Luisa Max-Ehrlerová

rakouská malířka

Luisa Max–Ehrlerová, nepřechýleně Luise Max–Ehrler (10. srpna 1850 Florencie[1]24. července 1920 Aigen, dnes Salcburk[2]) byla německá malířka, manželka českoněmeckého malíře Jindřicha Maxe.

Luisa Max–Ehrlerová
Luise Max-Ehrleová. Ženský portrét
Luise Max-Ehrleová. Ženský portrét
Rodné jménoEhrlerová
Narození10. srpna 1850
Florencie
Úmrtí24. července 1920 (ve věku 69 let)
Aigen (Salcburk)
Povolánímalířka
Manžel(ka)Jindřich Max
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Luisa Max-Ehrlerová, 1894: Telegram (Národní galerie Praha)

Život editovat

Luisa Max–Ehrlerová byla dcera podplukovníka (Oberstleutnant) Franze Ehrlera von Erlenburg (1816–1876) a jeho manželky Terezie, rozené Aumüllerové.[p 1] Luisa Ehrlerová měla mladšího bratra Quida. Od roku 1864 pobývala rodina penzionovaného Franze Ehrlera v Praze.[3] Zde započala svá umělecká studia u Emia Johanna Lauffera.

Dne 27. prosince 1877 se v Praze provdala za malíře Jindřicha Maxe.[1] Po smrti dalšího jejího učitele malby Hanse Makarta (1840–1884) přesídlili manželé nastálo do Mnichova, kde žili až do smrti Jindřicha Maxe.[4] V Mnichově studovala u Josepha Flüggena (1842–1906).

Po smrti manžela žila ve své vile v Aigenu u Salcburku, kde také zemřela.

Dílo editovat

Její dílo bylo ovlivněno historickými malbami Hanse Mackarta. Dále ji ovlivnil její manžel Jindřich a švagr Gabriel.[5]

Český tisk věnoval v 80. a 90. letech 19. století Luise Max–Ehrlerové častou pozornost, i po jejím přesídlení do Mnichova. Např. Zlatá Praha zveřejnila reprodukce jejich obrazů.[6][7] Pravidelně také obesílala svými obrazy každoroční výstavy Krasoumné jednoty. Po roce 1900 již ale zmínky o umělkyni a jejích pracích z českého tisku mizí.

Obraz Telegram, který zakoupila Krasoumná jednota v roce 1895, vlastní Národní galerie Praha.[5]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. V době pražského pobytu byl Franz Ehrler ženat s druhou manželkou, Annou, rozenou Lavanteovou.

Reference editovat

  1. a b Matrika oddaných, sv. Štěpán 1877-1883, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  2. HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy) 
  3. Soupis pražských obyvatel: Ehrler Franz [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  4. HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy) 
  5. a b MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Telegram [online]. Praha: Národní galerie [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  6. MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Po výprasku. S. 299. Zlatá Praha [online]. 1890-05-09 [cit. 2021-02-08]. S. 299. Dostupné online. 
  7. MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Lehká mysl - lehká váha. S. 141. Zlatá Praha [online]. 12/1891 [cit. 2021-02-08]. S. 141. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat