouze se o ní dozvídáme z Ganinových vzpomínek a prostřednictvím jejího manžela.
  • Alexej Ivanovič Alfjorov: manžel Mášeňky, netrpělivě očekává její příjezd do Německa, kam sám před lety emigroval.
  • Podťagin: stařičký básník, který se snaží dostat z Berlína do Francie za svou neteří, v emigraci již netvoří, nakonec umírá v penzionu pro emigranty.

Rozbor dílaEditovat

Mášeňka je Nabokovův první román, který byl vydán v roce 1926. Mášeňka má patrnou autobiografickou osnovu a sám Nabokov přiznal, že se prostřednictvím tohoto románu chtěl odpoutat sám od sebe a nasytit touhu po první lásce a ztracené vlasti. Tématem jeho románové prvotiny je emigrace jako ztráta domova, jistot a pevného vědomí vlastní identity. Rekonstrukce milostného románu vytrhuje hlavního hrdinu románu Ganina z letargie a nakonec přináší poznání vedoucí k opuštění ideálů mladosti. Toto rozhodnutí dává jeho životu smysl a otevírá mu dveře do budoucnosti. Název románu je do neslovanských jazyků těžko přeložitelný. Titulní postava není fyzicky přítomna v ději, figuruje zde pouze jako součást vzpomínek. Mášeňka je v podstatě literární maska a zástupný symbol poetizovaného obrazu Ruska, v němž nechybí ironická tónina. [1]

ReferenceEditovat

  1. NABOKOV, Vladimir. Mášeňka. [s.l.]: Paseka, 2008. 114 s. ISBN 978-80-7185-939-0.